ano to je přesný.

Tak to je ale demagogie... Že to jedné rodině tak strašně nevychází, lépe řečeno důvody ke střídání rodičů jsou naprosto ubohý, z toho se nedá ještě stavět.

Na druhou stranu je dobře vidět, že jakákoliv střídavá péče je k ničemu. Dítě má mít jeden stabilní domov. Jestli v něm bydlí s oběma rodiči, s matkou nebo s otcem, se strýčkem či tetičkou, s křečkem nebo kočkou, je úplně fuk. Jeden domov, kam se může po návštěvě školy, hřiště, kamarádů nebo i jednoho z rodičů vždycky vrátit. Jít domů, sakra.

Kolik domovů má dospělý?! 

O návratu z hospody ani nemluvě 

najsmutnejsie na tom vsetkom je fakt, ze deti to vsetko vedia uz odkedy sa vsetko pokazilo. akurat maju v priamom prenose ukazky pasivnej agresie a vzajomnej nevrazivosti a "drobnych" naschvalov. fakt uzasne...

no a od té doby, co jsem se tohle snažila vysvětlit psycholožce, jsem ztratila iluze o těchle lidech... 

tak moment, aby bolo jasne, pokial sa jedna o striedavku, som za to, aby deti v prvom rade ostali na jednom mieste a striedali sa rodicia

na druhej strane, nie kazdy si tento model moze dovolit a to je myslim to, oc tu kraci vo vacsine pripadov. potom to dopada jak to dopada...

To je marný, protože je to novej směr a jako takovej přece nemá chybu, že jo. 

bingo!

No, já nejsem ani pro střídání rodičů v jednom bytě. Protože dotyčný rodič pak odejde. A kam jde? (dotáže se dítko) No přece domů (zní odpověď)... a proč by dítě nemohlo k němu domů? Nechce ho tam? protože zlobí/je ošklivé/nemají ho tam rádi (cokoliv z toho si může dítě myslet)?

Jsem pro klasiku. Trvalý pobyt s jedním rodičem (=jistota), návštěvy (ideálně kdykoliv, na zavolání) u druhého. 

vůbec ta myšlenka střídavé péče je zcestná. o to kde se kdo přesně střídá jde až v druhé řadě.

no, v zájmu objektivity nutno říci, že se nám to jako ženským snadno odsuzuje, když jsme - v drtivé většině - ty, kdo ty děti má.  Uznávám, že spousta požadavků na střídavou péči vzchází z uražené ješitnosti a snahy expatrnerku přes dítě ovládat. Ale jsou i případy, kdy chlap je v pořádku, dítě miluje, stará se o něj - ale žena se rozhodne odejít za lepším a dítě automaticky bere sebou. A i když nedělá problémy ve styku, ten muž je ochuzen, jeho možnost být se svým dítětem a účastnit se jeho života a výchovy je výrazně omezena. 

znám i opačné případy ať už chtěné nebo nechtěné. i takový, kdy žena děti s otcem dobrovolně ponechala a až ve chvíli, kdy pocítila potřebu dostávat výživné, zažádala o změnu a bylo jí vyhověno...

ono dnes nic automaticky není. celkem překvapivě, ale fakt není.

Holt střídavá péče může fungovat asi jen tam, kde rodiče spolu dokáží mluvit. Když ji chce jen jeden z nich, je to k ničemu.

Osobně naštěstí ne. 

Ke střídavé pěči a spol byl dnes na čr dvojce celkem zajímavý pořad, lze dohledat v archivu.

Priznam ze, ze mi neni uplne jasna formulace "ztratila jsem iluze o techto lidech". Chapu dobre, ze na zaklade rozhovoru s JEDNOU psycholozkou jste ztratila iluze o CELE profesi!? 

K tomu bych rada poznamenala, ze psychologove nejsou naklonovani, a ze existuje tolik ruznych skol a myslenkovych smeru, nemluve o osobnostnich rozdilech, ze usoudit po neuspokojivem rozhovoru s jednim, ze jsou vsichni stejni, je opravdu usmevne. Muzete mit v mistnosti deset psychologu a zeptat se na jeden problem, a neni vyloucene, ze uslysite deset naprosto rozdilnych nazoru. V praktickem zivote jde hlavne o to najit takoveho, se kterym si "sednete" (vsechno ostatni se uz da doladit). 

Musim rict, ze jako nekoho, kdo travi deset az dvanact hodin denne snahou pomoci detem, na kterych se rodice i spolecnost podepsali tak, ze je otazkou, jestli se da vubec jeste neco zachranit, mi tyhle generalizace dost vadi - a neni to poprve, co konkretne od vas neco takoveho ctu (viz "psychologem se clovek prece stava proto, ze ma nejakej problem!" a podobne). Je mi lito, ze jste mela spatnou zkusenost, ale ja jsem za zivot potkala treba par doktoru, kteri byli uplni blbci, a nenapadlo by me tvrdit, ze doktori jsou vsichni stejni, a ze o medicine nemam iluze.

Mimochodem, na stridavou peci mam uplne stejny nazor a pokud by se nejednalo o nejakou mimoradnou situaci, nedoporucila bych ji. Myslim,  ze vetsina deti potrebuje stabilni domov, a ze pendlovani mezi dvema domovy nemuze byt pro vyvoj to nejlepsi, a to i v pripade, ze se k sobe zucastneni chovaji slusne. Mluvila jsem s par teenagery, kteri tim prochazeli/prochazeji, a ti se shodli, ze je to jako "zit mezi dvema svety", a ze "jsi trochu doma vsude, ale poradne nikde." Takze za me tak.

Myslím, že jsem nikde nenapsala, že děti chtějí mít rodiče šťastné. Ten zbytek je o prioritách, jestli upřednostňuju sebe nebo děti. I když takto jednoduše napsané to může vyvolat spoustu emocí, v podstatě je to tak.

Pokud bych se bývala rozvedla, když děti byly malé, zřejmě by je měl v péči otec, z mnoha dobrých důvodů.

Ano, žít mezi dvěma světy. Velmi silné to je v rodinách, kde nikdo z rodičů nezůstal v původním domově a oba si našli nové partnery s dětmi, které ve střídavce nejsou. Dítě pendluje mezi dvěma novými sžívajícími se rodinami, které si budují nové domovy, novými partnery a cizími dětmi. Někdy stačí jen poslouchat, jak děti o dospělých mluví - otčím, matčím, macech, macecha .... pak řeší, jak vlastní významné dny zorganizovat, aby se dotyční moc nepotkali, nikdo se necítil upozaděný, atd. Děti by to neměly řešit, je to věc dospělých, ale řeší.

Napsala ste to skvěle, souhlasím

Děkuju, lépe bych to nenapsala. Z takového paušálního odsouzení celé profese už jsem docela otrávená, tím spíše, že mám pocit, že zvlášť u psychologie jsou lidé nesmírně různorodí a více než kde jinde záleží na konkrétním člověku. A ani to, že právě mně ten daný terapeut nesedl neznamená, že je blbec, pro někoho jiného může být ideální. Já jsem profesí a vzděláním jednak psycholog a jednak právník a díky paušalizování těchto oborů se občas musím vážně smát, jak lidé tvrdí, že psychologové jsou... a právníci jsou... a většinou si takové vlastnosti naprosto odporují.

A pokud jde o střídavou péči, se kterou se profesně taky setkávám velmi často, pro mne je to z pohledu obou mých oborů zlo a občas bych přála soudci, který o střídavce rozhodne, aby ji sám povinně na měsíc absolvoval. Nechápu za co se těm dětem chtějí mstít - v zájmu dospělých, aby to bylo spravedlivé pro matku i otce. A nechápu občas ty zběsilé otce... některé lidi bych zavírala i bez procesu, fakt.

Jenomze deti resi veci dospelych, ktere by nemusely, i v nerozvedenych rodinach. souhlasim, ze pro dite neni nejdulezitejsi, aby byl rodic stastny, ale rodic by mel byt stabilni a chovat se k diteti predvidatelne. to ale souvisi s osobni vyzralosti a ne s tim, jestli jsou rodice spolu nebo rozvedeni.

Samozrejme je idealni, kdyz dite vyrusta v uplne rodine.