Uviděj. Jenže pak nastane ten okamžik, kdy nejbližším ostatní kondolují. A mezi kým bude maminka Dadoo s rodinou? To může vzniknout hodně dusno.

Je to opravdu v tu chvíli tak důležitý?

viktorka_od splavu S procházkou je to dobrý nápad. Během svátků budeme mít snad nějaký čas, tak to zkusím. 

tak to se prece vubec nemusi vylucovat. jinak predesilam, ze se bavim v obecne rovine.

rekla bych, ze kdyz ukoncuju vztah, tak to delam proto, ze ten soucasny povazuju za natolik nefunkcni a uz jsem zkusila vsechno, co z me strany slo. vztah ukoncuju primarne proto, ze mi ten soucasny nevyhovuje a ne proto, ze doufam v neco lepsiho. no a kdyz se casem objevi neco, co mi lip vyhovuje, tak tim lip. ale to muze nastat, az kdyz nejdriv sama zmenim situaci, ktera mi nevyhovuje.

osobne jsem ted v te fazi, ze jsem se po rozchodu (z me strany) oklepala a pomalu (!) bych si uz treba i dokazala neco predstavit, tak uvidime. od rozchodu to jsou ted dva roky, deti jsme nemeli. 

nejsem fanouskem rozchodu za kazdou cenu, ale jsou proste veci, ktere se vyresit nedaji a je fakt lepsi jit od toho. navic i pro pripadnee deti muze byt prospesne, kdyz uvidi rodice, kteri se dokazou dohodnout na rozchodu a domluvit se, nez rodice, ktery leta setrvavaji v nefunkcnim vztahu (a to dite pozna, ne ze ne).  

pokud by bylo na vyber jak pises, souziti s partnerem nepritomnym, nebo uplne bez nej, tak o beru za a. ovsem jsou i jini chlapi... takze c. souziti s partnerem, ktery je skutecne partak do zivota, at uz se vzpamauje ten stavajici, nebo bude nahrazen nekym rozumnejsim. a v tom pripade cim driv tim lip, pac zadna nemladneme ze.

Upřímnou soustrast.

A nenechte se tou čůzou nervovat. Jak zoufalá to musí být existence, když potřebuje k životu tyhle malý (nebo větší) sviňárničky? Jednou se jí to všechno vrátí, její děti se k ní budou chovat přesně podle toho mustru, jaký jim ukázala.

To je hrozný, hrozný, hrozný. Jak můžou bejt lidi tak hnusní. Držím palce, ať to nějak přežijete.

No jo, parťák do života, co si pod tím představit... uvědomila jsem si, že já jsem úplně jinej případ, takže těm steskům prostě nerozumím. Byla jsem zvyklá od malička, že otec odjížděl tu na měsíc, tu na půl roku - věnoval se svý práci. Bylo to úplně normální  A později ani mě nenapadlo si někdy stěžovat na nepřítomnost manžela. Zařídila jsem se taky po svým... a snášet někoho 24/7, každej večer se držet za ruce a o dovolený to všechno ještě znásobit, to by mě zabilo  

Nakonec čím míň se ti dva viděj, tím víc si toho potom mají co povídat, ne? A když jsou v klidu (t.j. nehádaj se kvůli tomu), tak z toho profitujou i haranti, protože tatík si těch vzácnějších chvilek víc váží...

Už to vidím, že až se příště narodím, vezmu si někoho z vrtný plošiny nebo ze stanice v Antarktidě, to je můj ideál 

nemam nic proti tomu, kdyz tenhle model vyhovuje obema proc ne. akorat to zjevne neni ten pripad, pac pak by si nestezovala:-)

mne teda model "maka noci vikendy patky svatky" vyhovoval u partnera, kteryho jsem nesnasela:P stejne to ale casem uz neslo vubec... zpetne si rikam, ze jsem do toho mela riznout mnohem driv.

Zajimavy! v tom pripade si kazda z nas fakt pod pojmem “vztah“ predstavuje neco jinyho. ja nepotrebuju, aby mi furt nekdo stal za zadkem, ale to, co popisujes (de facto nrpritomny partner) jsem mela v poslednim vztahu sest let a rozhodne mi to nevyhovuje. k tomu, abych se mohla zaridit podle sebe, nepotrebuju partnera. to zvladnu i sama nebo s nejakym nezavaznym milencem. takze takovy partnerstvi pro me osobne (!) trochu postrada smysl ...

No jo, když někoho nesnášíš, tak je i rande jednou ročně až moc

a kdyz ho snasim, tak jsem s nim rada casteji nez jednou za pul roku:-) jak pise Lilly, nez byt vazana panem ktery se nevyskytuje, to stokrat radsi sama za sebe. a mit manzela mimo a doma bokovky na to zas nejsem stavena. ostatne i ta druha strana... nepredpokladala bych ze bude zit mezitim v celibatu kdyz bude navstevovat rodinu co pulrok:-/

já teda nejsem úplně příznivcem nějakých ultimát... ovšem v první řadě si to člověk musí vyřešit sám v sobě. takže bych se rozhodla mezi "modelem barbucha";-) jednou provždy, zda je to pro mě přijatelné, nebo zda chci žít skutečným partnerským a rodinným životem i za tu cenu, že tohle nefunkční ukončím. a potom bych mu to stručně, věcně, podle skutečnosti oznámila a požádala ho o vyjádření/rozhodnutí. oni chlapi kolikrát jsou takový trochu pozadu... dokud ženská reptá, tak to neslyší. a pak když je průšvih, tak najednou kouká a "pročs nic neřekla?":-O já jsem teda asi až moc přímočarej asociál, ale normálně jsem sepsala pro a proti a dala jsem mu vybrat:P

"nez byt vazana panem ktery se nevyskytuje, to stokrat radsi sama za sebe"

Já to nechápu tak, že je člověk uvázanej k někomu, nedobrovolně... prostě víš, že se dotyčnej někde vyskytuje (v nejlepším případě kvůli práci ), a že se - dříve či později - zase uvidíte (a mezitím žiješ svůj život). Tedy když ho vidět chceš, samozřejmě.

Ale jinak jasně, je to na vkusu každého soudruha 

jojo, já ti rozumím. já když mám mít partnera, tak chci mít i společný život. mít každý svůj a občas se potkat, to se pro mě s představou rodinného života, jaký znám z dětství, prostě neslučuje. někomu to ale může naprosto vyhovovat, obzvlášť taková ta víkendová manželství, těch znám z okolí docela dost.

jenom ještě takovou drobnost... pokud se jedná o skutečný workoholismus jako diagnózu, jsou tam i zdravotní rizika. takže hodně maká+hodně vydělá může vypadat docela fajn, ale taky to může znamenat v padesáti infarkt a nechat po sobě vdovu a sirotka/ky. a to takhle známá svého muže po tom infarktu našla už studenýho a padesát mu ještě nebylo. uff

myslím, že celkom slušne dokážem fungovať aj sama, a nepotrebujem, aby mi chlap prišiel každý deň o 16:00 z práce a nepohol sa odo mňa a trávil so mnou aj celý víkend.

Ale keď sa tak naozaj vidíte len raz za mesiac, nie len keď sa náhodne zrazíte v kúpeľni, je to podľa mňa pre vzťah fakt málo. Aj tie večery sú niekedy veľmi osamelé, a fakt má človek pochybnosti, aký to má zmysel

tak jasně že ne. ovšem třeba když máme děti... tak se o ně nechci starat jen já sama. jako jo, má to svý výhody, třeba rozhodovat si sama o výchově a všem okolo, to jsou docela boje někdy:-)) ale na druhou stranu je to i velká zodpovědnost, a samozřejmě, taky to jednu vytíží na sto procent. tam to jde když se zapojí babičky, paní na hlídání... no ale pak toho otce fakt ty děti nemají na nic, jen jako sponzora. o to já osobně nestojím.

áno, brala som to tak, že deti zatiaľ v partnerstve nie sú. Keď sú deti, bolo by fajn brať do úvahy partnera ako prvého, nie ako posledného, keď ich treba postrážiť alebo čokoľvek