Už nějakou dobu přemýšlím, jestli s tím mám jít sem, ani tak nepotřebuju uklidnit, jako spíš nakopnout. 
Přišla jsem o práci snů, kde jsem mohla skloubit svou profesi a oba koníčky. Byla jsem tam od Vánoc, práce velmi náročná, často o víkendech, já zůstávala i po večerech abych vstřebala co nejvíc. Samozřejmě, že jsem pár větších i menších chyb vyprodukovala. Ale pořád mám pocit, že to co za mnou zůstalo, je ve valné většitě ok.
Od června to bylo opravdu hustý, vrchol sezóny, z kolegy jsem jen těžko dostávala informace potřebné k mojí práci, stále jsem se učila a zjišťovala za pochodu. Pod určitým tlakem pracovat umím, ale ne pokud každé ráno někdo řve a vyhrožuje (je jedno jestli mě nebo kolegům). Když jsem něco udělala podle svého nejlepšího vědomí, špatně. Když jsem čekala na schválení - špatně. V srpnu začalo peklo - za každou blbost, za chyby za které jsem nemohla, za údajně křivý pohled. A začátkem září pak padáka na hodinu, okamžitě mi zablokoval přístupy k mailu, systému. Nemohla jsem předat rozdělanou práci, kontaktovat aktuální klienty že je přebírá kolega, odeslat naplánovanou kampaň, nic. Předem volal mému ex a pomluvil mě. Udělal ze mě neloajální mrchu a loosera. Zakázal kolegům mě jakkoliv kontaktovat, i kdyby potřebovali informace. Neopomenul mi pak ještě napsat jak za mě tahaj horký kaštany každej den, no taky jasně, když jsem nemohla nic předat.

Jsem z toho hodně v háji. Už tak slabé sebevědomí šlo do nuly, cítím se opravdu jako looser, asi nejvíc co kdy v životě. Moc dobře vím jak hnusně dokáže šéf pomlouvat a bohužel zná všechny v oblasti mých zájmů. Pokud bych se ucházela o práci v podobném oboru, nemám šanci.
Psychicky jsem dost na dně, mám hrůzu z kontaktu s lidmi, nedokážu napsat odpovědi na pracovní inzeráty, protože mám nakonec pocit, že nic neumím a zkazím na co sáhnu. Cítím se nepotřebná, fakt k ničemu. 

Omlouvám se, je to napsaný hrozně hotentotsky.

A včera, kdy mi bylo opravdu hodně zle, na mě v tramvaji plivnul desetiletej kluk. To fakt vycítil, že jsem looser? 
No nic, chytla jsem ho (omlouvám se všem, které jsem v tramvaji odstrčila) a nechala ho před všemi cestujícími se mi omluvit, nahlas. Až pak mi došlo, že jsem mu mohla sebrat mobil a zavolat z něj rodičům.

Ach jo, opravdu bych potřebovala být aspoň chvíli v klidu. Mít srovnáno v soukromí i normální práci, jet třeba na dovolenou, necítit se mezi přáteli méněcenná, nemít pořád stažený žaludek obavami o budoucnost.

andulka01 Já myslím, že když se Vám podařilo získat tuhle práci snů, tak nemůžete bejt špatná. Nevím, jaký je to obor, ale z toho, co píšete, JSTE schopná. Ten šéf - tam musí být něco osobního, ne? Nebo je magor? Takhle se přece nemůže chovat, aby volal Vašemu ex, jestli jsem to teda dobře pochopila. Já vím, že je to klišé, že konec něčeho je začátek něčeho jiného. Někde v nějaké nové práci, kterou budete mít, za Vás budou TAK rádi!

andulka01 hele, nic si z toho nedělej, myslim, že za stávající situace můžeš bejt jedině ráda, že ta práce už skončila a že už pro ně nemusíš dělat vůbec nic. Mně to přijde už jako regulerní šikana na pracovišti, i včetně toho, jak se teď cítíš. Nechci, aby to vyznělo blbě, ale nechceš zvážit nějakou psychoterapii? Aspoň se z toho vypovídat před někým cizím, zvážit možnosti jaký teď máš apod.? A jestli se šéf choval takhle psychopaticky k tobě, určitě se tak chová i k jiným, tak se zas neboj, že by tě očernil všude, kam se podíváš, nebo třeba i očerní, ale lidi s nim určitě maj i svý zkušenosti....

andulka01 zni to teda strasne. a strasny si neco takovyho tydny a mesice nechat libit.  asi bych zkusila resit spis prakticky veci, odstrihnout se od deni na byvalem pracovisti a zvazila bych pozadat o pomoc pravnika. minimalne bych ofiko vyzvala byvaleho sefa, at se zdrzi nevhodneho jednani typu pomluv aj, plus tezko rict jak to bude s penezi, zda za tebe platili pojisteni atd. na to by se ti odbornik asi hodil. na hrouceni casu dost. mne takovy sebezachovny prakticky mod celkem pomaha. na hrouceni je vzdycky casu dost. drz se!

...Jsem z toho hodně v háji. Už tak slabé sebevědomí šlo do nuly, cítím se opravdu jako looser, asi nejvíc co kdy v životě. Moc dobře vím jak hnusně dokáže šéf pomlouvat a bohužel zná všechny v oblasti mých zájmů. Pokud bych se ucházela o práci v podobném oboru, nemám šanci.
Psychicky jsem dost na dně, mám hrůzu z kontaktu s lidmi, nedokážu napsat odpovědi na pracovní inzeráty, protože mám nakonec pocit, že nic neumím a zkazím na co sáhnu. Cítím se nepotřebná, fakt k ničemu. 

​Možná je všechny zná, ale ten zbytek je jen tvuj predpoklad, který může a s velkou pravdepodobnosti i je mylny.

A pokud ti dal okamzitou zrusovacku, doporucuji rozhodne se vsemi detaily zkonzultovat s pravnikem, protoze okamzite zruseni neni v nasem pracovnepravnim prostredi jen tak a mozna se ukaze, ze by stalo za to, se s nim soudit o neplatnost takoveho zruseni. V tom pripade prac. pomer trva a visel by ti peknou castku, to se nasbira. 

andulka01 

No ale jak je to popsáno, tak to asi nebyla "práce snů"? To spíš vypadá, že nějaký sen na tebe ještě čeká.

A možná pro přístě by bylo lepší hledat v anonymních vodách... (jestli se šéf a bývalý znají = pro mě to  tak  trošku vyznělo). Práce mezi známými a na doporučení známých apod. bývá občas ošemetná, i kdzž přiznám, že jsme tak získali skvělé kolegy.

Marbuša Děkuji. Šéf myslím magor až tak není, je chytrý, obchodně velmi zdatný, jako pěkně křivej dokáže být. Soukromě si myslím, že mimo jiné potřeboval místo pro svého syna po vysoké škole a ze začátku neodhadnul že pro oba tam není dost práce. Syn ostatně nastoupil od září.
S mým ex jsou přátelé, ostatně všichni jsme tak nějak "přátelé", u těch koníčků se potkáváme asi patnáct let. Mě tohle hlava nebere, naštěstí ex je rozumný a má o něm taky svý mínění, takže pomluvy ho nezajímaj.
Vlastně daleko víc než ten vyhazov mě dostala ta absolutní nedůvěra, jako bych snad měla v plánu poslat na něj advokáta, přetáhnout klienty nebo shodit weby nebo co. Udělal ze mě mstivou hysterku. Pomluvil mě u lidí s kterými jsem ráda spolupracovala, se kterými jsem chtěla zůstat v kontaktu. Tohle je mi líto úplně nejvíc.

Samantha V této oblasti se na českém trhu znají úplně všichni, protože jsme s tím všichni začínali dohromady jako s koníčky. Někteří si pak z toho udělali byznys, nicméně trh tady je tak malý, že si prostě všichni viděj do talíře, jak provozovatelé, tak dlouhodobí klienti. Takže jsem riskla práci mezi známými, moc jsem se chtěla pohybovat v oboru nejen jako klient. 

andulka01 hele, ty lidi tě znaj teda taky roky, stejně jako jeho

andulka01  Soucítím, vím, že je ti to líto kvůli oboru, ale co píšeš o šéfovi a celkové atmosféře, buď jedině ráda, že jsi odtam pryč. Působí to na mě, že celá firma je jeden velkej chaos, a holt když se něco občas nevyvede, potřebujou to na někoho hodit. A taky se možná po sezóně někoho rychle zbavit, však zbytečný mzdový náklady, tak ji preventivně seštěkáme a očerníme tak, že se ani  neodváží pronést něco o výpovědní lhůtě, nebo nás pomlouvat. Co se týká tvýho sebevědomí, všichni děláme chyby, a určitě jsi zažila, jak spousu seků nadělali tví kolegové i pracovní kontakty v jiných firmách, a ti vesele setrvávají na svých místech dál.  

Jak píše Husa chtěla by to možná psychoterapii, ať jsi schopná se na to začít dívat s nadhledem. 

andulka01 verim ze sa z takejto situacie dostava tazko. Sama som zazila nieco podobne podobne ale nie az v takej miere. Podla toho co popisujes nebola chyba na tvojej strane. Obcas sa pritrafi omyl ak sa pracuje pod tlakom terminov a navyse bez zaucania ci pomoci od kolegov. Ale to ako sa zachoval sef je nepripustne a tiez by som zvazovala poradit sa s pravnikom a podla toho zvazit dalsie kroky. Len som vobec nepochopila preco volAl ex? Oni sa poznali?  

Edit - docitam ze poznali ale aj tak nechapem preco. Ak ex robi tiez v obore a aj dlhorocni priatelia tak jeho slovo voci vsetkym ostatnym

jinx Samozřejmě vím, že bych mohla postupovat striktně dle zp, chvíli jsem o tom přemýšlela, ale ve výsledku by to opravdu nic dobrého nepřineslo. Nechci se v tom hrabat, jen bych to zhoršila, za to to fakt nestojí. 

Potrefenáhusa Díky, určitě to nevyznívá blbě, psychoterapii zvažuji, nicméně za velký úspěch pokládám, že se mi povedlo to hodit sem :-) byť v nepřehledné podobě.
Ostatně sebrat se musím už velmi rychle, složenky se neptaj, že.

viktorka_od splavu Děkuji moc. Právníka po zvážení nechám být, fakt je to moc provázaný a nechci do toho rýt. Odvody za mě platili, to vím. Ušetřit jsem moc nestihla, uf ještěže jsem nekoupila tu dovolenou :-/

eless Ehm... můj ex je jeho právník :-) a bohužel i můj. Mě urazilo, že mu volal hned, aby si to pojistil, abych si nemohla stěžovat nebo něco. Nicméně jak jsem psala výše, ex je rozumný a má na něj svůj názor. Nabídl mi jestli k tomu něco chci, ale pak jsme se dohodli, že to nemá smysl.

andulka01 nevim, co delas, ale tak mi to nejak vyznelo, ze to ma neco spolecneho s marketingem (grafikou, designem, internety...) . Jestli jsem to pochopila dobre, doporucuju se pridat do skupiny holky z marketingu na facebooku, je to skvela studnice kontaktu a pracovnich prilezitosti

baltik Děkuji moc! Ano, grafika, copywriting, internety a tak :-)

andulka01 no tak super, po tom je tam poptavka kazdy den

Takový ten den (jakože dneska taky), kdy nejde nic hladce…na mobilu dokážu věci, které ani neumím nebo nechci třeba kopírovat text, vlézt do ikony, kterou jsem dosud neviděla, zavolat někomu, o kom vím, že má zrovna jednání…při práci sice klikám myší, ale ta tajným kódem sděluje počítači „sice na mě klikla, ale dělej, že o tom nevíš a udělej to dvakrát“ a když jsem z toho mírně neklidná a zlehka to okomentuji, počítač se pomstí a ukáže na monitoru zase něco, co jsem taky v životě neviděla, teda v tom lepším případě, v tom horším se práce neuloží. Překlepy v textu jsou aspoň sranda, když to po sobě čtu. Anebo… pošlu mail (teda najednou se mi odešle mail) s nedokončeným textem šéfovi anebo když pošlu mail někomu úplně jinýmu. A ještě je hodně dobrý, když nechám důležitou práci v počítači na centrále a jedu na pobočku, tlačí mě termín a musím to udělat znova, jo a spis s podklady je na centrále. A totok ještě… tiskárna vzkazuje „tisknu ten dokument, co jsi dosud tvořila a hned potom, co vytisknu to, co jsi chtěla vytisknout před dvěma hodinama, páč já mám čas“. Kráva jedna……

andulka01 uprimne uz si i tom psala. Mne se zda, ze te odtama potrebovali dostat a nejdriv zkousel sef tu sikanu.  kdyz jsi to vydrzela, zatlacil vic. Ja bych toho pravnika nezatracovala, minimalne sebrala podklady. mozna dala sefovi po porade s pravnikem ( dle moznosti jinym nez tim jeho) jasne najevo, ze zalovat zatim nechces, ale pokud neprestane s temi pomluvami a nebudes schopna sehnat praci, budes nucena to prehodnotit.

Mne totiz pripadas jako dost submisivni osoba a neni nutne si vsechno nechat libit. Ono to to okoli vyciti a zautoci na typy jako si ty. Neumim si predstavit, ze by tohle nekdo zkusil na @jinx. Tam muze pomoct i ta psychoterapie prave.

continuity No, donutila jsi mě k malé retrospektivě. Když jsem před čtyřmi roky začínala v jiné malinké firmě, velmi dlouho jsem bojovala s podobným chováním. Tehdejší šéf se občas choval jak malé děcko a ječel na mě kvůli blbinám. Přičítala jsem to tomu, že není zvyklý mít zaměstnance. A ano, většinou jsem neměla sílu se bránit. Ten se mě nechtěl zbavit, jen to prostě myslím neuměl. Současný šéf je bohužel jiný kalibr, daleko větší ego, velké úspěchy, druhý na trhu (to není málo, na to jak minifirma to je).

Tuším odkud si tenhle problém nesu, ale doufala jsem, že to zvládnu sama. Vždyť jsou daleko horší věci kterýma se terapeuti musí zabývat.

andulka01 Terapie neni soutez v tom, kdo vic trpi, a kdo ma vaznejsi priznaky. KAZDY problem si zaslouzi hledat pomoc a reseni. 

Mne tedy take pripada, ze jste si v te praci nechala libit vic, nez je zdrave. Osobne bych terapii nezavrhovala (sama delam sezeni, kde se soustredim vyhradne na procvicovani asertivni komunikace), ani toho pravnika.