Odišla Zaha Hadid ... V Bratislave už nedokončí svoj projekt. 

Škoda!  Ačkoliv nejsem fanoušek moderny za každou cenu (a její podpora Kaplického mi příliš nevoněla), tak to byla bezesporu osobnost. A uměla se oblíkat! 

Dekonštruktivizmus, osobnosť s vlastným štýlom v práci aj obliekaní. Silná žena, veľká škoda. 

Nechápu, jak se mi to mohlo stát, ale dnes dopoledne při zavírání dveří auta jsem si tam přivřela i svůj prst. Ještě teď ho mám obalený v ledu, v sobě dva prášky proti bolesti a vypadá to, že už jsem snad bolest zahnala a můžu jít spát. Tomu ráno ještě předcházel vyvrtnutý kotník při venčení pejska.

Jsem poslední dobou strašně nešikovná. Za poslední tři měsíce několik rozbitých talířku a skleniček. A dokonce při utírání prachu na poličce se na mě převrátil obrázek a sklo se vysypalo na hlavu.

Říka se, že střepy přinášejí štěstí…a je pravda, že větší porci bych teď potřebovala. Tak je docela možné, že si ho takto podvědomě přivolávám. 

Teprve dnes jsem náhodou zjistila, že nám tady nějaký počítačový šotek sloučil nákupní parfémové vlákno s vláknem Aktuální parfémové přání. Tak jsem mu chudince vrátila jeho původní název a aktuální parfémová přání se pokusím spojit s vláknem Váš další parfémoý nákup - osatně se stejně tématicky překrývaly. Ale fug, na to vyzobávání se teda vůbec netěším.

Ach jo, ja jsem takovej chudak...  vcera chcalo (jinak se to fakt nazvat neda), tak jsem misto vyletu do mesta jen obehla par prilehlejch obchodu... v poslednim prodavacka uporne kejchala a posmrkovala, ani me radostne nevitala - znak to smrtelne choroby v poslednim stadiu.

No nez jsem dosla domu, zacalo me skrabat v krku a polejvat horko... a za hodinu se mi mezi pusou a bradou vyrazil vystavni opar 

Vypadam jak socka a taky se tak citim  A nemuzu olizovat zritelnici 

(nove slovicko do moji slovni zasoby: munsar. fuj!!)

.

Holka, drž se!!! Nic jiného nám nezbývá. Já čekám kdy to sekne se mnou, ale pořád odolávám. Už je toho na mne také nějak moc.

a já to nákupní vlákno marně hledala a divila se u toho velmi

.

Na lidi se vykašli. Jsi mladá, chytrá, nezávislá (výhoda, když to budeš brát jako výhodu). Tak začni jinde a jinak. Za pět, deset let to půjde hůř. Je strašná škoda v tomhle věku jenom "přežívat". Později přijde i to rameno. Neboli, jak říká jedno krásné budhistické přísloví: "Když se květ naplní nektarem, čmélák sám přilétne."

Tak nějak podobně to mám já. Chválu poslouchám také dost často (ne, že by mě to netěšilo, zájem by o mne také byl, špatně se úplně nemám...),ale je ve mne blok, který hned tak ze sebe nedostanu (jestli vůbec) a nějak se v tom plácám ode zdi ke zdi Také si říkám, že začít úplně znova by nebylo úplně od věci, ale zatím jsem srab.

.

.

No já jsem si toho zmizení právě všimla až díky tomu, že jsem si všimla, že jsi ho hledala.

Evanilla: Na to, že by sis finančně pohoršila a musela se stěhovat, se vykašli. Pokud se v aktuálním zaměstnání necítíš z jakéhokoliv důvodu dobře (a šéf blbec je asi ten nejhorší možný) a máš možnost změny, kde cítíš, že by se to mohlo vyvíjet jinak/líp, tak do toho jdi. Domenica ti radí dobře. Já se taky dlouho odhodlávala ke změně v profesním životě a i když mi to vyšlo až na druhý pokus, nelituju.

Nutit se nebudu. Co tě nezabije...tohle je mé oblíbené heslo.Přeji hodně štěstí!

Dej trochu na ten šestý smysl, prostě jestli v tobě hloubá alespoň kapička toho "jdi do toho, tohle už se stejně nezlepší a tamto vypadá docela nadějně" .Zkus to, štěstí přeje odvážným a je to výzva na změnu, která ti jen prospějě i kdyby jsi si trochu u toho namlela čumák.  A přesně jak říká Naja co tě neporazí to tě posílí. Noví lidé, nové prostředí, máš možnost si v určitých věcech udělat nový pořádek, některý mosty spálit jiný udržet ..... Jen se z hluboka nadechnou, obrnět se a vykročit

Já jsem kdysi měla velkou krizi s manželem, už jsme prakticky na sebe ani nemluvili a já domu chodila jen kvůli synovi a připravovala v tajnosti stěhování a pak to přišlo drobná hádka v práci a já během snad dvou minut v hlavě nějak věděla že musím pryč, nebylo mi to po 13 letech ani trochu líto, prostě se ve mě nějak všechny lítostivý emoce nějak zamkly, nebo jak to říct, prostě jsem je vůbec neměla a viděla jen to že musí přijít nová práce, nový chlap, výzva na poznání nových lidí, dát si pozor na to co už nechci aby se opakovalo, něco si zařídit jinak, nevím kde se ve mě vzala taková nějaká síla přežít a vidět jasný cíl co chci a nechci, nebo jak to nazvat, ale ukázala se najednou sama od sebe a zablokovala všechno ostatní jako strach a lítost, pochyby. Paradoxně jak manžel zjistil, že pálím mosty nejen v manželství, ale i v práci, tak se najednou nějak srovnal, probral a začal fungovat tak jak by chlap v rodině fungovat měl a tak se vyřešilo alespoň tohle. A v práci jsem si neskutčně polepšila i když to na začátku bylo taky takový, nižší pozice, méně peněz, ale časem se vše začalo lepšit.

...naprosto souhlasím

.

Hodně síly ...., nevím, najednou přišla sama, nemusela jsem si jí nějak vypěstovat, prostě nějak cvaklo v hlavě a bylo to. asi potřebuješ, aby se ti stalo něco takovýho, a všechno co řešíš teď, tak najednou něco z toho už ztratí svojí cenu, osekáš svoje strachy, pochyby na nějaký minimum. Tak nějak bych to asi popsala, ale ani to není to správné.