Tak ja tiež dokážem v pohode fungovať sama, ale keď mám partnera, s ktorým som rada, tak s ním chcem byť. My sa snažíme vyčleniť si jeden deň v týždni pre nás. Nedeľa je taký náš deň. Zvyšok týždňa sa vidíme ráno pred odchodom do práce a večer tak dve-tri hodiny kým ideme spať...

Jasne, že je to na každom človeku ako mu to vyhovuje. Ja som vzťah s takým veľmi zamestnaným mužom mala a áno, keď sme sa videli po dlhšom čase, bolo to super, ale tie pauzy medzitým boli pre mňa dosť frustrujúce. Nakoniec som si sama musela zhodnotiť, či mi to bude dlhodobo vyhovovať. No, už spolu nie sme.

presne. navic partner by mel byt tim dulezitym clovekem v zivote, pokud je rodina, pak by mela byt pro nej dulezita, mel by venovat svuj cas a usili peci o deti a vztahy v rodine. byt chapu ze pro muze, ale i pro dost zen, je prace hodne dulezita. nemela by byt ale na prvnim miste pred blizkymi lidmi. myslim ze zejmena mladsi si to neuvedomuji, ale jednou budou jejich blizci to jedine, co zbyva.

zabava, prace, kamaradi, sport, konicky... vsechno super, vsechno clovek potrebuje. jenze to nestaci, na cely lidsky zivot je to malo. 

Bohužel, tihle pracovní závisláci mají často pádný argument "dělám to pro vás." Ani okolí často nemá pro tu ženu pochopení, vždyť co ona ještě chce, on nepije, nechodí za ženskýma, nebije jí, vydělává...

Často čtu ty věty, jak "i děti poznají, že se rodiče nemilují a je pro ně lepší, když se rozvedou". Nevím, jestli to není jen alibismus  dospělých. Určitě záleží na konkrétní situaci, ale pokud pominu svoji (špatnou a pravěkou) zkušenost, tak vidím mezi blízkými kamarády mojí dcery děti z rozvedených rodin a žádné velké štěstí to není. Dcera občas utrousí, jak to ony cítí, co říkají nebo mně řeknou dvě tři věty a úplně mi to stačí. Podotýkám, že jsou to děti z rodin, kde se rodiče "dokázaly dohodnou a fungují jako rodiče".

Netlačila bych nikoho, aby zůstal s asociálem, alkoholikem, násilníkem, ale jinak bych se přimlouvala za ty děti.

Nemám adventní věnec - před chvílí jsem ho zlikvidovala. A takovej krásnej byl... 

Jenže jsme ho s mamkou umotaly z větviček tisu a teprve pak si přečetly, že tis je symbolem smrti (že je jedovatej, to jsme samozřejmě věděly už předtím, a nevadilo nám to)... chjo...

Tak mám korpus a drátky a můžu jít zase někam na větvičky

dokazu si predstavit, ze ty deti rozvod nenesou lehce.

na druhou stranu ja jsem z nerozvedene rodiny. rodice jsou na to  i urcitym zpusobem hrdi, ze spolu vydrzeli.  aniz bych je chtela soudit, protoze jsem nebyla v jejicch situaci, z meho pohledu to ale nebylo spokojene souziti. krome toho mi to ale jako diteti dalo jako vzor dost nefunkcni modely chovani (treba typu "ja jsem nestastna, protoze tvuj otec to a to", "deti nezlobte, jinak prijde maminka a JA  buddu mit peklo" apod.), na coz jsem prisla az v dospelosti, kdyz mi krachovaly vlastni vztahy. v tomto si dokazu predstavit, ze treba model "pokud nejsem spokojena, dokazu se s tim nejakym zpusobem aktivne poprat a v nejhorsim se rozvest" by byl jaksi zivotaschopnejsi.

ale mozna si kazdda predstavujeme trochu neco jineho. ja v principu jsem pro to  se vztah snazit zachranit, pokud to oba chcou, oba se shodnou na tom, ze v tom vvztahu neco neklape a oba na to m chteji pracovat. to  pak fakt ma cenu. ja spis mluvim o situaci, kdy jedna ze stran problem ignoruje nebo bagatelizuje,  protoze tam se toho fakt moc delat neda.

Aha, takhle do detailu to jako laik neznám. Pamatovala jsem si jen, že jak nám, tak i té sousedce si notářka nechala dělat u realitní kanceláře, která teda asi zároveň fungovala i jako soudní znalec.

Akorát u té sousedky se právě stalo, že ta bývalka jejího partnera, zastupující syna z prvního manželství s tím posudkem nesouhlasila a zaplatila si ten "kontra-znalecký" posudek, dotáhla to až k soudu a nakonec se jí povedlo tu sousedku oškubat, že musela na sebe vyhlásit osobní bankrot.

Jasně, asi je to spíš ojedinělý případ, ale myslela jsem to tak, že bohužel i to se stává, když člověk narazí na takovýho supa a nepřipraví se předem.

Neměla jsem na mysli úplně "vyšší spravedlnost". Spíš že tyhle lidi, kteří se ke svému okolí chovají hnusně, jednou narazí na někoho, kdo jim to vrátí. A budou to třeba jejich vlastní děti, protože je nevědomky v tomto duchu vychovali. Například. Nebo prostě jenom někdo, kdo si to nenechá líbit.

A abych to tu trochu odlehčila, postěžuju si na svou sklerózu. Musela jsem prohrabat půl šatní skříně, protože jsem zapomněla, kam jsem schovala dárek, který jsem si dnes usmyslela zabalit. Už jsem se psychicky připravovala, že budu muset všechno vyházet ven. A ne, neleží tam od léta, jenom týden.

ja mam na to prupovidku, ze kazdy si svoji karmu (s prominutim) zasira sam. fakt to neni treba za dva mesice, ale v horizontu let, se mi to VZDY potvrdilo. 

ja bych rekla, ze to dopadlo nejlip jako mohlo. vyhodila bych si nozky nahoru a dal se nestarala. jestli pan i bude pomouvat v oboru, tak, pokud to vsechno dobre dopadne, do prace se budes vracet v horizontu let. a tak dlouho ZADNA pomluva s dechem nevydrzi, to mi ver. to chcipa v radu kratkych mesicu... takze bych to cele uplne pustila z hlavy, vcecne nejake komunikace s urady a venuj se tomu, co je dulezite. tedy odpocivat.

Prosimtě... že bys dala na pověry. Takovej krásnej věnec to byl!

A kdes vzala toho anděla? Dobrej je!

Už se nikdy nedá zjistit, zda by ty děti byly šťastnější, kdyby se rodiče nerozvedli, to je pravda. Mmch nejde mi o vyrovnání se s rozvodem. Vidím, jak žijí a co řeší několik let po rozvodu, vidím uspořádání jejich života - např. střídavá péče je opravda pomsta na dítěti a další alibismus pro rodiče, jak to vlastně krásně vyřešili.

To jsi ještě dobrá, já si na některé dárky vzpomenu až po Vánocích. Stejně tak moje matka, když se mě před lety koncem jara ptala, kde mám to super zrcadlo, co mi dala k Vánocům. No nedala, zapomněla.

betsey, miuu takto: pokud ve vztahu nejsou deti a workoholik nevyhovuje, neni moc co resit. i kdyby se ted nakrasne vzpamatoval, sklony pracovat hodne v nem zustanou. pokud to vadi bez deti, s detma to bude vadit nasobne (pokud zena zrovna neni typ matky - domaci hospodyne, ktera pritomnost manzela rada vymeni za finacni bezstarostnost a moznost byt s detma doma az dokud neukonci zakladku.)

na druhou stranu, pokud uz deti mam, nevim, ja osobne bych to taky tak razantne neresila. jsou lidi zaujati svoji praci a neni to uplne charakterova vada, jenom to chce celkem konkretni typ partnerky. 

Dcera vždy hlásí "Karma je zdarma". Mně se to v životě nepotvrdilo, boží mlýny příliš nefungují.

Hele, to by musel bejt nešťastnej pomalu celej národ... při tom množství rozvodů. Oni se rodiče nemusej ani denně fackovat a "domluvit se jako slušný lidi", ale ten chlad zvlášť dítě vycítí vždycky. A i když někoho sneseš... tak donutit ho, aby tě skutečně miloval (což haranti poznají neméně dobře), nemůžeš.

Zůstávat v nefunkčním (=mně/tobě nevyhovujícím svazku) jen kvůli dětem je sice taková pěkně vypadající nesobecká oběť... ale na druhou stranu, jedinej člověk, o kterým mám naprostou jistotu že se mnou vydrží - a celkem rád - až do smrti, jsem já 

Děti vyrostou, odstěhujou se, mají vlastní životy, zmizej... cokoliv. I při nejlepší a nejúspěšnější výchově nikdy nevíš, co se stane, a pak můžeš sedět v domově důchodců a litovat, že sis radši nevzala Pištu Hufnágla 

V rámci odpočinku hodlám zítra vyrobit ty medovníkové kuličky, co jste dávala recept. Jestli jste to teda dávala vy :) Kdyžtak děkuji diskutérce za jednoduché cukroví pro nás patlaly, co tvoří deformované perníčky a polámané vanilkové rohlíčky.

Ovšem s tou střídavou péčí souhlasím. Nikdy v životě bych na ni nepřistoupila, jak o ní slyším, tak se mi otvírá kudla v kapse