Co ho baví, si samozřejmě nakupuje sám. Takže do sportovních obchodů s ním nechodím. Ale přeci jenom, ne všude se hodí jít v oblečení Tilak. mamut, craft apod. 

No a v těch ostatních prostě tápe. Je mi jasné, že všude je to jiné. Můj táta by si sám nakoupit oblečení také nešel. Prostě to tak u nás je.

Tak on to porovnává s funkčním oblečením, ale jak už jsem psala, ne všude se v něm dá chodit.

zvladne to taky, ale

- bude tam muset v teplakach nebo kalhotach od obleku, protoze nesnasi nakupy a jse az opravdu nema co oblict

- neni v tom kovany, takze se necha umluvit prodavackou na nejakou blbost

- pri tretim zkouseni nejpozdej uz ho to nebavi, takze pokud to zapne, zaplati a prcha. doma pak teprv zjisti ze je to velky (to spravi pasek), blba barva (nebude to nosit)apod

- chce znat muj nazor a vi ze by je schopen koupit si uplnou silenost jako tu identickou bundu co uz jsem psala

A já si od něj také nechávám poradit, když si chci koupit sportovní věci.

oni to nedelaji schvalne... napriklad boty. ty musi byt cerny. ale cely cerny, zadny prouzek na podrazce, tkanicky, nekde logo... a jdete se podivat do obuvi tedka:-/ podotykam ze jde o boty k riflim, nikoliv k obleku. jsou proste konzervy:-)

(s hruzou az po vyprani, nastesti, zjistil ze rifle maji cervene kapsy. jen ta latka uvnitr, videt to vubec neni. no ale cervene kalhoty kdo to kdy videl!;:-)))

Takže nesvéprávnej.

Neberte mě vážně, jen jsem se podivila. Já tohle neznám, muži, co jsem měla/mám, už byli oblečení, když jsem je poznala. A příčetně (podle mých měřítek), jinak bych je nechtěla. 

A můj muž (jsme spolu 16let) si i sám pere, nikdo to neumí jako on, a kdo jsem já, abych se mu do toho pletla, žejo

Manžel si kupoval oblečení sám, než jsem se poznali. Teď s ním tak 1x za dva roky jdu něco koupit, abych mu

a) pomohla - je v kabince ve slipech a potřebuje větší nebo menší velikost

b) trochu ho usměrnila ve výběru. Vkus sice má, ale má zkreslené představy o tom, kolik oblečení stojí.

ono zas kdyz rekne zenska, ze ji muz vybira telefon/notas/auto... tak se to skoro kazdemu zda ok ne? tak proc by nemela s vyberem obleceni pak zas pomahat ona jemu:P

jo to je presny. hodne muzu si v takovych situacich fakt nevi rady (svliknutej v kabince:-)

mmch, manžel už taky nutně potřebuje kalhoty, což znamená černé džíny zcela konrétního střihu a půjde si je koupit v pondělí sám. Ale jestli opravdu nakoupí, to nevím. Ano, konzervy to jsou. Když si naposledy kupoval sandály, tak už jsme s prodavačkou řvaly smíchy obě.

Ono ho to nebaví, mě zpravidla taky ne, když si něco kupuju. A obléknout se, dojít, vybrat, znovu svléknout ... uf, člověk je zpocený, otrávený, tak mu aspoň pomůžu. 

A stěžuju si, že se mi dnes velice líbila kožená bunda a neměli moji velikost.

Hlavně nesmí mít boty OKRAJ! 

To je ovšem značka ideál...Oblečení chodím s mužem kupovat tak asi 2x ročně (mám na mysli oblečení vhodné do práce nebo na slavnostní příležitost) a s tím praním...No beru to tak, že má dostatečné množství jiných dobrých vlastností. Jediný štěstí, že téměř nemusí nosit košile - ani nevlastním žehličku ;-)

Máte pravdu, já žila bohužel několik let v domácnosti s psychopatkou a byla z toho tak hotová, že mi trvalo několik dalších let od odstěhování částečně vyplněných psychoterapií, abych si uvědomila a uvěřila, že chyba fakt nebyla ve mně... A asi bych měla být vděčná, že se ten člověk hned ze začátku projevil jako dement, protože ho můžu (relativně) bezbolestně odříznout. 

"... muži, co jsem měla/mám, už byli oblečení, když jsem je poznala,"  to jste mě fakt rozesmála, něco na tom je!

Jenže třeba můj expřítel byl oblečenej tak, jak ho to naučila maminka, která uvízla někde v 70. letech (chtěla jsem ho  i tak :-).

noooo:-)

myslim ze je pomerne svepravnej. s domacnosti i detma si poradil zcela bez pomoci. ale je hezky kdyz si pomahame;-)