To by stačilo zazvonit normálně dole u vchodu :-))

Za tohle nesmyslný volání můžou mobilní operátoři se svejma supervýhodnejma nabídkama neomezenýho volání. Kdyby měl každej za pár vteřin hovoru zaplatit nějakej drobák, tak si moc dobře rozmyslí, jestli je fakt nutný telefonovat jednomu člověku třikrát během hodiny.

(Domluvený sraz v 15.30 na zastávce tramvaje. Telefon 1 v 15.15: Já teď přestupuju na Můstku, tak tam budu asi o trochu dřív, tak už pojeď taky, ať tam nečekám. Telefon 2 v 15.25: Už vystupuju z metra, tak se potkáme u tý tramvaje, jo? Kde seš teď? Telefon 3 v 15:28: Já už jsem tady, kde seš teď? Já si ještě skočím koupit noviny, jo? Počkej na tý zastávce.)

Ty ten telefon fakt nemáš ráda.

Jak bez toho mohlo lidstvo přežít až do dneška?!

A všimni si (ono to spolu trošku souvisí,) čím dál víc lidí nemá na zvoncích jméno, případně nemají ani ten zvonek. Kdo je zná, prozvoní je, kdo je nezná, ať k nim neleze.

Už s těmi telefonními hejty musím přestat, jinak tady budu za hysterku Mně asi děsně vyhovovala doba pevných linek, mobily jsou akorát tak pro zlost. Ale jsem si vědoma toho, že můj názor na ně je ojedinělý, takže v reálném životě to tolik nedávám najevo. Vyventilovat se můžu ve stěžovacích vláknech ve víceméně anonymním prostředí

A jdu prohledat Tlachárny, jestlipak je tu něco jako Přiznání? To mě na MP moc bavilo, i jen si číst ty ostatní výkřiky. Občas se hodí, zařvat si do ticha.

to jsem se zrovna chtěla zeptat, jestli nejsi jako moje kamarádka, co ani po třech letech nemá jméno na zvonku. Ona ovšem nepoužívá moc ani ten mobil, takže člověk musí stepovat před domem někdy docela dlouho, než to zvedne, protože já si nejsem schopná zapamatovat, jak se jmenuje člověk, jehož jméno na zvonku mají...

Já si živě pamatuju, jak jsem poprvé volala z mobilu mimo domov. Šla jsem sama lesoparkem a připadala jsem si jak mentál, že sama jdu a hlasitě mluvím! Když tak občas slyším, co lidé dnes vykládají na celou tramvaj, chci zpět telefonní budky!

já si nejsem schopná zapamatovat, jak se jmenuje člověk, jehož jméno na zvonku mají...

Napište si to do mobilu k číslu kamarádky, jako poznámku 

no jestli si příště vzpomenu, až tam budu zas vzteklá stát důlek...

Máme jméno na dveřích bytu, schránce i zvonku. A zvonek zvoní mnohem hlasitěji než můj mobil. A mluvítko od toho domovního telefonku je pořád po ruce u dveří, nemusím ho vyhrabávat ze dna kabelky nebo hledat po bytě a poslouchat: No kde seeeš, prosimtě, spíš nebo cooo?

Sweet Potato Takhle podobně jsem se cítila, když jsme si do knihovny nechali pořídit herní konzoli Wii a první čtenáři tam začali hrát nějaké sporty. A já jsem měla strašný, ale fakt strašný záchvaty smíchu, jak to prožívaj a odpalujou ty míčky a boxujou do vzduchu. Párkrát jsem musela odejít a poprosit kolegyni, ať mě chvíli vystřídá, protože to bylo strašně neprofesionální a já se jim nechtěla posmívat, jen mi to celé přišlo tak absurdní, že jsem se nemohla udržet. Dneska už to má každej doma a boxovat do vzduchu nebo tančit na podložce je normálka, ale tehdy jsem to viděla poprvé v životě a v tom veřejném prostoru to vypadalo prostě děsně směšně.

přiznání tu sice nemáme, ale já tak nějak obecně strašně nerada telefonuju, dneska po mě chtěl šéf, ať zavolám kolegyni, že se sejdem u něj v kanceláři (byl tam línej jít) a já pro ni šla radši zimou přes dlouhou chodbu pěšky, než abych tam volala.   (Mám navrch začátek rýmy, zalehlou celou hlavu a pocit, že bych v telefonu nic neslyšela)

ale když k někomu jdu na návštěvu, tak mu taky píšu, že už jdu třeba od metra nebo od tramvaje a za 5 minut tam jsem, sama mám taky ráda, když mi dá někdo chvilku předem vědět, než když rovnou zvoní.

Já už jsem se naučila neodkládat telefonování, když něco potřebuju zařídit a dokonce už jsem schopná objednávat se po telefonu i k doktorům (dřív jsem se tam radši stavila a objednala se osobně).

Když jdu někam na návštěvu, tak jsme většinou dohodnutí buď na nějakou konkrétní hodinu, co se snažím dodržet a když z nějakýho důvodu hodně nestíhám nebo jsem tam naopak moc brzy, tak taky dávám vědět sms. Ale když se víceméně trefuju do času, na který jsem pozvaná, tak rovnou zvoním. Snad tím nikoho nestresuju nebo neštvu a nemusí se z toho vypisovat na nějakém diskuzním fóru, hehe.

"Kdo je zná, prozvoní je, kdo je nezná, ať k nim neleze."

Třeba pošťák.

Vy jste můj člověk.

Vzpomínám si, když jsem byla asi v sedmé třídě, jsem měla v nějakém článku přečíst německy telefonní číslo, ale já jsem to četla jako normální číslo, matematicky. Učitelka se mi začala posmívat: "Copak ty nevíš, jak se čtou telefonní čísla? Ty nevíš, jak se telefonuje?" A já říkám: "Ne, nikdy jsem netelefonovala." Myslím, že soudružka byla dost překvapená, a nevím, jestli mi věřila (byl asi rok 1980), ale já jsem do té doby a ještě dlouho potom telefon nepoužila. Dodnes mám z telefonování respekt, raději napíšu 10 emailů.

Nechápu tchýni, která je schopná volat několikrát za hodinu věci typu, hlásí silné sněžení, musíš si dát zítra pozor na silnici, podívej se z okna jaký tam jde hezký pes, zapni si televizi jde tam ... Bydlíme na dohled od sebe a manžel u ní tráví několik hodin denně.

Evidentně spousta lidí o obálky s barevným proužkem nijak zvlášť nestojí.;-))

No oni mají většinou trvalý bydliště, kam choděj ty obálky s pruhem, jinde.

A jak je to dneska s doručováním balíků, víme ...

to je vlastni fotka v avataru? ja tam tu podobu totiz taky vidim

stezuju si, ze tu neni vlakno priznani a prave ceske peklo. Jsem nemocna, po sto letech se divam na tv a vymena manzelek, ktera tam ted bezi, to je dno, to se nevidi 

Propánajána! Že jsem si párkrát na neschopence pustila Výměnu manželek já, to mě ani tak nepřekvapuje, i když jsem se teda za to trochu styděla. Ale že takhle hluboko propadneš i ty!!

Myslím, že to je bezkonkurenčně nejhorší pořad současných českých televizí. V devadesátkách mu svou trapností mohly konkurovat leda pořady s Petrem Novotným.

no jo, kdyz ja cekam, az se mi stahne treti rada zlocinu a nudim se. Tak jsem sjizdela kanaly a na tohle zustala zirat s otevrenou pusou, to je proste neco strasneho pro me. 

Vždyť můžeš založit vlákno, jaký chceš...