Stěžovací vlákno

a ja te musela zastoupit

No, ty máš ještě o nevím kolik let zkušeností náskok. Já ještě občas zadoufám, že jednou bude líp.

Po třicítce je ještě hej.. Počkejte, až vám bude po pade. Za necelé dva týdny mám půlkulatiny.

Jste ta Dadoo, která sem dává outfity, jo? Chtete tvrdit, že je vám přes pade? Jestli se dneska stárne takhle, tak jsem v klidu . 

Ještě bych chtěla napsat k debatě o stárnutí, že momentálně chodím tančit se skupinou žen ve věku od 20 do 70(?), všechny mi přijdou hezké, pečují o sebe, vypadají, že jsou v kondici. Přitom jsou všechny jiné. To mi přijde fajn. Vidět, že člověk může být v každém věku aktivní a vypadat k světu. Pak mě stárnutí neděsí (tolik). Samozřejmě za předpokladu, že funguje zdraví. 

no když to beru podle sebe, která jsem se ještě po čtyřicítce rozvedla a znovu vdala... tak ze mě rodiče lezou po zdi ještě teď

Tak rozvést se a vdát se po čtyřicítce mi nepřijde nic divného?  Jo, když je v tom třeba o dost mladší chlap, nebo další dítě....tak to možná jo. :-) Moji rodiče spíš rostou z toho, že jsem se do čtyřicítky nestihla vdát, snad by jim i byly milejší ty svatby dvě 

Jo a pro všechny zvědavé, kauza Šándor :-)

Dneska ráno jsme se tam s plynařem sešli, přišli dva, asi se sám bál nebo co :-) Jinak byli oba moc milí, dokonce obdivovali o jak krásný byt se jedná (je-nebo spíš má potenciál být-opravdu hezký, jsou tam klenby, parkety...). Kotel je prý ale ve strašném stavu, sakrovali tam skoro dvě hodiny. Taky je tam po původním majiteli nějak špatně napojený komín, takže to tak provizorně zajistili, s tím, že musí přijít co nejdřív kominík. A už jsem pána varovala, že za rok volám opět jemu, ať se mnou počítá! :-) Ani se nebránil, tak snad šťastný konec. 

(pro ty, co kauzu nesledovali-vlastním byt, kde je v nájmu romská rodina, revize jim odstavila plynový kotel-a trvalo téměř dva měsíce, než se nám tam podařilo sehnat plynaře, všichni tam odmítali jít pracovat, jeden dokonce utekl přímo z místa). 

Já už jsem se na předchozí stránce zmiňovala, že zas tak hrozný to stárnutí není... Je mi skoro padesát, cítím se dobře, všechny moje kamarádky jsou kočky... Zrovna nedávno jsme probíraly, že tolik chlapů nás nebalilo ani ve dvaceti... Hlavně ty mladší ročníky

No přesně, s kamarády si taky mnohem radši píšu nebo pak teda povídám tváří v tvář někde v kavárně nebo s dětma na hřišti, podle situace. Ale telefonovat půl hodiny, to je pro mě obvykle hrozné utrpení.

Bohužel moje maminka a sestra to mají úplně naopak a když se máme za hodinu sejít někde ve městě, jsou schopné mi během té hodiny třikrát zavolat, aby mi upřesnily nějakou drobnost nebo mi řekly, že jim ujela tramvaj a budou mít tři minuty zpoždění. Já nevím, já jsem se asi narodila do špatné doby, ale mně by tak hrozně moc vyhovovaly jen pevné linky doma a v práci a domluvené srazy by se víceméně už musely dodržet nebo by druhá strana prostě vydržela deset minut počkat i bez toho, aby mi dvakrát zavolala, jestli už sedím v tramvaji :-))

Jo, a mobil si na noc taky vypínám. Nevím, co by se muselo stát tak urgentního, abych to potřebovala vědět ve tři ráno a co bych s tím  mohla udělat. Možná se to změní, až budu mít třeba děti. To asi budu chtít být pořád dostupná, kdyby mi třeba jejich učitelé nebo vedoucí kroužku potřebovali dát vědět, že dítě zvrací nebo si polámalo ruce nohy na skluzavce, ale momentálně mě nenapadá žádná situace, která by si vyžádala, že bych musela být nutně na příjmu 24 hodin denně.

Jo, jsem to já :-D za deset dnů 55.  Děsně divný číslo, moc mu nevěřím 

Já bych to brala :)

Jestli přežiju víkend, tak v pondělí mažu na neurologii. Původně jsem doufala, že to nějak rozchodím nebo že to samo přejde... zjevně hnutý zádíčka a z toho vyplývající ukrutná bolest v hnátě při každičkým pohybu: už vím, jak je lidem, kterejm žralok hryže nohu u samý zadnice  

Poslední kapka bylo dnešní natahování ponožek. Bez pomoci naprosto nemožný! Božemuj, proč jsem já stará kráva nešla skuhrat na neuro hned jak to začalo! 

Jako první pomoc suché teplo - nahřívací polštářky do mikrovlnky, čerstvě vyžehlená hodně horká plína, gelové polštářky, co se v nich zlomí ten plíšek a hřejou asi hodinu, termofor... Přikládat na to bolavé místo a držet ho celkově co nejvíc v teple. (Paradoxně prej horká sprcha to může spíš zhoršit, ale i tu jsem praktikovala).

A kdyby to šlo, tak dělat takové osmičky pánví v mírném rozkročení ve stoje, v kleče na čtyřech předsazovat a podsazovat pánev a pak cviky v leže na zádech - překřížit kotníky, ruce roztáhnout a ve výši ramen vytočit dlaněmi nahoru. Pomalu se přetáčet na jeden a druhý bok, podle toho, která noha je zrovna nahoře a hlavu křížem na druhou stranu. (Snad to nepopisuju moc jako hotentot, kdyžtak můžu najít nějaký obrázek).

Zánět sedacího nervu jsem si užila minulý týden dosyta, první den dva jsem skoro nemohla chodit a zvednout se z postele byl nebetyčný problém. Tím teplem a intenzivním cvičením (vždy jen chviličku, ale několikrát denně) se mi to povedlo rozehnat i úplně bez léků. Dobré jsou prý i ty různé nahřívací mastičky a gely, ale těch jsem se obávala kvůli těhotentství, tak jsem je radši neaplikovala.

Zkusím to nahřát... drobnej problém je v tom, že záda mě nebolej, jen noha, t.j. to místo nemůžu určit. Cvičení nehrozí už vůbec, už jen z postele jsem lezla pozadu, a i to se strašlivým syčením a nadáváním (ne že by to teda pomohlo ).

Ale právě mě pevně zavinuli do takovýho zpevňujícího pásu, a je to kapku lepší, dokonce můžu i sedět, aniž by mi tekly slzy... zkusím si pak pod něj strčit termofor! Dík za tipy 

Mě bolelo hrozně jedno místo kousek od kostrče, jakoby v půlce zadku :-D První den o nějakém cvičení taky nemohla být ani řeč, myslela jsem, že z gauče do postele půjdu po čtyřech nebo budu spát na zemi, ehm. Ale jak jsem to trochu rozehřála, tak už šlo malinko s tím hýbat, opatrně, ne nějak moc silou a nejít moc fest přes bolest. Držím palce, ať se vám co nejdřív uleví, bylo to strašlivácké a doufám, že pravidelným cvičením se další takové atrakci už vyhnu.

Bohemia energy znám osobně, jak všechny ty jakože manažery, školitele, tak i pana jednatele. Vždy když s nimi přijdu do styku, tak mi naskakují pupínky. Jsou to jediní lidé, se kterými, i ze svojí vedoucí pozice v hotelu, jednám opravdu odměřeně.

Operátoři - teď jsem to zrovna řešila. Před několika měsíci jsem zaplatila zálohu na roaming (moje chyba, zapomněla jsem zaplatit fakturu) s tím, že mi bude vrácena po 3 měsících. Z 3 měsíců bylo 6, kdy mi peníze stejně vrátit nechtěli, že se to bude řešit každý měsíc ve vyúčtování. To jsem jim odmítla s tím, že nemají právo maninupulovat s mými penězi. Nakonec slečna přistoupila na to, že mi peníze pošle na účet. 14 dní pryč a nic se nedělo. Asi po týdnu, kdy mě absolutně neschopní operátoři nebyli schopni nic vysvětlit, sms hlásala, že případ bude vyřízen nejpozději do 20!!! dnů, jsem tam zavolala, že končím, uhradím pokutu za odstoupení od smlouvy. Ze slečny vypadlo, že vrácení mé zálohy musí schválit reklamační oddělení, cože? jako proč? co tam chtějí schvalovat? Prý, jestli si přeji nadále roaming využívat, tak mi ji nevrátí. To už jsem na ni fakt zařvala, že je absolutně blbá celá ta jejich firma, že nemůžu za to, že zaměstnávají každého trotla. Druhý den telefonát z vedení s omlouvou a nabídkou čerpání slevy 1000kč a samozřejmý roaming. Peníze druhý den na účtě. A to mi prosím, po zaplacení zálohy 3tis, klučina na pobočce zapomněl ten roaming aktivovat, takže jsem přejela za hranice a nic.

Začala jsem tedy řešit přestup od Tmobile k Vodafone, podepsala návrh smlouvy, atd. Nicméně tmobile mi udělal dost dobrou nabídku, málo volám, ani nepíšu sms, ale potřebuji internet (hodně volám přes whats app do zahraničí atd), tak jsem se rozhodla zůstat tam, za celá léta krom tady té šílené patálie ani jeden problém. U slečny z Vodafone jsem se ale dopředu informovala do kdy můžu odstoupit od smlouvy, že prej v klidu, protože žádný tarif není aktivní, čekalo se na převod tel.čísla. Tak volám na vodafone, že si přeji odstoupit od smlouvy, přemlouvání, nabízení 450minut volného volání na měsíc "zdarma". Odmítla jsem. Slečna se urazila, že jako teda neví, co teď budeme dělat, že se musí zeptat šéfové. Uf.. šéfová svolila, ale ať jako sepíšu písemné odstoupení od smlouvy. Udělala jsem, došla na pobočku, kde to borec hodil do koše. Na co to je? To nepotřebuju, od čeho chcete odstupovat, když nemáte aktivní tarif? Wtf?

Do toho všeho jsem ztratila mobil, kde mám diář, adresář, no všechno. Objednla jsem nový, bílý. Dojdu na pobočku a slečna mi hlásí, vidím, že v poznámce máte, že chcete bílý, ale já tu mám černý. Tak jí říkám, že jako co já s tím, že ho nechci, že jsem si ho neobjednala. Už se tomu musím smát. To je prostě hustý.

Stěžuju si na včerejšek: Ráno jsem si našla bílý vlas. Dopoledne se muž snažil dostat nefunkční myčku zpod linky (po 15 letech odešla do věčných lovišť) a zlikvidoval při tom sifon pod dřezem. Odpoledne přišli od doktora s tím, že má dítě spálu. Máme tu bordel. Naštěstí se dneska podařilo sehnat nový sifon a zprovoznit dřez. Akorát při odvozu myčky do sběrného dvora, mi ji muž pustil na ukazováček.

Jsem hrozne unavena, otravena, bez zivota. Dnes jsem i kricela na deti, protoze porad pobihaly, bily se a tak. 

Včera mi auto chcíplo na semaforu, když naskočila zelená, málo sem sešlápla plyn, když sem pustila spojku. Trvalo to asi tak 5 sekund než sem znovu nastartovala a rozjela se, ale ten blb za mnou už za tu dobu stihl nalehnout na klakson, aby mě pak mohl ve městě (!!) předjet rychostí daleko za 50km/ hod. Jako proč? Neuvědomuje si to riziko? Vždyť může někoho zabít. Jako já sem dost tolerantní na dálnici, nevychovávám, uhýbám a přiznám se, při předjížení je to občas víc než 130, ale ve městě? Tímto si teda stěžuju na bezohledný, sebestředný, sobecký, hloupý a zlý lidi a to nejen na silnici, ale obecně. 

Takovým setkáním se člověk občas nevyhne. Nedávno se mi stalo, že mi nějaký bezohledný řidič najel do pruhu tím stylem, že jsem musela docela prudce brzdit, abych mu nevjela do kufru - zatroubila jsem, aby si uvědomil, že na té silnici není sám a jeho reakce mne úplně odzbrojila. Neváhal zastavit (na frekventované silnici, kde do nás mohl kdokoli napálit zezadu) a hrozit ukazovákem ve stylu kárání zlobivého dítěte. Měla jsem pocit, že špatně vidím. A taky mívám pocit, že k chlapovi ve velkém autě si tohle nikdo nedovolí.