Stěžovací vlákno

MP Meri ja myslim, ze se to zmeni, je to dost cerstve.

MP Meri No tak tady pozor, muze se ti to nebezpecne rozjet. Psycholog rozhodne ano.
No a kdysi jsem strasne odsuzovala leky na uzkost atd. No a pak mi kamarad lekar jedny napsal, ze o co mi jako jde, ze jak bez toho chci mit silu a nejakou energii pri tak vysilujici lecbe a dnes jsem rada, ze jsem je brala. Ale pochopitelne to nepropaguju jako spasnou vec. Jen opravdu ulevi a neprijdes o veskerou energii, kterou ti ty uzkosti a depky berou.

MP Meri Určitě vyhledej odborníka, nenech to rozjet. Tuhle jsem si taky myslela, že mi není pomoci a pak i jen pár rozhovorů mě aspoň trochu nadzvedlo, určilo směr a dalo sílu si věci líp srovnat a sama v sobě vysvětlit. Bylinky jako podpora ano, ale nevyřeší to podstatu problému.
A ano, continuity podstatnou roli u mě v tom hraje i už dávná smrt otce, s nímž vztahy velká špatná, odstřižen. Nakonec se všechno navrství a i když má člověk pocit že už to má za sebou, někde to prostě vyhřezne, ještě horší. Ale zase snažit se o udržení toxického vztahu jen proto že příbuzný, to je taky enormní zátěž. Na to není rady.

Candance Taky si myslím, proto bych právě spíš pro uklidnění popíjela nějaký ty čaje a čekala, až to přejde (což mi teď přijde jako nemožný, ale racionálně chápu, že aspekt času zapracuje).

Mě nesemlela tolik asi smrt toho konkrétního člověka, dlouho se k tomu schylovalo a čekali jsme to. Spíš to, že to bylo asi první moje setkání se smrtí v dospělosti, hrozně mě zasáhlo to vědomí konečnosti života, že s tím člověkem odešel kus mýho života, kterej už se prostě ani v náznaku nevrátí, a že to teď postupně potká moje rodiče, všechny v mém okolí a nakonec mě a někdy v budoucnu i moje dítě a pak už nebude nic, nic, konec, ... No jenom to píšu a je mi zle a zároveň si uvědomuju, že to zní jako šílená blbost, respektive to je přeci jasný, že to je prostě život, nevím, co jsem si jako do teďka myslela ... 

Zina Jo, s tou marihuanou to byla spiš nadsázka, já jí nemám moc ráda, nedělá mi to moc dobře ani normálně  

MP Meri ja mivam to samy, nejak sem se s tim naucila zit, ale jako vzdycky ten umrtvujici pocit, kdyz to na me prijde....zpusobila mi to smrt bratrance, mne bylo 16 a jemu 24. A od ty doby se to tak nejak vic a min vynoruje, no. Vetsinou sem se snazila o dechovy cviceni na zvladani uzkosti. 

MP Meri já ti rozumím, je to těžký se s tím smířit, s tou konečností života... mně tedy zemřeli prakticky všichni z rodiny, kromě otce (se kterým se ale nestýkám), a jak se blížím do věku, kdy umřela mamka, začínám být lehce hysterická, a snad ta moje "konečnost" je někde dál :-) 

a vlastně až teď mi dochází, jak zemřela fakt mladá (52), a když včera zemřel herec z marvelovek ve 43 ... říkám si, jak je to prostě někdy fakt krátký, k čemu to tedy vlastně je? 

Magráta to nemůžeš takhle brát, co by měli říkat tvorové, kteří maj ten čas ještě kratší? Je to o koloběhu, důležité je, aby bylo pokračování.  Ale chápu, znám ten pocit taky. Člověk to sice rozumem bere, ale to vědomí konečnosti zřejmě nějak neblaze působí na pud sebezáchovy, který pak panikaří.

andulka01 tak já neříkám udržovat toxický vztah za každou cenu. Já říkám, poradit se s někým a dostat se do stavu, že bud budu schopná s tím člověkem fungovat nebo se s tím vypořádat, aby to bylo pro mě alespoň trochu v pohodě. Zazdít věci ve vztazích moc nefunguje a přesně jak píšeš vyhrezne to někde jinde a ještě hůř. (Beztrestně se muzu odstřihnout se od protivné kolegyně, ale ne od matky). 

Ale já jsem kdysi k tomu nabrala takový přístup, že se mám něco v zivote naučit tím, že ty problemy překonám. moje poslední velká krize mě posunula v životě k něčemu, co jsem ani netušila, že můžu dostat . Možná to nekomu zní dost ezo, ale me to pomáhá. 

Magráta tak zrovna ten herec myslím, že zanechal dost výraznou stopu, rozhodně tady nebyl zbytečně. Navíc ma myslim děti. 

Luna Děkuji Ano, ona si myslí, že taková je :( Je to až děsivé, jak může být člověk mimo s vnímáním reality. Dokonce jsem x krát pochybovala o sobě, znejistěla jsem, zda nejsem mimo já. Naštěstí mi okolí (brácha, manžel) vždy potvrdili, že ne. Psychologa bych měla vyhledat, ale momentálně si říkám, jestli nebude nejlepší se od ní fakt úplně odstřihnout, že už se mi naubližovala dost.

slniecko taky děkuji za podporu

Luna ještě se zeptám, ty se s tou tvojí stýkáš?

711990 Já to měla svým způsobem vždycky, myšlenky tímhle směrem mě vždycky děsily, takže jsem si zakazovala na tohle téma myslet a sama před sebou se tvářila, že se mě to netýká. Teď mi to ale bouchlo přímo do tváře a je to teda síla. Máš nějaký konkrétní dechový cvičení? To bych ráda vyzkoušela,  tím se určitě nedá nic zkazit. 

MagrátaJo, to je poměrně přesný ... ta panika je úplně fyzická. 

SunEclipse continuity Tohle mě třeba vůbec neuklidňuje. Že jsou na tom jiní tvorové hůř, nebo že po sobě nekdo zanechá významné životní dílo, nebo kopu dětí ... jako k čemu to tomu člověku je, žeano. 

Candance nepíšeš nic konkrétního, ale i tak z toho běhá mráz po zádech, jet na autopilota a nemít vizi zlepšení. Přeji ať dojde!

MP Meri taky mě takové myšlenky občas napadají, okamžitě je vytěsňuji (což není rada, jen že s tím taky neumím pracovat, prostě smrt je tabu)

Já tady se všema, co tu píšete o svých stescích a problémech s rodinou moc soucítím, obligátně tlapkám a vyjadřuju podporu. Tyhle věci sou moc těžký. 

(a protže sem to psala sem, hlásím, že sem přestěhovaná na druhej konec domu, tak snad to bude lepší :) a ještě jednou díky všem) 

nonemy docitam a uz to tady zaznelo, dcera uplne detaily vedet nepotrebuje. Jen bych ji asi varovala, at se nepousti s babickou do nejakych debat, i kdyz bude vest reci o tobe a proti tobe. Mohlo by se to obratit i proti ni, mohla by si vyslechnout, ze je stejna jako ty atd. Uvidis, jak to bude ted fungovat, ale kdyby z toho dcera byla nejaka rozhozena, asi byste mohly za nejakym psychologem zajit spolu. 

Jak jsem psala o te sve pratete, u ni takhle zacinal alzheimer a dost dlouho trvalo, nez si jeji okoli uvedomilo a prijalo, co se s ni deje. Teta si zila ve svem svete, ve svych bludech, presvedcena o sve pravde, a sve okoli tim nicila, i kdyz samozrejme za to nemohla. Vykladala lidem ve vesnici uplne nesmysly a nekterym se to uplne vysvetlit nedalo, ze to neni pravda.

Magráta Pro mě bylo (je) krom vyrovnání se se ztrátou, jestli to vůbec jde, nejtěží rozloučit se s takovou tou trochu dětskou představou (která se občas objevuje i tady), že když se člověk bude o sebe starat, nějak rozumně jít, hýbat se, bude celkově aktivní a nebude házet flintu do žita, že tu bude do 85. Ta dost vzala za svý, když mi ještě před 40 umřela většina původní rodiny, zbyly jsme se ségrou  podstatě samy, hlavně když umřela máma, která to všechno naplňovala, a stejně umřela brzo a blbě.

On to člověk samozřejmě ví, že to tak nemusí být vždycky, ale i tak má, nebo aspoň já jsem měla, takovej program na pozadí, díky kterýmu se s tou konečností líp vyrovnává. Když se pak začne hroutit, protože schytá moc důkazů, že to platit nemusí, tak pak můžou nastoupit třeba právě ty úzkostný stavy.

Kokoska Já to dceři před chvílí řekla, trvalo to chvilku. I jsem jí řekla, ať se s babičkou do žádných debat nepouští. Uf, myslím, že tuto část jsem zvládla. Dcera je rozumná a zlatá! Všechno hned pochopila, obejmula mě, pohladila a bavila se vesele o něčem jiném :)

MP Meri to je asi ten pripad, co clovek vytesnuje, to ho nakonec dozene.. ja ty otazky konecnosti a smyslu zivota resila jako velke tema v puberte, myslela jsem si dlouho, ze to tak ma kazdy.

Luna a dalsi vec je, ze mamu prece MUSI mit clovek rad, kdyz je to mama. Tohle momentalne dost nici me, vycitam si, ze jsem asi spatna dcera, kdyz me nektere veci vyslovene se*ou a kdyz si myslim, ze nektere jeji pozadavky jsou docela sobecke. Prece jen je to stary clovek, mela lehci mrtvici pred par lety, asi si to ani neuvedomuje. A ja mam vycitky svedomi, kdyz od nich odjizdim a citim se jako pustena z klece.