Ad stridava pece: tady uz se od ni ustupuje, prave proto, ze to je spis reseni ve smysli rodicu a ne ve smysli ditete. znam tu usporadani, kde se stridaji rodice u ditete.

Ad psychologove naprosty souhlas s prispevky nade mnou.

k tomu paušalizování...

může se vám snadno stát, že za celý život potkáváte např. takové lékaře, že pokud narazíte na nějakého erudovaného, je to jen výjimka potvrzující pravidlo. potom se dost těžkou nepaušalizuje (a blbě se věří, což je v případě lékařů nepříjemný problém).

soudit dle jednoho případu je tedy blbost, ale kdybych mohla vyjít z vlastních zkušeností, tak co byste asi vyvozovaly, kdyby se vám stalo, že vašim rodinným příslušníkům se stane následující: v nemocnici nepoznají infarkt (léčí to jako zánět žaludku, ehm), způsobí amputaci části končetiny, přičemž ještě i tu amputaci udělají tak špatně, že jsou doživotní následky, při odběru tekutin z plic propíchnou jiné orgány a způsobí skoro smrt, nenapadne je, že po autonehodě by mohly být nějaké následky a až na zásah rodinného lékaře milostivě svolí s CT, které ukáže prasklé obratle a nutnost okamžité operace (od ochrnutí už byl jen kousek, přesto pacienta předtím propustili), při terapii způsobí snad jen dočasné ochrnutí končetin, nezjistí, že po jiné autonehodě má osoba prasklou lebku a nechají ji s tím dlouho klidně chodit, po autonehodě propustí pacienta domů s kovovými střepinami v ruce, nezjistí rozsáhlou rakovinu čípku, přestože žena chodí s velkými problémy opakovaně na prohlídky, nasadí dlahu na zlomenou ruku vzhůru nohama, takže neplní funkci, nechají člověka se zápalem plic ležet v zimě na lůžku pod otevřeným oknem, nepoznají vyhřezlé ploténky, nepovedený porod vedoucí k postižení dítěte, nepoznají zánět trojklanného nervu a pacienta poučují o přecitlivělosti atd. atd.

bohužel moje širší zkušenost je zhruba na úrovni medicíny někde mezi banánovými republikami a středověkem. 

neříkám, že to je obecné pravidlo, a vím, že české zdravotnictví je ve srovnání se světem top, ale moje osobní zážitky prostě jsou, jaké jsou. snad ani jedno setkání kteréhokoli mého rodinného příslušníka s nemocnicí nedopadlo dobře, a kdyby se rodina nestarala, nepochybovala, nezjišťovala, mnozí by tam už dávno umřeli.

a to je moje stížnost. opět mám čerstvou negativní zkušenost, naposled je to to ochrnutí při fyzioterapii. což mě vedlo k zamyšlení, co všechno už se nám v souvislosti se zdravotnictvím stalo, a seznam je docela dlouhý a děsivý.

máte někdo taky takové zkušenosti, nebo jsme jen smolaři?

Ano, paušální odsouzení profese je špatné. Ale není to náhodou tak, že soudci se rozhodují na základě posudku psychologů? Nemůže se stát, že ne úplně dobrý psycholog doporučí střídavku i přes totální nekomunikaci rodičů a obrovskou vzdálenost jejich bydlišť? (tuším byl takový případ, holka měla jezdit asi 300km).

Rozum by každopádně meli mít rodiče, ale když už jej nemají, měl by je někdo stopnout a toto nedovolit. Třeba ten psycholog.

Děsí mě, že na zodpovědných pozicích pracují lidi, kteří nedokážou uřídit ani vlastní život, ale řídí život jiných v maximálně citlivých okamžicích. (znám socpracku, která píše posudky pro soud při rozhodování o péči o děti a té bych nesvěřila ani křečka. Doslova. Stačilo když vzala své dítě na bivakovou cestu kolem světa, kam ji pozval její mladý nemajetný milenec a v polovině jim došly veškeré peníze, tj. i peníze na jídlo nebo návrat...)

Prosím já, ale už se k tomu raději nevyjadřuju. Ne tedy s takovými následky, ale snad nikdy nám doktoři nepomohli.

pripada mi naivni si myslet, ze s nejakou konkretni profesi, at uz pravnik, doktor nebo psycholog, se automaticky poji vyssi schopnosti nebo moralni kredit. proste stejne jako u vsech povolani bohuzel i tady narazite na dobre a spatne, na schopne a neschopne lidi.

to, ze neschopny psycholog napacha vice skody nez neschopny zednik je sice pravda, ale na cele situaci to nic nemeni.

Mně i mé rodině a přátelům doktoři vždy pomohli. Nevzpomínám si na jediný příklad, kdy bych si na jejich službu mohla stěžovat, a co můžu soudit, tak se lepší i jejich chování k pacientům.

Vidím to na smolaře

Ale pacient se stará, pacient má  Jinými slovy třeba ten případ s rakovinou čípku - chodím-li dlouhodobě k doktorovi, kterej soustavně ignoruje moje problémy, jdu jinam!! Nejsem nesvéprávná a tudíž moje zdraví je moje zodpovědnost... doktor není můj poručník ani rodič. Navíc když mu nevěřím, nemůžeme spolu přece zdárně spolupracovat?

To samé zápal plic pod otevřeným oknem. Jednak mi to zavání urban legend, a za druhý snad stačí požádat o zavření?

To jsou věci, který se dají normálně řešit,  a priori negativní postoj neprospěje nikomu ze zúčastněných.

samozřejmě že jsem šla žádat sestru, aby ho přesunuli. ale jde o ten princip, že to tam vůbec někoho napadlo, a viděl to i lékař při vizitě, a neřekl nikdo nic :( nevím, jak dlouho tam chudák tak ležel.

ono i skutečnost, že člověku se skutečným zánětem žaludku přinesou k jídlu houbový guláš, zní jako urban legend, ovšem je to realita. diabetikům nosí sladké smetanové jogurty. když to nesní, nedostanou prostě nic, nebo to sní, skvělá volba.

Tak znovu.

To, že od psychologů očekávám vyšší morální kredit jsem nikde nepsala.

Jen bych nějak čekala, že ten, na jehož úsudku se rozhoduje soud, by měl být nějak prověřený, certifikovaný..

Mám pocit, že každý trochu změní názor, jakmile si soudružka Zubatá začne brousit zuby na jeho dítě. On pak ten nadhled a nenaivita rychle přechází.

Vy jste ještě nerodila, však..? V porodnici se zásadně servíruje čočka, brokolice a nepoživatelná paštika. :-)

Je to příšerný, tak trochu černě vtipkuji. Omlouvám se.

ano souhlas.

nechtela jsem pausalne odsoudit, popsala jsem jednu ze svych spatnych zkusenosti. a ano byla jsem naivni, myslela jsem ze detsti psychologove jsou obecne dobri a prekvapilo me ze tomu tak neni. moje chyba, nasledky to nastesti nemelo.

pokud jsem se nekoho dotkla, pak se omlouvam

Ano, bohužel je to tak, že soudci velmi často rozhodují na základě posudků psychologů i s tím, že "psycholog řekl, tak to tak bude" a naprosto rezignují na svoji vlastní pravomoc a odpovědnost. A stane se, že narazíte na kombinaci "špatný" psycholog - "špatný" soudce velmi snadno a následky jsou těžké.

Mluvilo se tady ale o psycholozích obecně, tedy ne zdaleka jen o soudních znalcích, protože znalecké razítko má jen minimum z nich a mnohem častěji pracují v poradenství a terapii a tam to potom je opravdu o vytvoření správné vazby psycholog - klient. Pokud jde o soudní znalce (a zdaleka nejen psychologa, vlastně ve všech oborech) mám pořád pocit, že nedostatečně dohlížejí následky svých posudků a zejména v rodinném a trestním právu jsou často až tragické. Pořád ale trvám na tom, že je to soudce, kdo by měl nést rozhodovací odpovědnost a zvážit všechny okolnosti konkrétního případu a podle nich rozhodnout.

Souhlasím. No a doufám, že věřit v morálnost soudce už tak naivní není...

Napsala jste to dokonale, 100% souhlasím.

Přidávám na seznam porodnicových jídel květák na mozeček :)

Znám případ, kdy motolice a bolesti hlavy se řešily dlouhodobě rehabilitací na "zablokovanou krční páteř". Když se konečně pacient domohl CT a MR, ukázala se zablokovaná páteř býti mozkovým nádorem, naštěstí nezhoubným. 

Souhlasim. A ono i se soudci je to kolikrat problem, protoze i soudce je jen clovek, a jako takovy ovlivnen svymi zkusenostmi, predsudky, nazory... Mne se z principu nelibi, kdyz o osudu deti rozhodne  JEDEN clovek (i treba na zaklade posudku odbornika, protoze jak uz  bylo  spravne receno, neni vyloucena kombinace "spatny psycholog - spatny soudce") a neni proti jeho rozsudku odvolani. Zejmena kdyz se uvazi, ze ve spouste pripadu ani nepovazuje za nutne si z detmi promluvit a zeptat se na jejich nazor, coz je skutecnost, ktera me rozzuruje k nepricetnosti jak v USA, tak v Cechach.

Nemyslete si, ja jsem v profesnim zivote taky potkala par psychologu, ke kterym bych neposlala ani svoji kocku! Ale v odbornosti a "proverenosti", jak se zmínila Pavlena, to vetsinou neni; problem je v tom, ze maji silne ego, které nepripousti, z by se v necem mohli mylit, a jsou presvedceni, ze jen jejich pohled na svet je ten spravny. Takovy clovek pak dokaze nadelat spoustu skody i v bezne praxi, natoz kdyz ma jeste potom k tomu nad lidmi moc.

Uf, jak ja bych si prala, aby nas soudce v Rockfordu poslouchal ME! Ale on je, previt, odolnej! Ja sice pisu posudky, ale on neni povinen se jimi ridit, a take se vetsinou neridi - ja se totiz snazim ho presvedcit, aby moje klienty neposilal do veznice pro mladistve, nybrz je nechal jit domu, aby mohli pokracovat v terapii. Ale je to boj, ktery vetsinou prohraju...

Jinak ve me Viktorcin prispevek vzbudil silne emoce ani ne tak kvuli memu krehkemu egu (to ja si zvladnu ), ale protoze rozsirovani stereotypu jako "psychologove jsou stejne vsichni prasteni" pak vede ke stigmatizaci cele profese a rodice se boji deti privest, kdyz maji nejaky problem, a k nam se dostanou, az kdyz to vyeskaluje.

Bohužel, zrovna tyhle kauzy jsou prý velmi často soubojem znalců, jeden říká hot, ten protistrany čehý. A nemyslím, že nutně ve zlé vůli ze strany těch znalců. Jenže realita je potvora ohebná.

Já si myslím, že jste si tu Viktorčinu reakci vzala moc osobně, podlě mě se snažila říct, že předtím nějaké iluze měla - tj. psychologové jsou všichni vzdělaní racionálně uvažující lidé s vysokým morálním kreditem a tahle paní ji o iluze připravila ve smyslu ano, i mezi psychology se najde debilové (úplně ve stejné míře jako mezi jinými povoláními).