Ani jedno z těch dětí by nepřiznalo, že je nešťastné. Jen najednou slyším větu - už je mi to jedno, ještě čtyři roky musím vydržet a vypadnu z toho.
Kolik lidí, tolik vztahů, problémů a názorů. Jen si říkám, jestli se dnes ten požadavek ( co požadavek, právo!) na osobní štěstí, často štěstí teď a hned, nestaví příliš vysoko, často i nad zájmy dětí.
I mně. Nemusej ty lidi, co nám ublížili/okradli atd., zrovna do roka živořit ve škarpě... ale vrací se jim, to vrací. A hlavně - takový lidi nikdy nejsou o to šťastnější. Mají hroznej osud sami o sobě. Nejsem tak naivní abych si představovala, jak jim jejich činy nedají spát 
ale jsou to povahy, který prostě nikdy nemají dost... čehokoliv - uznání, peněz...
Tak "vypadnout z toho" ale nesvědčí o rozladění z rozvodu (nakonec i dost dětí by si to přálo i bez rozvodu, z ovzduší nepříliš přátelskýho), spíš o tom, že rodiče rozvod nezvládli. Nebo jen jeden z nich. Třeba taková zhrzená matka - navazující mizerný vztahy jen aby nějakej měla... nebo naopak opuštěnej taťka, nadávající na tu běhnu kdykoliv na ni přijde řeč. A tak dále a tak podobně. Jeden z rodičů vždycky tahá za kratší konec, ne? A druhej je vždycky spokojenější (že dosáhl svýho). Pokud jsou děti u toho prvního, tak maj chudáci smůlu, když se nedokáže sám srovnat.
Neříkám že se to nestává (nikdy), ale většinou si člověk rozvod dost rozmyslí/promyslí, takový ty okamžitý úlety za štěstím snad nejsou tak častý.
Ale měli by se i nadále chovat jako dospělí, a to všichni zúčastněný.
Anděl je moc pěknej, ty ateisto 
zapomela jsem napsat, ze je potreba znacne ubrat cukru. ja do testa davam jenom med 6PL a zadny cukr a sladke je to dost.
Tady byla konkrétně myšlena ta střídavka a budování nového hnízda. Kdybys slyšela ten zahořklý tón a to, s jakou definitivní samozřejmostí to bylo řečeno. Kdybych k těm "dětem" neměla celkem blízko a nebyli to vrstevníci dcery, tak bych to tak nevnímala. Neumím si představit, že by tohle řekla ona.
Střídavka je zlo. Přála bych ji těm rodičům, povinně bych jim napařila aspoň rok takový. To je podle mě vrcholně sobecký - jako že oba rodiče mají stejný práva bla bla bla... no, nemají. Práva mají jedině ty děti. Třeba na stabilní domov! Byť s jedním rodičem - však existujou i poloviční sirotci třeba, a nic se jim neděje (kromě toho, že jim pochopitelně jeden rodič chybí) - a z takovýho domova utíkat nechtějí!
s tým cukrom potvrdzujem, čo continuity. Tiež ich pečiem, sú veľmi chutné, ale žiadny cukor a 6 PL medu
Vždycky, když slyším o střídavé péči, jak je to pro všechny ideál, tak mě napadá, jak by se asi rodičům líbilo, kdyby byli v pozici toho rozlítaného oni.
Tři byty, v prostředním žije stabilně dítě a rodiče mají každý svůj. Po týdnu se střídají, kdo se přestěhuje k dítěti. Docela absurdní představa, přitom když se to týká dítěte, nikdo se nad tím nepozastaví.
Já takovou rodinu znám. Funguje to ale jen dokud si některý z rodičů nepořídí novou rodinu, pak nastanou komplikace :-/ (pokud spolu teda rodiče moc nevychází, tak jsou komplikace i před tím, kromě těch obvyklých se přidávají i hádky, co se bytu týká....)
Úplně se vidím, jak se koncem třetího měsíce marně snažím trefit do správného bytu
.
Já si to v praxi neumím vůbec představit. Ani jako rozvedená bez dalších závazků, natož pak s novým partnerem nebo snad dokonce dětmi. Jak ty lidi takhle můžou fungovat? Kompletně všichni musí absolutně postrádat pocit nějakého soukromí domova, ne?
to skoro vypadá, že o tom něco víš:-/
no, já teda vím zcela jistě, že chci od života víc.
tento model (deti su doma a rodicia sa striedaju) pozadoval ex kamaratky. a aj ked oficialne mu to bolo nepreslo, neoficialne ho ma. dni ked ma deti travi u nich doma, sam s detmi, kedze kamoska sa radsej spakuje prec. on si deti do noveho bytu zobrat nemoze, lebo jeho nova slecna ich tam nechce, a kamoska zostava v nefunkcnom vztahu s clovekom nepouzitelnym viacmnenej len preto, ze inde nema kam ist. niet nad stastie deti!
no tak to pozor: ve skutečnosti je dětem úplně jedno, jestli jsou rodiče šťastní. dětem záleží velmi na tom, aby byly ony samy šťastné v rodině se svou maminkou, tatínkem ev. sourozenci. ale samozřejmě dětem vadí a škodí, když jsou rodiče viditelně nešťastní, jsou doma scény, pláč, nebo naopak mrazivá atmosféra, maminka pláče, tatínek nechodí domů/spí v obyváku a podobné věci.
žádný nárok na osobní štěstí nikdo nemá a rozbít rodinu kvůli vrtochu je zlo. ale setrvávat v nefunkčním partnerství a zničit si celý život pro někoho, kdo o to vůbec nestojí, kdo o mě nestojí, pro koho je rodina jen servis a vyžehlené košile... tak na to je můj život opravdu krátký. a ty děti vyrostou. a odejdou a založí s větším či menším úspěchem vlastní rodinu. a ten s těma košilema... si najde mladší.
střídavka je opravdu ZLO. ty děti nemají domov. a střídání rodičů v bytě dítěte, tak to je spíš fór než něco reálnýho.
já si teda můžu přičíst zásluhu na tom, že jsem vztah dítěte s otcem výrazně vylepšila. protože samozřejmě, tatínek aby dosáhl svýho, je na něj jako mílius, což a) nemá v povaze b) rozhodně když jsme žili společně nebylo pravidlem. protože ho měl jistýho. teď se snaží. nejlepší tatínek pod sluncem:P
kristepane to je děs:-(
To je velmi správný postřeh, o těch dětech. Já si pamatuju, že jsem byla nejšťastnější (jako dítě), když byla maminka jednu dobu nezaměstnaná. Byla vždy doma, když jsem přišla ze školy, pořád bylo navařeno, když jsem byla nemocná, nebyla jsem sama...prostě uplně ideální stav. A asi nemusím psát, že maminka to jistě tak nebrala a musela být v hrozném stresu, že nemůže najít práci.
jj, je to strašné. Já je znám jen zběžně, takže dovnitř vůbec nevidím a netuším, jak to v reálu funguje. Myslím, že rozpad rodiny je vždycky smutná věc a rodiče by opravdu měli ustoupit ze svých pozit a co nejvíc to ulehčit dětem. A málokdo to dokáže, rsp. málokdy to v tom vztahu umí oba dva (pokud ano, tak většinou zvládnou i ten vztah, že jo).
