Vánoce jsou moje noční můra, fakt je nemám ráda. Mám je spojené se strašným předvánočním stresem, který každoročně předvádí má jinak příčetná matka. Od konce listopadu mi volá, jestli mám umytá okna, kolik mám druhů cukroví... Na moje: nemám, źádný, reaguje mrazivým tichém na konci telefonu. Tchyně to samé v bledě modrém. Obě žijí celoročně v naklizených bytech, ale před Vánoci se to zdesetinásobí. Letošní výsledek jsou moji totálně nastydlí rodiče (ta okna v těch mrazech bylo třeba umýt) a vyhřezlá plotýnka u tchýně.

My s manželem bychom nejraději utekli na hory nebo někam za teplem, ale naše dospělé dítě je momentálně bez partnera, do ciziny s námi nechce a těší se na kouzlo Vánoc...

Manžel mě uklidňuje a říká, že to nějak přežijeme, a že v ateistickém Česku budou bary otevřeny i na Štědrý večer, tak prý to po večeři ( celá velká rodina pohromadě) půjdeme spláchnout...

No abyste nejaky bar nasli, my jsme jednou tak vyrazili o Silvestru a nenasli jsme vubec nic (vsechno bylo budto zavreny uplne nebo pro uzavrenou spolecnost)

jinak obecne k vanocnim navstevam rodin, mne na tom pripada nejhorsi to silene vysedavani cele dny v obyvaku s preziranim se, s malymi detmi asi moc jinych moznosti neni, ale stejne se budu snazit prosadit aspon prochazku, krmeni labuti nebo neco

My jsem jeden rok v reakci na přetahování rodin, u koho budeme na Vánoce, udělali revoltu a prchli do Londýna. Nevím, jak v ateistickém Česku, ale v multikulturním Londýně byly skoro všechny bary a restaurace 24. otevřeny, uvnitř i před nimi byla spousta skvěle naladěných lidí a navzájem si přáli krásné Vánoce. 

Já mám české Vánoce ráda, ale krom toho běsu před nimi na mě ty svátky působí dostpochmurně. Spousta těch tradic ve stylu "kdo vstane od štědrovečerního stolu, tomu se něco stane, kde bude viset prádlo, tam do roka někdo odejde" mi tak trochu nahání hrůzu, ale vyrostla jsem v nich a nedokážu se od nich úplně odmyslet.

To večeře v restauraci v Londýně a následná procházka po něm s horkým punčem v ruce na mě působila o dost optimističtěji :-)

Do Londýna prchám občas na Silvestra. Ten svátek mi vadí víc, než vánoce, ale taky je zrovna nemiluju.

baltik Zina   Děkuji za podporu, ale ono je to o Vánocích všechno tak nějak těžší...Já jsem člověk, který umí říkat ne a nenechat s sebou orat... Ale rodiče nemládnou, příští rok by tu nemuseli být, a tak to nechci hrotit... Jsou fajn, mám je moc ráda, ale to předvánoční šílenství je hrozné... 

V baru jsme byli i po loňských Vánocích a bylo to moc fajn... Je mi líto, že se nám ty dvě bláznivé babičky nedaří přesvědčit, ze advent se dá přežít na svařáku s nohama na stole...

prave s tema detma je to nejhorsi:-/

s detma je to úplne v pohode. Na vanoce uvarim polivky, obalim kapra a vypadneme na dve hodiny na prochazku. Druhy se pujdeme 5 km pesky k babicce a druhy svatek do mesta na kluziste. Jelikoz letos jsme jeste nebyly u stromecku tak to taky. A Pak supem na hory. Idealne kdyby bylo alespon takto nebo nejlepe i snih.

tak ja dokazu pochopiť, ze babička chce videt vnouce. Ale to nejde stylem, ze prijde a: Udelas mi kafe?

nekdy koncem sestinedeli tady byli tyden nasi, tak nas pozvali grilovat a už jsme sedeli v aute, kdyz volala: A maso nas? Každopádne moje starsi byla tak strašne dite, ze po trech mesicich jsem ji predala kocar jeste prede dverma a kafe bylo, kdyz byl doma i muž. Ja se matozila po byte a nebyla schopna zpracovat rozvitou vetu, jak jsem  byla mimo. To vyleci leckoho.

jo, to je supr. horsi kdyz musi na cely den "na navstevu", sedi v aute, sedi u stolu, a pribuzenstvo si predstavuje ze. ydrzi takhle do vecera. ja to nesnasela jako dite ani jako rodic. fuj

haha, a maso mas:-))) jo ja uz vim kam na navstevu si prinest jidlo a piti:P k nasim teda ne

Stezuju si na zvyk sveho muze vodit k nam neohlasene navstevy (kdyz uz je o navstevach rec). Muj muz je hodne spolecensky a nez jsme spolu zacali bydlet, tak bydlel asi 8 let sam nebo s kamarady ve sdilenem byte. Spousta jeho kamaradu dodneska bydli nekde v okoli nebo se tady stavuje treba v hospode nebo u jineho kamarada. A manzel je pak nekde potka, da se do reci a pozve je k nam. Je zvykly byt obklopen lidmi a srazy s kamarady obvykle domlouva mene nez hodinu predem . Po letech spolecneho souziti si obvykle vzpomene mi zavolat, ze jde domu a vede si navstevu. Asi tak pet minut predem. Naucilo ho to, ze pres leto byvam doma zcela naha nebo jen v kalhotkach, tak abych se stihla oblect . Ale obcas se zapomene a pak se ode dveri pta, jestli jsem oblecena . Pripady kdy prijdu domu, tesim na klid, a v obyvaku sedi muz se tremi kamarady jsou taky lahudka.

On proste vubec nechape, co mi vadi, i kdyz musim rict, ze si vsimam jiste snahy mi vyjit vstric.

Trochu se obavam, ze pokud budeme mit dite, tak me pred neocekavanymi navstevami chranit nebude 

Předpokládám, že jedete na ty návštěvy k rodičům/prarodičům, t.j. lidem bez mimin a podobný havěti  Celkem chápu, že chtějí vidět vnoučata... ale upozorňuju na možná dosud netušenou skutečnost: že totiž cesta od vás k nim je úplně stejně dlouhá, jako od nich k vám 

Myslím, že čtyřiadvacátého je svátek akorát u nás, jinde je to běžný den.

To je fakt. Ale scházíme se tam sourozenci s dětma, anebo s tetičkama s dětma...a kdyby k nám měli všichni přijet, tak by nepřijeli, protože by se k nám nevešli.

u nas se chodilo o svatcich na prochazky vždy. I od babičky, proste se trochu vyvetrat. Typicky cil byl hrbitov. Hm, docela mi to chybi, musime letos alespon tady.

A ještě jsem si zapomněla postěžovat na to, že se mi během těhotenství zvětšila pravá noha (prý můžou povolit vazy nebo co) a proto mě všechny pravé boty tlačí!

Ano, je to ryze český "vynález" z dob 1. republiky.

musím říct, že už bych s extrovertem žít nechtěla. ufff hrůza:-(