No, nechci do toho moc šťourat, každej si lehne, jak si ustele... ale osobně bych jako babička radši objížděla vnoučata jednotlivě - víc bych si jich užila asi, než jednou za rok všechny najednou, v jednom chumlu. Jeden/dva dospělí se navíc uskladní bez problémů... A ještě by mi snachy, jak bych je tak obrážela, postupně navařily - prostě taková pěkná putovní dovolená 

u nas se to s prichodem deti trochu zlepsilo. Ale necekane navstevy ted tahaji domu deti. A bojím bojím, ze bude hur.

moje mama to ma ale podobne jako babicka tv. Taky se ji to pocita, jenom kdyz jsme vsichni nahromade. Ve vysledku je ztrhana a my úplne ochluchli. Jako mometky, kdy 6 deti sborove na balkone s prskavkama v ruce vola: Jezisku kde jsi? Jsou sice úžasne, ale jsou to jenom momenty v neustalem zmatku a toto treba tri dny.

Jako u nás, akorát my to děláme oba! :D U mne je to důsledek maminčiny nechuti hostit návštěvy, tím dávám radu všem přítomným rodičům :D

Ono je teda v některých případech lepší na návštěvu jít, než ji přijímat doma. Z návštěvy můžete  odejít podle svého, vypudit hordy bývá občas problém.

To by nešlo, mamka není pojízdná, dvě z dětí jsou daleko, navíc se nemůže nikam hnout, stará se o manžela po mrtvici. Takové složité to je. Dříve za náma jezdívala vlakem třeba na týden, ale teď už to prostě nejde.

Nečekaný návštěvy jsem měla vždycky nejradši  Ale byla jsem na to zvyklá od malička, rodiče nás navykli na  průchoďák... kdo šel kolem a stavil se, buď něco dostal nebo taky ne  ale kafe nebo čaj se najde vždycky, přece 

když to vyhovuje oběma, tak je to bezva. ale pokud si jeden udělá z bytu průchoďák a druhej trpí že svý nutně potřebný soukromí a klid nemá ani zamčenej na záchodě se špuntama v uších... tak jako v mládí jsem to snášela ještě dobře, ale teď bych to nedala. já se domů těším proto, že zavřu dveře za světem a tady se cítím v bezpečí, ve svém/našem soukromém světě. nějakých devět-deset hodin denně mezi lidma mi prostě stačí a víc už fakt těžko snáším. návštěvy míváme, klidně i hodně lidí naráz, klidně i přes noc, místo tu je - ale druhej den musí odjet:-)) a především se na tom nejdřív společně domluvíme.

to fakt není o zvyku, to je o povaze.

"já se domů těším proto, že zavřu dveře za světem a tady se cítím v bezpečí"

No dobře, to každej... ale na návštěvu za mnou přece nechodí nějakej nepřítel (proč by to dělal), t.j. v bezpečí se můžu cítit pořád. 

Jednou jsme měli na návštěvě příbuzné z manželovy strany, kteří žijí v zahraničí. Vůbec neřekli, na jak dlouho přijedou, manžel se odmítl zeptat, tak jsem se teda po jejich příjezdu zeptala já. Vysvětlila jsem, že se jich nechci zbavit, ale že si potřebuju udělat představu, abych si rozvrhla čas.  Během těch 14 dní jsme je vzali několikrát na výlet, do restaurací, vozila jsem je na metro, aby z té naší vsi nemuseli busem. Jen jsem teda každý den nepekla a nevařila, stíhala jsem práci po večerech a jak se dalo, na nějaká jednání jsem taky musela, a tak některé dny se museli postarat o sebe sami. Měli k dispozici celý dům včetně kuchyně a plné lednice. Když odjížděli, řekli mi, že se u nás necítili moc dobře, protože jsme se jim málo věnovali. Je pravda, že párkrát jsem řekla, že nemám čas večer sedět a povídat si, protože potřebuju udělat něco na druhý den. Ale i kdyby se mi u někoho na návštěvě nelíbilo, takhle bych to nikdy nikomu nevpálila.

Já musím sesmolit hrozně dlouhý stěžovací příspěvek.

Mám dlouhodobější stížnost, která asi brzo vygraduje. Dopředu musím říct, že jsem člověk, který si nechá na hlavě tancovat, nedokážu být asertivní a když někomu něco odmítnu, mám z toho další dva dny bolení žaludku, ehm. Pako od přírody.

V červenci jsem začala dělat ve druhé práci. První dva měsíce zadarmo, jelikož "vám se přece hodí praxe a mě stojí hromadu času vás zaučit", od září za malé peníze, protože "máte zatím malou praxi a až se zaběhnete, tak to zvýším". Dopředu jsme se dohodli, že podepíšu dohodu, protože "nebudu dávat Babišovi ani korunu" s výpovědní lhůtou 3 měsíce. Tu dohodu nebyl dodneška schopný dodat, takže jsem nic nepodepsala. Někdy v říjnu jsem zjistila, že mám hodně vážné reprodukční problémy a nesmím čekat ani minutu. Takže jsem přestala praktikovat starou dobrou metodu PŘÍRODA TO ZAŘÍDÍ a vrhli jsme se na léčbu (IVF). Když jsem to oznámila v práci s tím, že musím upozornit, že můžou být problémy s mojí docházkou, že budu muset možná skončit, dostala jsem příšerný kartáč, včetně vydírání. Od té doby probíhá šikana, poslouchám monology typu - slíbila jste, že rok počkáte, tolik jsme do vás investovali času, stála jste mě hromadu peněz, proč jste studovala, když nechcete pracovat, proč nepočkáte, slíbila jste 3 měsíce výpověď.lhůtu. Když jsem toho měla dost, oznámila jsem, že v lednu končím, načež jsem si vyslechla dost ostrý monolog o tom, že byla domluvená 3 měsíce výpověď a dřív jak na konci února mě nepustí.

Po několikatýdenní léčbě hormony mám úplně rozpíchané břicho a stehna, tento týden jsem úspěšně získala z protestujícího těla opravdu minimum vajíček a modlím se, aby přežila. Pokud přežijí, čeká mě pár náročných týdnů, kdy musím zárodeček udržet. Prostě - lékaři mi jednoznačně chtějí dát rizikové a ležet doma nejlíp v kuse, aspon zpočátku. Chci udělat maximum, nechci zárodek nijak ohrozit.

Jenže mám totální paniku, jak to oznámit, bojím se, co nastane...mám rozepsané služby na svátky. Už jednou mi vyčetl, že se dělám nemocná, přitom těhotenství je normální a v práci prý žádná dřina není.

prostě už tam nechoďte. vůbec. nikdy. jestli má to dítě tatínka, což určitě má:-) tak ať tam zanese neschopenku. já rozumím, a držím moc palce, věnujte se sobě - na těch lidech si nic nevezmete. můžou vám být úplně lhostejní a už nikdy v životě je nemusíte vidět. oproti tomu vaši blízcí, především to malé nejbližší, jsou to nejdůležitější co kdy na světě budete mít.

reknu to úplne na tvrdo. Na praci se vykasli, bude jina, hod se do klidu a res to dite. Vsechno. Jako uplne VSECHNO je min dulezite. Pro me tehotenstvo rozhodne neni kontraindikace pracovať, ale v práci, ktera me tesi, ne v tomhle stavu . ivf je pri ženu velice psychicky narocne i kdyz vsechno ostatni je v pohode. Takže bych se soustredula na tu pohodu

už jste je predpokladam nikdy nezvali. Nevdecnici. Moji príbuzní jsou vdecni i za listky do divadla kam se sami dopravu metrem.

V klidu... priorita je přece jasná, no ne? A zaměstnavatelů ještě bude... a možná slušnějších   Nárok na nemocenskou máš, není co řešit. 

Souhlasím se vším na 100%!!!! Teď je před Vámi Váš asi  zatím nejdůležitější úkol v životě!  Na ničem jiném nezáleží.  Ty lidi nemusíte už v životě vidět a potřebovat.  Klidně jim neschopenku pošlete poštou. 

+ continuity

Děkuju za názor, máte stejný pohled jako moje ségra. Já jsem těmi proslovy tak zmasírovaná, že mám strašný pocit viny, že jsem zradila domluvu, že jako mám ty služby na svátky, on si zařídil dovolenou a já teď dělám problémy. Dokonce i ty monology jsem snášela jakože má na ně právo a až okolí mi řeklo, že to vypadá spíš jako typické manipulativní kecy. Uf, no asi je to takový životní kurz asertivity.

To je STRAŠNÝ jen číst!! Moc vám držím palce, aby se vajíčka uchytila. Na práci bych se absolutně vykašlala, zvlášť když nemáte žádnou dohodu podepsanou. Je těžké se v takové chvíli nestresovat a dělat, že to nechávám na přírodě. Ale snažit se co nejvíce uklidnit a jen odpočívat je to nejlepší, co pro sebe i vytoužené miminko můžete udělat.

(Myslela jsem si, jak jsem v pohodě a žádné těhotenské hormonální výkyvy se mě zatím netýkají, ale normálně to píšu a brečím u toho. Protože nemůžu pochopit, jak může být váš zaměstnavatel tak strašně bezohledný. Z takového jednání je mi úplně zle.)

Jestli nemáte podepsanou dohodu z vaší strany, tak neexistuje pracovní poměr. V zákoníku práce je výslovně napsáno, že pracovní smlouva musí být písemná, a to i pro dohody. Takže se klidně zítra telefonem rozlučte a už vás tam nemusí vidět.