Makara  a uplny kolaps organizmu, fakt to nikomu nezelam 

Janulik03 toho kolapsu bych se rada vyvarovala. Me  moje prace hodne bavi a mam sklony k workoholismu, tak si musim hlidat, abych mela energii I pro ostatni oblasti zivota. 

Jsme se dneska lehce chytli s kolegou a pak jsme měli "tichý výzkum". No, vydržela jsem to hodinu, ale stejně z toho mám lehkou depku. A to jsem věděla, že mám mlčet, dobře mi tak.

Makara ked ono to pride tak potichu a postupne a verim ze sa ti to vyhne

Makara jsi dobráJanulik03 taky, změny po tak dlouhé době, to není snadné.

letfenixa moc ti rozumim a tlapkam. Pomoct nijak nemuzu.

Docitala som narychlo poslednych 150 stran tohto vlakna. Kvoli vam som tiez musela nakuknut vedla a zere mi to dost z volneho casu ktory by som venovala filmu a namiesto toho taketo reakcie:  

Ja som taka rada ze tu dobra atmosfera a nikto do mna nerype (asi malo prispievam )

Jiná Realita vieš ako sa hovorí: pomocnú ruku nájdeš na konci svojho ramena

Aj ty sa drž.

Nez jsem jela vcera za muzem do nemocnice, nachystala jsem si pekne pred linku kos s odpadkama. A protoze bylo vedro a vypadalo to na bourku, zavolala jsem si psa dovnitr, nabalila dite, sebe, a vyrazila. Na kos jsem si vzpomela presne v tu vterinu, kdy jsem otevrela dvere do domu. Kupodivu me to zvire nevitalo. A mohla jsem vynadat akorat tak sobe... 

Ja som taka rada ze tu dobra atmosfera a nikto do mna nerype (asi malo prispievam)....píše eless 

připojuji se k ní..moc nepřispívám,ale ráda vás všechny čtu,je tu mila atmosféra

všem,kdo prozivaji nelehké období drzim palce!
Nějak se ted v tom taky placám-mám novou praci,ktera me moc baví,ale taky trochu unavuje(nejsem zrovna po maturitě,tatka stale v nemocnici (plicní embolie,zápal plic,pád,stav po operaci žaludku pro ca) a je mu 90...do ted velmi aktivní a nejak to jde pomalu kupředu...vím,jak to je, nečekám zázrak..bojím se,ze se trápí,protoze ví co a jak...

jo a já neumímporad se drzim,páč se to v nasi rodine nenosilo...

Maureen a já jsem zas hrozná fňukna, já to odbrečím i za tebe!:-)) drž se

viktorka_od splavu díkuroň slzičku i za mne...mám to blbě nastavený a hromaděný stesk by se neměl střádat

letfenixa Maureen To je takové nelehké období :-( je mi to moc líto, držte se!! 

Viděla jsem včera manželovi rodiče. Rezignovaní, zalezlí v bytě, zdraví se jim horší snad před očima ... Je mi to líto, ale dělat s tím nic nemůžu. To i ta 95 letá mužova babička má víc vůle k životu.

Mirka to je jak u nás, schazi pred ocima, už 3 mesice nebyli venku, s vyjimkou doktoru. Jsou nemocni, ale ne nemohouci, takze se bali, chapu. Ale ani ted nejdou treba jen obejít dum, nechteji se nechat odvezt na chalupu, 15 km od bydliste, kde by mohli sedět na zahradce a byli na vzduchu a zase za par hodin jet domu. Tchyne vzdy akcni ted jen lezi a ji a totalne nema zajem o cokoliv.

stes stes tak to mam byt rada, ze se rodice z korony nepo..... a i pres muj "zakaz" opoustet dum, zvlaste za ucelem vyletu do Sparu, si nenechali ani nakoupit. Vydrzeli asi dva tydny ze zasob a pak jen snizili frekvenci. Tata byl nastvany, ze mu odlozili operaci. Hned jak to slo, tak tam letel.

Makara buď

Jen si odložím. Někdy je to všechno tak těžký. Táta se mi vrátil už před dost dlouhou dobou z toho domova, všechno dobře dopadlo, ale jak se tam o něj starali, že nic sám nemusel, tak zapomněl i to, co jsme po té jeho mozkové příhodě vloni už zas docela zvládali. Takže teď si nezvládne píchnout inzulín. A já už musím minimálně třikrát v týdnu do práce. 
Takže jsem na tu polední injekci objednala přes OL sestru, která mu jí bude chodit píchat.

A táta je zásadně proti, bere to ode mne jako zradu, jako že svou povinnost hážu na cizího člověka, pak zas obrací a tvrdí, že to zvládne a já mu dělám ostudu, že se o sebe postará sám a nikoho nepotřebuje.

On byl celý život takový malý Napoleon, vždycky bylo po jeho, všem velel, všechno řídil, a teď už nemůže, ale ani za nic by to nepřiznal. A dokud kolem něj od rána do večera skáču já, tak je to v rodině a má nad tím kontrolu. A to, že mu tam pošlu někoho cizího, to už znamená, že to nezvládá a to on nepřipustí.

Takže je vzteklej, klepou se mu ruce, nechce jíst, zklamala jsem ho, nejsem dobrá dcera, když to neumím zařídit tak, aby mu do bytu nelezli cizí lidi, kdyby to viděla máma, ta by z mý neschopnosti byla taky zničená, však si už kdysi spolu říkali, že já k ničemu nebudu....

Jako vím, že je starej a zoufalej, a tím, že je na mně ošklivej, tak si ulevuje od toho strachu, že ztrácí nad životem kontrolu, že se musí spoléhat na jiné, že už nic nikdy nebude jako dřív.

A ve mně se míchá lítost, vztek, soucit a nějak nevím, co si s tím počít. Nechci radu, stejně s tím nemůžu nic dělat, jen si to pokud možno nebrat osobně a dál se snažit, abychom oba ty svý životy mohli žít, jak to zatím nejlíp jde. Ale někdy už toho mám fakt dost. 
Dík, že to sem můžu napsat.

Jennyfor uf

JennyforTady se ani radit nedá. Moc ti držím pěsti, ať to zvládneš bez ztráty svého duševního zdraví. Snaž se myslet i na sebe, i když je to hodně těžký.