Tak ještě že spolu nebydlíte. "cestu k informaciam" bych asi řešila odebráním klíčů 

:-) Děkuju, doufám, že máte pravdu. Navíc je tam pochopitelně ten věkový rozdíl, takže se s námi nemusí cítit moc příjemně, to je jasné. Pro nás je hloupé (píšu pro nás, protože jsme se s mužem na názoru shodli, teda on je ještě ostřejší než já, já s ní přece jen trochu soucítím), že známe téměř všechny jeho známosti, takže se občas neubráníme srovnání. Ale pochopitelně stěžuju si jenom tady :-) On je čerstvě po rozvodu, možná jen potřebuje opravdu vypnout a nic emočně náročného neřešit. 

haha, ze kluce. predstavte si cloveka, ktory chce zistit, ci ste a co robite v praci, tak stoji na chodbe na rovnakom poschodi v budove oproti (!!!), ako je vasa kancelaria a sleduje, co robite. asi tolko. 

Garfie  pokud ten vekovy rozdil neni ve stylu, ze vam je plus minus 40 a ji 16, tak se obavam, ze tvuj prvni dojem je spravny. 

 tak to je ... vlastne nevim

Kristeježiši  Ale tím spíš bych ty klíče odebrala, nedokážu si představit co se odehrává, když nejsi doma! Teda dokážu 

Ale asi je to těžký. Jsi jedináček?!

ja sa skor bojim, co bude, ked si do baraku po rozvode nastahujem otca a nie mamu... vlastne, nie, toho sa asi nedozijem, ked zisti, ze rozvod realne bude. mam este sestru, plnoleta, maturitny rocnik, to vyzera, ze bude tiez u mna. ale priznam sa, ze som z celej situacie uplne na nervy a to finisujem dizertacku... ale mam priserne zly pocit zo vsetkeho, je to predsa mama.

To ti nezávidím. Zbytek rodiny to asi taky nesnáší moc dobře, když vidím zmínku o tom rozvodu a stěhování sestry ... Ale - mama je sice mama, ale to jí přece nedává právo chovat se jak blázen, a uzurpovat a stalkovat dospělou dceru!

Ale ono se to možná vyřeší samo, jestli si k sobě ten zbytek rodiny fakt vezmeš  Na nervy a výčitky svědomí se vykašli, děláš co můžeš. Takovejm lidem když povolíš nebo jim dáš co chtěj, tak stejně nikdy nebudou spokojený, budou požadovat ještě víc, a skončíš jako rozklepanej otrok! Prostě si to tak neber, jsi samostatná a svéprávná osoba, která dokáže dobře fungovat sama, no ne? 

samozřejmě neznám situaci, ale nadržovat jednomu z rodičů při rozvodu asi není uplně dobrý (ať už je maminka jakákoliv). sestru bych si teda, pokud není echt po mamince, domů vzala:-)

na jednej strane si hovorim - spravila som toho za posledne 2 roky dost (prestahovala som sa spät k mame a sestre, ked otec odisiel; vybavila som jej odbornu pomoc a starala som sa; vzdala som sa svojho zivota - byvania, vztahu, standardu), ale na druhej strane, co je dost? vsetci (od rodiny cez psychologa az po jej!!! psychiatra hovoria "utekaj", ale je to predsa mama). racionalne viem, co je najlepsie a najlogickejsie spravit, ale preniest sa cez to emocionalne - to je ta sranda. 

posledne roky stalkovala a obvinovala otca, ten to vydrzal (hlavne kvoli sestre) dost dlho. ked odisiel, zacala sa ventilovat na sestre, tak som sa vratila ako tlmic ja. ale hovorim si - nemam este ani 30, tak sa predsa nemozem na ukor svojho vlastneho zivota starat o osobu, ktora je v spolocnosti za uzasnu a sarmantnu hviezdu, ale k najblizsim sa sprava ako psychoticka hysterka. ale aj tak - je to mama...

Vykašlete se na pocit, že by člověk měl mít rád svoje rodiče, a zařiďte se  podle toho, co vyhovuje vám. Je to těžké, ale vy se teď kvůli ní vzdáváte  nebo jste se už vzdala spousty věcí a jak to tak popisujete, ještě se to nakonec obrátí proti vám. Snad bych radši prodala dům a koupila si malý byt a otci garsonku (o čemž by máti vědět nemusela), než si koledovat o skučení matky na prahu a výčitky, že jste jí zničila svou nákloností k otci.

Máš naprostou pravdu. Je to sice mama, ale ty máš svůj život a svoji budoucnost, tak si to nenech zničit. Vděčná ti stejně nebude!

A být mama není žádná zásluha. Každý zvíře to dokáže  a postarat se o potomky je povinnost - oni se nerozhodli narodit a o nic se neprosili, to se rozhodla právě ta mama.  Není to nic, za co by se měly stavět na piedestal. Že dostaly děti najíst? Že měly v čem chodit? Vždyť je to povinný i podle zákona... 

Když jsou všichni spokojený, tak cajk. Ale vyžadovat nějaký zvláštní ohledy jen kvůli tomu, že člověk dokázal porodit, ať už se pozdějc chová jakkoliv,  je podle mě úplně mimo. 

Přeju pevný nervy! A možná dobrýho psychiatra 

a viktorka_od splavu snazim sa nenadrziavat nikomu, bola by som stastna, keby mali obaja spokojny zivot (nech uz si ho zariadia akokolvek). mama vsak bez otca fungovat nechce. pol roka som s ohladom na mamu co najmenej komunikovala s otcom, aby som ju nedrazdila aj napriek tomu, ze sme si s otcom blizki a mame perfektny vztah (aj pracovny). pre mna je ideal vo velkom baraku mat jedno poschodie ja, jedno otec (a este je poschodie aj pre sestru :-), do bytu ist nechcem, dom mam hlavne kvoli velkej zahrade (mam dva psy) a ten dom je moj sen, ktoreho sa nechcem vzdat. momentalne som v takom rozpolozeni, ze najprv sa musim dat dokopy sama, aby som sa mohla davat dokopy s niekym, takze spolocnost otca a sestry (ktora aj tak o pol roka odide na vysoku skolu) je pre mna naozaj ideal + to, ze by to bolo vyhodne aj financne, je prijemny detail. ale mama sa pravdepodobne zblazni. a ja potom tiez. 

si zlata, dakujem za povzbudive slova :-) ako hovorim: racionalne situaciu chapem (asi rovnako, ako to popisujes), ale emocionalne je to proste peklo. 

Chápu. Ale nedej se a nenech se zlomit - jinej život už mít nebudeš (pokud nevěříš na reinkarnaci ). Do novýho roku přeju výdrž a hlavně ty pevný nervy!

Tak to chápu, když máte k otci blízko, je to rozumné řešení. S maminkou pravděpodobně problém bude, ale jestli budete pořád dělat věci s ohledem na to, aby se nenaštvala, bude se její pocit, že vůči vám může cokoli, jedině posilovat. Asi by bylo rozumné jí sdělit svoje budoucí uspořádání života (v domě s otcem a sestrou), stanovit nějaká pravidla návštěv a neustoupit z toho. Vím, že se to lehce napíše a realita bude tvrdá, ale myslím, že jedině tak matka pochopí, že s vámi donekonečna orat nemůže.

Moc s Vámi soucítím, i když vžít se určitě nedokážu, leda tuším. A že zrovna hysteričtí lidé v nás tak rádi vzbuzují ty pocity viny, všimla jste si? Prosím myslete na sebe a na svoje hranice, nikdo jiný to za vás neudělá a zhroucená nepomůžete nikomu, ani tatínkovi, ani sestře, ani mamince. Ona se asi musí léčit, ale to Vy víte jistě nejlépe. Je to strašně těžké. Držte se!

Vy to udělat musíte! protože jinak se zničíte.

Musíte stanovit jasná pravidla.

Mami, mám tě ráda, ale bude to tak a tak. Pokud to nedokážeš respektovat, mrzí mě to, ale..

Musíte ta pravidla jasně stanovit a tvrdě dodržovat. Ať je to jakkoli težké, že to naprosto nezbytné. Berte to tak, že pokud to skutečně dokážete, pomůžete tím nejen sobě, sestře, otci, ale pomohlo by to i matce, minimálně ve zlepšených vztazích s vámi se všemi. 

Nesmíte, prostě NESMÍTE, dovolit, abyste se nechala ovládat matkou i emocemi. Tohle musíte rozseknout. 

Pokud chcete skutečně žít a mít vlastní život. Držte se :-)