Jo a díky za diskuzi o střídavce. Já teda ryze střídavku neměla, žila jsem s otcem a víkendy vesměs trávila u matky, což mělo stinné stránky ve smyslu nemůžu se účastnit víkendové akce s kamarády v místě bydliště apod... Samozřejmě instantní řešení nemám, ale jsou-li rodiče i děti rozumní, asi je opravdu nejlepší žít s jedním rodičem a s druhým se navštěvovat dle libosti a domluvy - k čemuž je ovšem potřeba, aby od sebe žili v rozumné dojezdné vzdálenosti.
A díky diskuzi o domovu jsem si uvědomila zvláštní věc. Jak jsem uvedla, žila jsem s otcem (což bylo peklo), víkendy u mámy (flekama o nic lepší), do toho jedni i druzí prarodiče a samozřejmě nemocnice... Pak jsem šest let žila ve sdíleném bytě a hrozně toužila po tom, odstěhovat se do vlastního. Teď mi došlo proč - poprvé po snad dvaceti letech mám domov. Místo, kam se ráda vracím, kde se cítím v bezpečí, kde je mi dobře samé se sebou. Je to parádní, musím říct.
