nonemy to je jasný, nemáš odstup. Já jsem ti jen chtěla nabídnout alternativu, kdy s matkou komunikovat musíš. A taky je dobrý odpověď napsat , ale poslat později až přejde ta prvotní, emocemi ovlivněna reakce. Dává ti to možnost odpověď upravit. Drz se, mas skvělého bratra, muže a dceru, nejsi na to sama.
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Ginger ano, to mám a moc děkuji
nonemy jo, no. škoda že ty rady stejnak nemůžou pomoct, každý se k tomu musí sám bolestivě dopracovat
OliveOyl dakujem za zaujem nieco spravil a uvidime. Dnes ma cely den prsat tak moze skumat zdroje presaku ak nejake budu. No nie sme z toho nadseni. Ale to tak uz je stary dom ma svoje tajomstva a nie je radost ich odhalovat.
Janulik03 Máš moc šikovného manžela, on na to přijde a vyřeší. Staré domy umějí prekvapovat, ale mají duši. A ten váš dům ❤️
MP Meri Tohle jsem prožívala, když vloni odešel dědeček (první z prarodičů). Že teď už budou všichni jen starší a starší a bude to horší a horší a pak umře další a další a...
Přitom sama ta jeho smrt mě nesebrala až tolik - bylo mu 96 a už třeba rok, dva "odcházel", pak už nemohl chodit, číst... tak to bylo smutné, ale taky tak jako smířené. Spíš tohle, co jsi popsala, a pak to, jak to zasáhlo mýho otce = jeho syna.
andulka01 dakujeeem ale nadavky pocujem az dnu 
Dostali jsme navrh smlouvy budouci od cezu a jako
ppani na infolince se taky velice divila a ze mi technik zavola a domluvime se na podrobnostech a jak si to on predstavuje. Tak jsem velice zvedava:D
rasaNori utobi prehliadku a na zaklade toho navrhne odber?
??? To jako někomu v čemkoli pomůže MP Meri Úplně to nepřešlo, občas se to vrací, ale zase to samo přejde. Ono to už teď asi bude tak pořád.
Rozhodně kvůli tomu nebudu vynechávat kofein 
rasaNori s ČEZem nemám úplně nejlepší zkušenost. Na ten náš venkovský byt jsem se dohodla s EON, přecházeli jsme k nim od nějakého místního podivného dodavatele, ale všechno se vyřešilo online a pružně. Ale chtěli jsme posílit jističe kvůli varné desce a tam jsem narazila na ČEZ, protože hodiny a dráty a pojistky a vůbec veškeré hmatatelné součásti jsou majetkem ČEzu. A to bylo nekonečný, pořád kolem dokola, technik něco řekl, pak napsali dopis, kde bylo něco jiného, termíny několik měsíců... Tak hodně štěstí!
MP Meri to je naozaj ešte veľmi čerstvé. Ako ale pokiaľ je to v intenzite, že rozmýšľaš o nejakých doplnkoch, či už cvičení, alebo bylinách, alebo whatever, tak ti určite lepšie pomôže rada odborníka. Napríklad ťa môže naučiť robiť tie relaxačné cvičenia správne. A nikto sa na teba nebude dívať divne, sprevádzanie smútením je normálna vec. A dokonca ani krátkodobo lieky proti úzkosti nie sú ani nebezpečné, keby ich bolo treba, a už vôbec nie nejakým zlyhaním.
Kokoska nam napsali ze si pripojku mame udelat komplet sami vcetne projektu atd a pani na infolince ze tohle jeste nezazila... Tak jsem taky zvedava.
Aranel Mně teda zemřelo už tolik lidí, ale jakživ jsem kofein a alkohol nevynechala. Přece se nebudu zbavovat věcí, co mi dělají aspoň trochu RADOST, když už mi je v té době mizerně samo o sobě.
Reakce na MP Meri:
Když už je tu to psychookénko, tak si dovolím ... Po úmrtí v rodině trpím něčím, co bych asi sama laicky diagnostikovala jako úzkosti. Je to docela síla, chodí to v návalech a kromě té psychické roviny mě drtí i ta fyzická. Je mi špatně od žaludku, zrosolovatí mi nohy, roztočí se hlava ... k tomu nihilistické černé myšlenky ve stylu nic nemá smysl. A obrovskej strach, kterej mě úplně fyzicky ochromuje.
V životě jsem nic takového nezažila, z rodiny na to taky nikdo netrpí, my jsme takový dost flegmatický sluníčkáři, takže ani není moc s kým to probrat. Nemáte někdo osvědčený tip na nějaký čaje, přírodu atd.? Já znám jenom třezalku, pro tu si asi nekam zajdu, meduňka na mě nemá moc účinek. Jinak moc nevím, co s tím (kromě vydržet). Trochu jsem omezila allkohol, jinak piju každej den už roky a roky, ale tak nějak mám pocit, že když se nepije pro radost, není to nějak ono
Zatím odolávám vrátit se k cigaretám, marihuanu se mi taky shánět nechce, ale když bude nejhůř ...
Pocity, které prožíváš, znám velmi dobře. Zrovna včera to trefně pojmenovala moje psycholožka - existenciální tíseň. U mě je to způsobeno brutální léčbou onko onemocnění, tím, že jsem dvakrát opravdu skoro umřela právě během té léčby, a potom úmrtím syna.
Jak z toho ven? Každá rada je drahá, ono už to zůstane navždy, ale je důležité to nějak řídit. Já se přiznám, že jsem poměrně nedávno zažila chvíle, kdy mi bylo psychicky tak zle, že jsem si začala střádat prášky na spaní jako pojistku, až to nebudu moct unést. Tu duševní trýzeň. Vždy, když byl atak té největší bolesti, měla jsem pocit, jako bych byla v tunelu. Vnímání reality se prostě zúžilo jen na tu bolest a moje vědomí mi nabízelo jako nejlepší variantu odchod. Ale když to přešlo, nedokázala jsem své uvažování pochopit.
Nedokážu už prožívat euforickou radost z dobrých zpráv o mém zdraví. Před týdnem jsem se dozvěděla výsledky PET MR - už žádné metastázy, je to dobré. A já necítila radost, jen úzkost, protože si stále uvědomuju, jak malý krůček dělí i zdravého člověka od nemoci či smrti. Jak křehký je náš organismus.
Každý jsme jiný, a proto na každého platí jiná pomoc. Já mám dobrou psycholožku a své koníčky. Především vůně, které jsou pro mě obrovským lékem. Pro někoho asi divný způsob, ale pro mě něco, co mi pomáhá přežít i žít. A od smrti syna beru antidepresiva a prášky na spaní, i když jen půl tabletky.
Dalia 
jsi neskutečně silná
Dalia Tobě taky život naložil snad za celou ulici. Obdivuju, že v tak děsném období, které jsi prožívala, jsi dokázala podruhé tu mrchu porazit. Ještě vzhledem k těm prvním prognózám. Ty tady prostě ještě máš být a máš tady nějaký úkol. Dobré výsledky PET jsou super.
MP Meri mne to odstartovala nehoda mamky pred 3 roky, najednou jsem si uvedomila, ze tu nasi nebudou vecne, ale postupne to preslo. Zase se to objevilo vloni, kdyz umrel tatinek meho kamarada. Pohreb byl krasny, ale kdyz jsem tam videla toho kamarada, se kterym jsme vyrostli a k jeho rodicum jsem mela cele detsvi blizko, tak me semlelo pomysleni, ze tam takhle za par let budu stat ja. Asi nejvic mi pomohlo premyslet o smrti jako soucasti zivota, protoze nejvetsi problem u me byl, ze jsem se s umrtim nekoho blizkeho setkala az v dospelosti a to jeste kratce po narozeni prvniho ditete, takze jsem vlastne byla ovlivnena tim stastnym okamzikem a popravde se me to moc nedotklo. Obcas me chmury, ze tu moji nejblizsi nebudou prepadnou, ale snazim se s tim pracovat. Kdyby se to zase zhorsovalo, tak bych urcite za psychologem zasla.
