No, to mi dělá trochu těžkou hlavu :-/ Budu si to muset pořádně nastudovat. Mně se totiž moc nechce do boje dřív než to bude nutné, obávám se, že to s nimi nebude úplně bez problémů.
Jsi usnula na klávesnici? 
Ked som kedysi pradávno robila v supermarkete, prilepili sme safer kolegovi do topánky... My sme sa pobavili, ale on nas skoro roztrhol ;) šacovali ho asi v 3 rôznych obchodoch, až mu ktorasi dobrá duša vyjavila, ze sme si z neho vystrelili.
Já to můžu řešit hned, ale bojím se, že sotva se za mnou zavře brána, jsou tam znova, dokud tam prostě nebude někdo bydlet. Vycházím z té drzosti zničit kulturní památku (to byste musela vidět-krásný domek v chráněné kolonii dělnických domků z přelomu století-a oni to vyženou do štok!!!) To bych tam asi musela postavit zeď...zkusím o tom promluvit se sousedem, který se o pozemek stará, on je i lépe zná (zjistila jsem to vlastně tak, že jsem ho náhodou potkala a dali jsme se do řeči-on myslel, že se s námi domluvili...)
jako bys nevedela, ze se to seka.
Jejda , když jsme u těch nemovitostí, mám dotaz, jestli byste někdo nevěděl, jak mám postupovat. Před léty jsem prodávala garáž, která je v takové té řadě garáží, postavených jedna vedle druhé. Prodávala jsem ji včetně asi 2 m čtverečních před vjezdem do garáže, nebo jsem si to tedy myslela. Starala se o to realitka, o prodej, převod, o vše. Teď jsem čirou náhodou zjistila, že ty dva metry či kolik před tou garáží jsou pořád v katastru vedené na mně. Vůbec nevím,co s tím mám dělat. Je to už asi osm let, to už mi asi realitka jako reklamaci, že to neudělali vše dobře, nevezme. Když půjdu na katastr, přepíšou to tam bez řečí? Nebo co mám dělat? Je to v podstatě prkotina, ale mne to trápí...
a co máte ve smlouvě? v ní ty dva metry uvedeny jsou nebo ne?
Mně něco pípalo při odchodu z Makra. Naložený vozík. Sekurták zkoušel jednu věc po druhé, kontroloval fakturu odshora dolů a nazpátek, nic. Pak prý Nechte tu vozík a jděte rámem. Pípalo to. Odložila jsem svetr, aby viděl, že pod ním nepašuju plato marmelád a krabici polévek v sáčku, a prošla jsem znova jen v košili. Pípalo to. Dav se srocoval a těšil se na dopadení rafinované zlodějky ukrývající tovar v poprsence. Pan Ostraha se na mě dlouze zadíval a říká - Co boty, nemáte nové? No, měla jsem, a špatně setřený takový ten placatý štítek nalepený někde pod podpatkem, ani jsem o nem nevěděla. Dav se rozešel, ale to podezření, jestli jsem neukradla ty boty, bylo hmatatelné.
Se jen těšili na striptýz - prasáci!
budu to muset vyhrabat a kouknout. Myslím, že tam jsou, ale jistá si nejsem. Na smlouvu jsem si vůbec nevzpomněla, ach jo. Díky za nakopnutí.
Zelené - pobavilo :)!
To by jim patřilo :D Znáte ten, jak se Sára dívá po ránu do zrcadla, obhlíží se zleva, zprava... a říká " Tak tohle, Kohn, tohle ti teda přeju".
Vymerit a plot, co nejdriv. Treba jim reknete, ze so hodlate koupit velkeho psa a nechcete, aby jim rozhrabal zahradku.
Plot tam je, to je to nejlepší! :-D Oni ho prostě posunuli....no asi se tam zajdu podívat.
Neváhať! Ani minútu.
Veď to je vážna vec.
Ak by bolo potrebné, aj geodeta prizvať na nové vytýčenie hraníc pozemku.
Ok, ok, ukecely jste mě...když mně se do toho TAK nechce, už tak je nemůžu ani cítit, kvůli tomu, co udělali s tím domem-kulturní památkou, o to víc, že stavební úřad se k tomu staví dost laxně. No nic, zajdu tam a zkusím jim nabídnout pronájem se smlouvou.
Podľa pozorovania iných dvoch prípadov (porovnateľných) by som na teba naliehala, aby si neriešila prenájom a zmluvu,
ale aby si riešila presné vymedzenie svojho pozemku (podľa pôvodných parametrov, podĺa katastra).
Prenájom by sa pravdepodobne zvrhol na princípe "podaj prst a schmatne ti celú ruku".
Podľa okolností, veľkosti pozemku (či už v pôvodnej podobe alebo v oklieštenej podobe) a vlastných zámerov by som možno uvažovala o predaji "ukradnutej časti" - za cenu bežnú v danom čase a mieste.
potřebuju zařvat! rodiče staví domek, je už jim hodně moc roků, takže jsou jen investoři a já to řídím. a už mně to sere. tatínkovi je všechno jedno, má z toho srandu, maminka se hroutí při každé sebemenší komplikaci. máme dva měsíce do nastěhování se, ještě chybí příčky, stropy, elektrika a hlavně interiéry. do toho mám dvě ne příliš hodné děti, které jsou momentálně v období vzdoru (3 a 5 let), zaměstnání, kam denně skoro hodinu dojížím a manžela. začala se mi rozjíždět hnusná nemoc, kterou jsem podědila po tatínkovi, takže si opět sahám na dno. už mně bolí hlasivky, hlava a břicho
toť vše
Upřímně a opravdu lituju! Nemůžeš delegovat některé povinnosti na někoho jiného? Tohle se přece nedá zvládnout.
Hlavně si nehraj na hrdinku, my ženy k tomu občas máme trochu sklony. Držím pěsti, toť vše.
Potlapkávám
