nonemy hlavne se nedej strhnout dceru do toho namocit
to neznamena ze budes mlcet a utajovat, ale ze ji nebudes rikat, natoz ukazovat zadne detaily. proste dospeli se ne vzdy shodnou a to ani pribuzni, je to normalni, i kdyz neprijemny. a protoze se nechces nechat strhnout do hadek, radeji babicku nevidas, nicmene mas ji rada a budes rada kdyz s dcekou budou mit pekny vztah. a slus.. maximalne bych rekla nejake prihody z detstvi, aby mela predstavu jak to bylo kdyz jsi byla v jejim veku.
OliveOyl Nějakého odborníka asi budu muset najít. Jak píšeš, já matku sice můžu ignorovat, ale dceři brát babičku nechci, takže se v tom vztahu musím naučit chodit tak, aby mi neubližoval. Četla jsem dnes spoustu článků na netu, jak se bránit manipulaci apod., a je to k ničemu, moc obecné. Potřebuji konkrétní rady.
viktorka_od splavu máš pravdu. ježiš, jak já z toho vybruslím? no musím jí to vysvětlit nějak diplomaticky, bude to těžké. Vůbec nevím, kolik a co jí říct. Ach jo
MP Meri a nebude to chtít taky psychologa?
nonemy naše rodina má za sebou psychickou nemoc otce, nevíme přesně o co šlo, protože psychiatra nebo psychologa navštívil přesně jednou. Teď už je stabilizovaný, ale i tak to zanechalo nevratné rány na vztahu rodičů a i vztahu mezi námi dětmi a ním. Jediná "terapie", kterou byl ochoten podstupovat byla manželská poradna s mamkou. Napadlo mě, jestli by i u tebe nebyla nějaká taková cesta, nějaká forma rodinné terapie, matka by třeba byla ochotná tam chodit kvůli tobě.
Ale pokud seš schopná přerušit na čas styky, bude to pro tebe určitě méně náročné než s ní pravidelně řešit nějaké problémy na sezení.
MP Meri asi bych spíš zkusila nějakého psychologa, tohle by mohla být otázka pár návštěv. Aby se to nerozjelo do něčeho horšího.
nonemy pokud máš s dcerou dobrý vztah, tak ta vhodná slova najdeš a jak psaly dámy výše, ona to určitě ví, že to mezi vámi není v pořádku. Já jsem to dcerám od určitého věku taky říkala, ale nevím od kdy. Snažila jsem se (relativně) bez emocí popsat, co se děje a co mi vadí. Nikdy jsem jim nemluvila do jejich vztahu s babičkou. A vím, že ona si jim na mě stěžuje a vypráví jim kdovíco. Když jsem s nimi o tom mluvila a ptala jsem se, zda to mám nějak řešit, tak mi řekly, že ne, že vědí, co a jak. Děti jsou empatické a nejsou blbé
.
MP Meri Zkusila bych odbornou pomoc, nezní mi to jako něco, co za chvíli přejde nebo nad čím by se dalo mávnout rukou.
edit vzpomněla jsem si na veskrze pozitivního kamaráda, který se velmi těžce a dlouho vyrovnával se smrtí tatínka, se kterým neměl moc dobrý vztah. Hodně mě to tenkrát překvapilo a nevím, zda to zvládnul sám.
MP Meri asi zkus psychologa. Ja jsem po smrti tchana, ktera mi naprosto obratila zivot, ve stavu vsechno mi je jedno. I kdyz si nekomu na neco postezuju, je to jen tak.Je mi jedno radost, smutek.
Jak se vechno zmenilo jedu na nejakeho autopilota a nedokazu ho vypnout.
Candance to je taky jeden z příznaků deprese,bacha na to!
Mirka to je takový paradox, že když má dítě s rodiči dobrý vztah a ty věci dořešené, tak jeho smrt nese lip. Děti, i dospělé, které to nemají v sobě vypořádáno, to mohou celkem odnést. Proto jsem i daleka někomu řadit, aby se od nejbližších odstrihnul, za pár (desítek) let se to jednomu muze celkem vymstít.
Je lepší hledat cestu, jak se s tím zrovnat ted. Ignorování problému ještě žádný nevyřešilo a v tomto případě bych jednoznačně zkusila toho psychologa. Třeba i pro radu, jak to řešit s dcerou.
continuity ja vim, uz neco resim.
MP Meri někam si zajdi, hlavně pokud to nemáš s kým probrat. Jako třezalka je dost účinné antidepresivum, ale je to už celkem silná droga ( tady žádné prirodne neškodné léčivo), rozhodně bych nekombinovala s kojením.
Co se týče drog typu tráva, tak to jsou věci pro lidi, kteří jsou jinak v pohodě, rozhodně to nic nevyřeší, spíš nějakou psychózu rozjede.
nonemy Mne stacilo precist par vet tvych prispevku, nejsi v tom sama. Mela to stejne, ale uz jsem uplne za vodou. Psychologa doporucuju vsema deseti, ale PRO TEBE! Mne treba pomohlo vic veci, je to slozite tema a na dlouhe vysvetlovani. Nejhorsi je prekonat to, ze je to MAMA a ta prece musi byt hodna, pecujici, prijimajici a milovat sve deti a chtit pro ne to nejlepsi. No, nemusi, zejo. Dalsi vec je to, ze ona si mysli, ze takova JE. 
No neni to sranda. Drzim palce!
Já zatím myslela, že se s tím zkusím poprat sama. Za prvé je to poměrně čerstvé a za druhé - já neznám vůbec nikoho, kdo by někdy byl u psychologa. Ne že bych si o tom myslela něco špatného, to vůbec, spíš vůbec nevím "jak se to dělá", kde někoho takového shánět, jak to řešit ... No občas si říkám, jestli ten americký model, kdy má už každý děcko vlastního terapeuta, není v něčem lepší
slniecko Je to teprve něco přes týden, to jsem asi měla upřesnit (přijde mi to jako věčnost).
slniecko pul roku. Mne semlelo to umrti a cela zmena zivota,ktera nastala a na kteroi jsme nebyli pripraveni a to, v co jsme doufali(hlavne muz) nenastalo.
Shrnulinse na nas neuveritelne povinnosti a trable a u kdyz jsme necekali velkou pomoc od jinych prubuznych, tak to, co nastalo je peklo
Ale uz se tim prokousavame. Bala jsem se depresi u muze, on zacina (i prea nonstop praci) byt ok, protoze to zvladl. A ja autopilot, protoze vidim, ze takto uz asi budeme zit porad. On v praci, ja v praci s ohledem na detmi a veskera starost o deti a dum na me. Plus zavist a zlost ostatnich
MP Meri Marihuana to akorát zhorší, tý bych se v takovýhle situaci vyhla jak čert kříži, a zkusila bych toho psychologa, co doporučují předřečnice. Ono se to může zdát jako malej důvod, ale jednak to malej důvod není a jednak se to může vyvinout v něco horšího, co pak budete řešit mnohem dýl.
