Zatracený Vánoce! Nejdřív jsem je připravovala, pak realizovala, o návštěvu se postarala,  mezitím jsem onemocněla, uzdravila se a byla v práci a teď ulehl manžel. Přes rok nic moc společného nestíháme, tak jsem se těšila na pár společných chvil s celou rodinou, na Silvestr s kámoškou a všechno jde do kopru.

Stěžuji si na štěnice, které nám poštípaly děti a zkazily pobyt na horách. Krom toho, že musíme odjet domů dříve, čeká nás doma náročná sanace a preventivní opatření. Protože ne, fakt je doma nechceme :(

mojej mame nikdy nikto nemoze urcovat pravidla :-) akakolvek komunikacia je extremne narocna, pretoze vsetko berie velmi osobne a vnima to ako utok na svoju osobu, napr. z obycajneho "nechala som ti pre psy pamlsky, daj im ich okolo stvrtej a do siedmej mas pokoj" (strazila psy, ked som bola mimo) sa na jej strane stane afera typu "prestan ma komandovat a buzerovat, to si myslis, ze som taka neschopna, ze neviem, co mam robit? myslis, ze sa nedokazem postarat o blbe psy? preco ma tak ponizujes? preco ma tak psychicky tyras, som tvoja mama. ako sa takto mozes ty so mnou rozpravat". a pri tom moj zamer bol iba jej to ulahcit.

Dadoo som neasertivny a nekonfrontacny typ a este k tomu aj introvert, snazim sa vzdy zachovat pokoj a rozvahu; reagovat spravne - pokojne, kludne, premyslene, racionalne; no problem je, ze mamine afekty moj pokoj vnimaju ako slabost. tu neexistuje ziadne fungovanie podla pravidiel (a este podla takych, s ktorymi pridem ja - hahaha), bud budem fungovat s takouto matkou alebo so mnou uz do konca zivota neprehovori, ak sa prejavim (aj ked si clovek hovori, ze v podstate o vela nepridem... ale: je to matka). mate uplnu pravdu: nesmiem dovolit, aby to takto pokracovalo.

@Šošanah zivot s hysterikom (to nemyslim ako eufemizmus ale ako diagnozu) je priserny; su presvedceni o vlastnej dokonalosti, nepriznaju si ziadnu chybu, za vsetko mozu ti druhi a vsetci im ublizuju a stoja proti nim = takto sa spravaju pred svojim domacim publikom. zaujimavy je aj aspekt "kolektivnej emocie" - ak ma hysterik dobru naladu, vsetci sa musia usmievat, ale ak ma blby den a niekto sa pousmeje - koleduje si o poriadnu scenu. no som presvedcena o tom, ze ak by som niekomu z okruhu maminych znamych ukazala video, ako vie vyvadzat, mysleli by si, ze je to podvrh a ja si vymyslam. a najviac sa bojim, ze mam ten "hystericky" gen aj ja. 

dakujem Vam vsetkym za povzbudive reakcie, ste jednoduco uzasne zeny (a nepochybujem, ze aj matky :-)), konecne som o tom verejne hovorila a ziskala dolezitu spätnu väzbu, ktora ma, dufam, podpori v tom, aby som pozbierala posledne zvysky dostojnosti, nastartovala asertivitu a nezblaznila sa z tohto mojho stokholmsko-materskeho syndromu. velka vdaka!

uch, stockholmsko-mateřský syndrom zní dost výstižně... já mám z okolí celkem dost zkušeností, že fakt nejvíc milují své matky děti, ke kterým se ty matky chovají naprosto strašně.

už to nechci rozmazávat, jen jednu věc - myslím, že dospělé děti by měli rodiče prostě nechat jít. jít a nechat je žít svůj vlastní život. však oni vás ještě budou potřebovat, ale ne teď, jednou až budou staří a nemocní a nemohoucí, pak bude vaše povinnost se o ně postarat. teď mají dost vlastních sil (i na to, aby si vzájemně ubližovali) a vy teď máte ten správný čas a prostor žít svůj život, založit vlastní rodinu... a neprošvihnout to, nebude to trvat věčně.

pro psy bych si našla jiné hlídání.

Nemáte to vůbec lehké. Jestli je tam opravdu histrionská porucha, tak je to hrozné. Já (po přestěhování se do úplně cizího městaa) jsem na narazila na "kamarádku", kde jsem časem zjistila tuto poruchu. Děs běs. Odpoutala jsem se od ní, ale za cenu velkých výčitek, a to byla jen v podstatě krátkodobá známá.  U vás je to násobené tím, že je to máma, takže ten stokholmsko-mateřský syndrom je naprosto přesné pojmenování. Je mi to líto, ale opravdu je asi jediná cesta v odpoutání se, protože jinak vás zničí, a to už psaly i ostatní, to nemůžete dopustit na to jste moc mladá, nemá smysl "obětovat se". Navíc ona by to ani neocenila. Stejně, ať uděláte, co uděláte, pokud to nebude přesně po jejím, bude zle. Dostat se z dosahu, nic míň nepomůže... Držím palce moc, ať to zvládnete.

jak pisou ostatni - separace, separace, separace! a pak se uvidi.

Drzim pesti! 

"...ale: je to matka"

Ale škodlivá matka. Držím palce, ať to nějak ustojíte, snad vám tatínek a sestra budou oporou.

včera jsem navštívila naše jižní sousedy.

a jako vždy jsem se opět rozčílila nad stavem legislativy pro "ochranu" spotřebitele tady a tam.

tady je prodejce potravin nucen mít v oblasti pokladny minimálně tři až pět cedulí s různými upozorněními na všechno možné, další musí být na chladicích vitrínách, v dosahu zákazníka (na pultě, nikoli na vyptání) musí viset obří pořadače se složením všeho nebaleného, co prodává, musí mít rozepsány alergeny, uvedeny výrobce, váhy, míry, měrné ceny a miliony dalších věcí, které konečného spotřebitele ve většině případů navíc stejně nezajímají a poslední dobou je jich tolik, že za nimi přestává být vidět prodávaný produkt.

v rakousku z toho nemají slovy NIC. nic z toho, co po mně vyžadovala v té samé EU jakákoli státní kontrola. proč pořád musíme být papežštější než papež?

jestli vas to uklidni, tak ja mam dost podobneho otce - velmi rad rozebira s jeho znamymi me ruzne problemy, ktere si jeste velice rad pribarvi. kolik ja se o sobe kolikrat dozvim veci, ktery vlastne nejsou ani pravda :D sere me to hrozne, ale vim, ze s tim nic nenadelam. kdyz me takhle resi se svymi znamymi, tak jen mavnu rukou. ty lidi skoro neznam a nemusim se s nima stykat, takze je mi vlastne jedno, co si o mne myslej. horsi to je, kdyz si tatinek pousti pusu na spacir pred mejma znamejma, ktery on taky zna. tam jsem to vyresila tak, ze jsem s tema lidma omezila kontakty na minimum. (coz asi neni spravny, ale ja nemam chut vysvetlovat, ze to a to a to, co jim muj otec navykladal, je trochu jinak...)

Stěžuji si na lidi nakupující dnes potraviny, zdají se mi být bezohlednější než před Vánoci. Uff. Ještě že je to už skoro za námi.

Jsem taky introvert, nerada řeším podobné problémy, je to opravdu hrozně těžké.

Ale z podrobnějšího popisu ted jsem pochopila, že žijete v otroctví. Nikdo nemá právo být Vaším otrokářem, rodiče přivádějí děti na svět, aby děti žily vlastním životem.

"Zadobře" s maminkou = zničí Vás to

odříznutá od maminky = šance na lepší život

A jestli tedy mamince žádné mluvení nepomůže, tak mlčte a jen konejte...

Někdo nedávno řekl, že lidi před Vánoci (a Silvestrem zřejmě) spěchají, aby o svátcíh v klidu spočinuli, a chovají se agresivně, aby pak mohli být šťastní :-)

Jaký je vývoj? Bude přeci jenom Silvestr a nějaká ta společná chvilka?

Horší Turka poturčenec,to je bohužel stará pravda,u nás zhusta praktikovaná  (:-(

Už bylo myslím řečeno vše. Chtěla bych za sebe a z vlastní zkušenosti Vám říct - nejste povinna mít matku ráda a snášet její výstupy. Evidentně máte racionálně všechno dobře zpracované, dost dobře se v sobě vyznáte a víte, jak reagujete. To je první krok ke změně, pokud budete chtít. Můžete si vybrat, jestli chcete za cenu vlastního soukromého života a zdraví "tlumit" matčinu hysterii a nebo jestli se vymaníte z toho mateřsko-stockholmského syndromu a začnete žít jako dospělá a nezávislá žena (kterou ostatně jste - máte dům, pracujete na doktorátu, staráte se o sestru atd., jste vážně obdivuhodná a úžasná). 

To, co popisujete, musí být pro Vás neskutečný stres. Možná se to teď nezdá, ale na člověku se to podepisuje. Opatrujte se. 

No, oni tí terapeuti sakramentsky dobre vedia, prečo to odporúčajú.

Ono to nie je len o tom (ale aj), že ten človek ničí psychicky celé svoje okolie.

Totiž kým pacientovi s takýmto problémom všetci ustupujú, jeho motivácia poriadne sa liečiť je úplne iná a väčšinou až keď sa fakt ocitne sám, začne poriadne spolupracovať s terapeutom.

Takže odporúčam zariadiť si vlastný život a byť pripravená na to, že najprv bude obdobie pekelného emocionálneho vydierania.

+ Torrah, Lilly_Ku, Kokoska, razorblade, @Šošanah, Katrin_kouří_cigarety, slniecko dakujem za reakcie. ako som spominala, funguju pre mna ako funkcny feedback, kedze o tejto situacii v reale nehovorim a tiez mi pomahaju prestat sa neustale obvinovat. aby som to tu nespamovala, zhrniem vsetky reakcie do jednej komplexnej.

ono ked o tom rozpravam s odstupom casu a emocii, tak su z toho celkom tragi-komicke hystorky (od slova hysteria :-) spuctacom odist bol pre mna moment, ked som si uvedomila, ze moj zivot sa zacina podobat na beckove americke filmy, v ktorych sa postavy v hlupych situaciach spravaju este hlupejsie - napr. som sa raz v noci zobudila s neprijemnym pocitom, ze sa na mna niekto pozera a na posteli sedela mama, ktora ked videla, ze som hore, zacala monolog "ty sa o mna nepostaras, ked budem stara, ze? strcis ma do domova dochodcov?" a pod., co mi prislo vyslovene strasidelne a pre pochopenie celkovej situacie - mamina mama mala uraz a mama namiesto domacej starostlivosti (v zmysle spravit nakup, pomoct upratat a pod.) radsej umiestnila svoju mamu do domova. ale definitiva odist prisla v momente, ked sa zacala zle spravat k mojmu psovi (fakt som si vydrela, aby sa pes spraval normalne a mama - "kynolog-profesional" - robila vsetko po svojom, co malo na tu moju malu psinu zly vplyv). vtedy prislo to uvedomenie ku mne sa spravaj, ako chces, ale mojmu psovi toto robit nebudes.

historianska porucha je peklo. povodne som si myslela, ze je to manicka depresia, ale nakolko mama svoje emocie a spravanie kontroluje (inak sa sprava doma, inak v praci a pod.), psychiater to vyluci. ad psychiater. ked sa mi ju po roku a pol prehovarania konecne podarilo presvedcit, aby to sedenie absolvovala, samozrejme, ze kvoli jej malomestiackemu zmyslaniu som lekara musela najst mimo mesto a jednalo sa o navstevu na moje meno - ok. pred ordinaciou som sa jej spytala, ci s nou mam ist dnu. nechcela. to som chapala, bola som rada, ze tam vobec ide. po hodine vysla von, vysmiata. vraj to bolo super a ma viac mysliet na seba. ked som to "viac mysliet na seba" pocula, skoro ma porazilo, nakolko to bolo v case, kedy som tahala dve domacnosti (moju, maminu) a dva psy a kvoli praci este aj pendlovala medzi dvoma mestami, kym moja mama nerobila nic, iba si nakupovala kolotocarske handry a topanky. na druhy den som lekara navstivila, aby som ho informovala o celej situacii. bol rad, ze som prisla, ale vraj som mohla prist na prve sedenie s mamou. povedala som, ze som cakala v cakarni. on reagoval, ze sa mamy pytal, ci je sama a ona to potvrdila, takze ma zaprela, aby mohla prezentovat iba svoju verziu reality a manipulovat. 

na zaklade celej tejto situacie musim povedat, ze napriek tomu, ze som strasny traged (prevazne v malickostiach), vytazila som z tohoto obdobia maximum pozitivneho a mam pocit, ze som lepsi clovek, ako som bola predtym (ale tiez vnutorne viac rozbity). len este musim zapracovat na tom, aby som samu seba prestala vnimat cez objektiv mojej mamy - skareda, hlupa, neschopna, spomalena, bez buducnosti a pod., co je beh na dlhu trat. uz len sa rozbehnut...

Histrionská porucha je opravdu nemoc, která je o to horší, že člověk jí postižený si nikdy nepřizná, že je vina na jeho straně. Potřebuje vzruchy a rozruch kolem sebe, klid a pohoda ho ubíjí. Potřebuje být středem pozornosti, pokud není, začne vydírat. O sobě mají pouze to nejlepší mínění a nikdy neuznají svoji chybu, vše je vina někoho druhého. Zažila jsem to osobně a není o co stát. Pokud to jde, pryč odtud. Představte si , že by se takhle jednou chovala k vašim dětem... to nejde, opravdu.

edit: oprava nesmyslné věty

Podle toho, co o sobě píšete, jste dost schopná, máte dům, postaráte se o sestru a ještě jste se nešla pověsit do lesa. Nevím, kdo jinej by si měl zasloužit vlastní život a vlastní rodinu než vy. Na mámu se vykašlete ale fakt, vy jste si jí nevybrala, ona nespolupracuje, nikam to dosud nevedlo, tak to zřejmě ani v příštích letech nepovede. Držím vám všechni pěsti, a přeju hodně sil do rozhodnutí a dalšího života.