tak kdyz mne nepozdravi soused myslim si, ze: a) mel plno starosti tak me prehledl, a b) kdyz mne nezdravi trvale, tak ze je debil. navic ja mam ohromne spatnou pamet na obliceje a my bydlime ve velkem dome, nektere sousedy si pletu, takze z nezdraveni nemuzu vyvozovat nic.

chacha zrovna to zdravení je prčovní, mně třeba vůbec neva že mi někdo neodpoví, sama teda si nepamatuju lautr nikoho takže v ulici zdravím pro jistotu každýho a když je potkám někde u obchodu netuším že to je soused:-) tím pádem jsem jednoho takovýho od pohledu trochu mimo pána zdravila asi dva roky bez odezvy než mě to přestalo bavit:P vlastně až když jsem ho jednou zastihla i s paní která zjevně mimo neni ale neodpověděla mi taky, tak jsem si řekla že se nebudu teda unavovat. pro mě je to prostě vyřízená věc, když pozdravím já. co oni na to není moc důležitý

Takhle vyšumělo přátelství s mými dvěma kamarádkami ze střední školy - měly děti o 10 let dřív než já a i když kontakt, hlavně zásluhou jedné z nich pořád udržujeme v podobě jednoho, dvou setkání za rok, mě už to nějak nebaví. Jako bezdětná jsem si s nimi neměla moc co říct, žila jsem úplně jiný život a navíc ta setkání spočívala v hromadě načatých a nikdy nedokončených vět a témat, vždycky ukončených tím, že někdo okřikoval děti nebo s nimi něco řešil. Mám "novější" prátele, taky s dětmi, ale přivedenými na svět v přibližně stejnou dobu, takže z toho vyplývají stejná témata a tytéž problémy k řešení. Navíc nás daly dohromady společné zájmy, ne jen školní docházka. Upřímně, byla bych radši, kdyby ty středoškolské vztahy vymizely úplně, nijak aktivně na jejich udržování nepracuju, ale zas nemám pajšl na to, abych upřímně řekla, že už nemám zájem. Ani nevím, co tím chci říct, jen mě tvé povzdechnutí přivedlo k vlastnímu povzdechu ;)

Ja práve tiež nechcem byť na niekoho hnusná vlastne bezdôvodne (nedajbože ho zablokovať na FB/mobile), nie je to ničia chyba, že už nemáme v podstate nič spoločné... a tie neustávajúce pokusy o kontakt sú len takým preťahovaním agónie. Neberiem nijak tragicky, ak sa ľudia prestanú vídať, ale asi to nemá každý rovnako. A už je mi aj trápne neustále si vymýšľať, že som príliš zaneprázdnená, ale neviem, ako inak sa z toho vykrútiť 

ja se po stredni odstehovala 200km. segra je vic spolecenska, nektere vztahy byla schopna udrzovat jeste behem vysky, ale pak to taky zakapalo. ted jsem se v praci minule se spoluzackou ze stredni asi o mesic. to me malinko mrzi, ale ne zas tak moc. takze se s nima vidim jednou za 5 let na stretavce, zakalime, popijeme, zasmejeme se a v pohode. musim rict, ze mi nekteri vyhovuji vic nez behem tech let na skole.

z vs jsem nemela kamarady v podstate zadne, protoze jsme meli krouzek kazdy semestr jiny, ale dlouho jsem kamaradila s holkama, co jsme spolu bydleli na intru. prakticky hodne az do rozvodu a pak se me zacli stranit, jak kdybych mela lepru (delali normalni akci, kde pozvali jenom segru a mne nikdo nerekl nic a tak podobne. nebylo to ani o tom, ze bych si stezovala na svuj bidny zivot). takze to taky zakapalo (furt se s nima styka sestra a teda bozi mlyny melou docela rychle musim rict). obcas se potkam s kolegyni z byvale prace, ale to je 300km, ale stale si mame co povedet, kdybych tam bydlela jiste kamaradime dal.

toto spis hur nese muj muz, ted dela mozne i nemozne, aby ty vztahy udrzel, ale ono to vzdy nejde.

Deti opustit teda nehodlam. A ze sebe a svuj zivot nesnasim, jsem teda nepsala, to je moc vazne vyjadreni. Ty me neznas, Miru me zna 10 let.  Me jen prestal ten rodicak bavit, proste uz to trva moc dlouho a ty krize to proste prinasi. 

To o cem pise Miru delam, ale nekdy to uplne nefunguje. Nicmene pokroky mam velky, prestala jsem resit jidlo. Jo a jak se koukam kolem sebe, tak vsechny kamaradky, kterym ty deti trochu odrostly, uplne ozily.

Moje nejlepší kamarádky jsou čtyři holky ze střední, byly jsme taková pětičlená parta. Zvláštní je, že ani nemáme moc společného, každá je jiná-ale o to víc jsou naše debaty obohacující :-), je to vlastně podobné jako tady. Vídáme se tak normálně, s některýma víc, v celé pětce tak dvakrát za rok. Ale vím, že se na ně můžu spolehnout, je to takový ten typ přátelství, kdy si můžete říct všechno a víte, že ten druhý vás podrží, když je třeba. 

Jinak mám přátele posbírané od základky, přes různá zaměstnání, po jednom-dvou lidech, jen z vysoké se to nějak neudrželo, asi kvůli vzdálenostem (navíc mobil byl tehdy výjimka, nějak jsme ty kontakty neudrželi, možná se nějaká část vídá, ale beze mě). Ale vesměs jde o dost nekompatibilní typy, vlastně se mí přátelé moc neznají vzájemně :-).

Presne takto to mám aj ja.Sme štyri baby už takmer 30  rokov. Spoznali sme sa v prvej práci. Potom sme sa rozdelili, rodiny, práca,....Stretávame sa cca 2, max.3x do roka. Je to akoby sme sa videli denne. Stále je o čom kecať. Ideme spolu niekam na dovolenku, alebo k niektorej z nás domov. Po kaviarnach už moc nechodíme, lebo sme dosť hlučné tým ako sa prekrikujeme a v našom veku by sme už asi boli viac nápadné a aj smiešne. Tak radšej pekne súkromne. Ale ked hociktorá má problém, zletia sa ostatné bez meškania. Je to super pocit vedieť, že más s kým byť okrem rodiny.

 přesně, je to super!

Nejlepsi kamaradky mam z viceleteho gymnazia, je nas sest, vidame se tak jednou za sest tydnu, kdo zrovna muze. Zrovna nedavno jsem si rikala, ze bychom se asi nikdy nepratelily, kdybychom se potkaly pozdeji. Kazda jsme uplne jina, ale mame se radi a jak jsme spolu vyrustaly, tak o sobe vime vsechno. Prezily jsme i narozeni deti v ruznou dobu, ale je to asi tim, ze se vidame bez deti a muzu. Ti se vidi dvakrat v roce a vetsinou dost nechapu :))

Přidávám se, mám běžnou veikost 38 a Vagabond též 38. Které jsi vybrala? 

Toto som držala v ruke a nakoniec nevzala....doteraz ľutujem....

...ale nie natoľko, aby som prekusla poštovné ...

Stěžuju si, že nám na křižovatku, kudy musím vždycky projet, nainstalovali na bilboard pana prezidenta. Ten samolibý ksicht, evidentně ještě z lepších časů, mě strašně vytáčí, to už je snad lepší ten had o 200m dál i přes mou hadofobii. Z-fobie je asi rozvinutější.

Myslíš v rámci té volební kampaně, kterou NEdělá? Tak ten tu taky NEmáme.

Tohle ti opravdu závidím (v dobrém!). Mně z gymplu nezůstal právě nikdo, našla jsem si pár kamarádek až na vysoké. Sedly jsme si, považuji je za dobré kamarádky, scházíme se vlastně docela pravidelně, přestože už máme rodiny nebo jinak nabité životy. Ale je to už takové to dospělé přátelství, žádná společná historie typu ukradená třídní kniha, jako to má můj muž. Takže to máš opravdu dobré, to už se v dospělosti nedožene. Je fakt, že zas má člověk hodně těch "instantních" známých z práce, pískoviště a tak podobně, ale to není ono. 

To bude on. Takže budu dělat, že ho NEvidím :)

Gatita Já jsem teda totálně nespolečenský a nekamarádský tvor. Ze základky ani střední školy se s nikým nebavím a to jsme na základce i na střední měli dobrou partu, ale jak roky plynuly naše cesty se totálně rozešly. Na vysoké to nebylo jiné. Ani v práci jsem moc přátel neměla. Jako byla jsem celkem oblíbená, ale nic takového, že bych se s partou kolegyň sebrala a vyrazily jsme na nákupy, kafe nebo dovolenou. Mám všehovšudy jen dva opravdu dobré kamarády a jedním je můj muž a druhým kamarád, jehož znám už leta, mohl by být mým otcem a ještě ke všemu bydlí 700 km daleko. Když jsem řešila, kdo mi odsvědčí svatbu, byl to celkem ořech. 

!!!

Mutziputzi 

Chcípnul mi firefox  Po kliknutí se chviličku točí kolečko a nic, prostě se neotevře. V task manageru se ovšem tváří jako puštěný. Dopoledne se mi snad hodinu instalovaly windowsácký aktualizace, tak se tam asi něco podělalo  To jsem teda taky myslela, že to prohodím oknem. Zlatý xpéčka.