dynda možná by ho zaujaly, ale dokud mu nebude cca pět, nebude je umět pozorovat dalekohledem. nebo při genialitě hodné einsteina odhaduju čtyři. ukazovat měsíček na nebi a ukazovat ho v malém okuláru metr a kus nad zemí, potmě, kdy musí balancovat na nějaké podložce a dívat se jedním okem a druhé mít zavřené, to fakt není pro tříleté dítě.
pozorování marsu je zcela nezajímavé, nevím, jestlis tedy byla na nějaké mimořádně vybavené hvězdárně, ale v běžných podmínkách je z marsu vidět roztřesená poměrně malinká načervenalá kulička. při velmi dobrých podmínkách snad bělavý flek polární čepičky. a při ultra výjimečných příležitostech nějaké albedové útvary, ale třeba já jsem je viděla tak jednou z deseti návštěv (tzn. tak jednou za rok). naposled nebylo vidět ani fázování. pro děti nic moc zajímavého.
nějaký denní program se skládačkami, obrázky, modely....mnohem lepší volba, a to až do školního věku. nebo denní pozorování slunce.
hodně dětí je v hvězdárny příliš brzo spíš zklamáno. protože v tom okuláru není vidět obří planeta, jen takové malé nic, navíc to často ani neumí najít mezi více objekty, které se tam současně nacházejí. malým dětem se taky blbě vysvětluje, že o okulár se neopírá, takže 90% z nich si ho posune a nevidí nic.
objekty, které se pozorují, jsou převážně mlhoviny a hvězdy, a ty ani někteří dospělí neumí v okuláru najít, případně nějaké konkrétní hvězdy (ne, nepřeháním, je to docela častý jev).
zkrátka - všem doporučuji, odložte návštěvu nočního pozorování s dětmi na školní léta. nebo těsně předškolní. nic jim neuteče a až tehdy podle mě poprvé docení ten wow efekt.

