To je skvělé, že jste to vyřešila, kvůli Vám i jako příklad a naděje pro ostatní. A jestli si dobře pamatuji, máte svoji firmu, hodně jste toho dokázala.

ano, ale bude provokovat, az kym to publikum nevytvori - reagujem pokojne, resp. si ju nevsimam = ako si to mozem dovolit? snazim sa komunikovat = cele zle, vsetko prekrutene, vytrhnute z kontextu, to sa neoplati povedat vobec nic. minule mi po rokoch rupli nervy a "kricala som na nu spät", nechala som sa do toho zatiahnut, a to si vyslovene uzivala. odporuca sa reagovat v style akcia "idem skocit z mosta" - reakcia "ok, tak chod". ale v mojej situacii sa z toho stalo "tak ty chces, aby som bola mrtva? ako len mozes toto povedat vlastnej matke, aby sla skocit z mosta". katastrofa. 

Amun tak ste to zvladli perfektne. mohla by som sa od Vas ucit (uz len utlmit tie vycitky v hlave).

slniecko mala som neprijemne fyzicke prejavy a zdravotne problemy, ktore sa zacali objavovali takmer vzdy pri kontakte s mamou - psychosomatika. vtedy mi doslo, ako je to vsetko poprepajane a vyhladala som odbornu pomoc, aby som sa uplne nezblaznila.

zelene.oko myslim, ze jednoznacne patrite do klubu hrdiniek :-) ste statocna a silna osoba. snad ste si uz vsetko negativne odzili a teraz pride uz len to dobre, lepsie a najlepsie!!! ale asi az po dopisani dizertacnej prace, vsak? :-) drzim palce! som v tom boji s Vami. drzte sa!

absolutna separacia je jedine riesenie. som rada, ze sa mi pomaly otvaraju oci. dakujem vsetkym, ktori sa do debaty zapojili za mile slova, povzbudenia, skusenosti a rady a tiez za to, ze som tu nasla priestor, kde sa vyventilovat a vypustit ten balvan. do noveho roka vyleziem konecne s cistym stitom. mam pocit, ze mi padol kamen zo srdca, ked mi aj niekto nezainteresovany potvrdil, ze takto nemozem fungovat vecne. zelam Vam vsetkym pokoj v dusi 

...

Je mi moc líto, co jste s Jehelníčkem prožívaly.

Tedy to jsou příběhy, to je síla. Obdivuju vás, musíte být opravdu silné osobnosti, když jste toto všechno zvládly. Já... je mi fakt těžko, když si představím, že se takhle někdo může chovat k dětem. Držím vám všem palce, ať vám ten další rok přinese jen to nejlepší.

Zasloužíte si to.

tak to ja obdivujem Teba a nechapem okolie, nechapem. ale Ty si to predsa tiez niekam dotiahla!!! (tykame si, nie? :-) nelezis niekde opustena a znicena pod mostom. a uz teraz si ovela lepsi clovek, ako Tvoji rodicia kedy budu, lebo Ty si oporou minimalne pre Amy (a priatela) ;-) 

potlacanie chapem a nie je to dobre. tiez mam strach z buducnosti v zmysle "bojim sa, ze budem ako moja mama", ale uz teraz si na to davam sakra pozor. no boze, tak som nemala priklad, ako sa spravat, ale ako sa nespravat, t. j. viem, co robit nechcem a nemam. inak, pre mna je najlepsou terapiou Zuna.

Amun  Torrah Dadoo Šošanah 

Děkuju. Dost jsem váhala, zda to sem psát. Myslím ale, že příběhy druhých pomáhají.

Tenkrát internet nebyl :-), nakonec jsem se ze všeho vylízala díky knížkám.

Ty mi zachránily život.

A teď si jeden románový příběh žiju...

Strašně jsem se bála, že budu jako moje matka a předtím její matka a kdoví, kde to všechno začalo.

A určitě jsem udělala spoustu chyb.

Když ale vidím, jak moje dcera miluje svý děti a jak je trpělivá a respektuje jejich osobnosti, považuju to za svůj největší životní úspěch. Že se snad řetěz nelásky v rodině přetrhl.

To je mi líto. U nás to taky museli vědět, žili jsme v paneláku. 

Můj největší dětský sen, kromě toho, aby mi do rána narostly dlouhé zlaté vlasy :-) bylo moct žít v dětském domově!

Nikdy jsem nebyla schopná jít na nějakou terapii, své nitro jsem si představovala jako skříň tak nacpanou problémama, že sotva dovřete dveře. A bála jsem se, že když ty dveře pootevřu vše se naráz vyvalí a zasype mě to navěky.

Ono to není jen to dětství, on se potom člověk potácí nevybaven životem. A dělá chyby. Určitě je dělají i ti se šťastným dětstvím, ale já si vše vyčítala a nespala a trápila se. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že běžím závod, ale mám jen jednu nohu. A že jsem vlastně dobrá. 

dobra? skvela!

a dekuju za sdileni. vsechny jste uzasny, a vsem vam preju ten nejlepsi novy rok:-)

Dámy všem co si prožily něco tak zlého přeju do nového roku jen to nejlepší :)

Jinak na odlehčení se musím pochlubit že naše nejmilejší zvířátko se rozmnožilo a má dvě krásné dcery, přičemž manželovi jsem štěňata odkývala s tím, že jedno nám zůstane a zbytek se prodá. No a včera mi bylo oznámeno, že zůstane pouze pokud stihnu otěhotnět než půjdou z domu. Roztrhla bych ho jak hada nejradši.

eh... přiznávám že takhle zkombinováno v jenom příspěvku je to extrémně bizarní... představila jsem si, že vaše fenka má dcery a vy budete mít štěňata:-)

Já měla vždy představu, že maminka je prostě maminka, pro dítě to nejlepší, nejoddanější stvoření. Mám takovou a snažím se takovou být. Samozřejmě že vím, že ne vždy je to v životě takto ideální. Ale vaše konkrétní příběhy  mě strašně vnitřně rozčilují . Jak se někdo může tak hnusně chovat ke svému dítěti ( potažmo ke zvířeti či komukoli slabšímu)!?  Obdivuji všechny,kdo si podobnými traumaty prošly, že neskončily někde na dně, v alkoholovém opojení atd  a snaží se žít dál svuj normální život.  Dámy, opatrujte se, a myslete na to, že každé psychotrauma má vliv opravdu i na vaše fyzické zdraví! Moc vám držím palce.

Přečtěte si v klidu ještě jednou vše, co jste o matce v této diskuzí napsala. A musí vám z toho jednoznačně vyplynout, že takto to dál prostě nejde , je to cesta do Vašeho osobního pekla. Ne, Vy nejste ta špatná! Udělala jste maximum a víc prostě nejde. Jednou musí přijít ta hranice,kdy je čas říct DOST. Musíte to udělat pro sebe,pro tátu i pro Vaši sestru. A nebojte, nejhorší je se rozhodnout,pak už se to zvládne! Vy to zvládnete, jste totiž skvělá.

Vcera jsem uspavala svou dceru (ac ma skoro 3 roky,porad spi u me v posteli a lezim s ni, dokud neusne -povidame si, mam na ni min cas kvuli starsi dceri a jejim krouzkum a tak) a celou dobu jsem premyslela, jak se nekdo muze chovat k vlastnim detem hnusne - tyrat je at fyzicky ci psychicky. Bylo mi z toho skoro do breku.

Pocelou dobu sleduji co píšeš a je to jako se vrátit časem někam zpátky, někam kde jsem udělala zásadní chybu. Moje matka zemřela před dvěma lety a já si až po její smrti uvědomila, že jsem s ní ztratila více než dvacet let života. Opravdu ztratila a to jen proto - že je to přece jen moje matka. Není to tak - matka není ta, co mě porodila, ale ta která mě má ráda a je se mnou v dobrém i zlém - a ne proto, že ona mě potřebuje, ne proto, že ona to tak chce a ne proto, že neumí žít svůj život a tak ho zkazí i mě a potažmo i mé rodině. Nechci tady psát co mi všechno provedla (nnejhorší je, že už v dětství a nebylo to nic na ávnutí ruky), protože nakonec to není asi podstatné, když jsem to dokázala překousnout a zničit si svůj vlastní život. Tenkrát před 22 lety jsem měla říci ty jsi mi ublížila a já to tak nechci, ale tím, že jsem si řekla (to, co říkáš i ty) - je to přece moje matka - tak jsem všechno zkazila. Když mi zemřel můj jediný syn nedokázala a asi ani nechtěla mi pomoci, být se mnou, truchlit se mnou ... Jediná rada pro tebe - vykašli se na ni a žij svůj život, píši z vlastní zkoušenosti, opravdu to nestojí za to. Buď silnější než jsem byla tenkrát já a žij svůj život, ne ten její a v její režii.

Jak píše Amun , dohadovat/hádat se s takovou osobou je zcela zbytečný, není nad věcný přístup. Osobně se mi s podobnou osobou (jo, taky jsem jedna z postižených) osvědčil i přístup lehce cynický  Jakmile totiž dotyčná osoba zjistí, že se při vyhlídce na její předčasný konec nikdo nehroutí v slzách a neomlouvá se za svoje zločiny, ale naopak začne pomáhat s úvahami o nejvhodnějším uspořádání pohřbu, většinou to nemá dlouhého trvání   Tolik k obavám, že ten předčasný konec zaviníš. Nezaviníš 

No nic, legraci stranou... Podívej se na svůj příspěvek o psovi. Bylo ti ho líto, že se k němu matka nechová dobře? Neříkala sis, že to musí vydržet, aby matku ještě víc nerozčílil, že ne? Neodsuzovala jsi chování psa, ale matky. Tak se toho drž, protože nejsi o nic míň než tvůj pes - t.j. bytost, která si zaslouží respekt a slušný jednání 

A nic si nedělej z toho, že ti tvoje matka dává najevo, že jsi k ničemu/neschopná/hloupá/ošklivá  a podobný lahůdky. To je jen další z manipulací, která pramení jen z obyčejný závisti (která bohužel u těch patologických osobností existuje i ve vztahu matka-dcera). Upozorňuju předem, že se tyhle praktiky můžou změnit v naprostou servilitu, neméně otravnou a neméně manipulativní.

Do novýho roku přeju sílu a výdrž! 

Co může být horšího než horská chata v zimě?

Horská chata na Silvestra, když máte horečku a je vám zle. Stěny jsou s papíru, takže slyšet je každé vrznutí, jekot, výskání a dupání asi dveceti dětí, k tomu z venku nekončící rambajs ohňostroje, tak dlouhý určitě nikdy nebyl! Cestou z koupelny mi tělo vypovědělo poslušnost, já sebou majzla a natloukla si všechno možné. Jedno z mých dětí nevýská a nejásá, neb zvrací. Jak zabalíme o odjedeme, fakt nevím.

Doufám, že všem ostatním se podařilo vkročit do nového roku lépe! Hodně štěstí všem.