keby to bol partner a spraval by sa takto, utekala by som kade lahsie. ale pri mame je to ine. najhorsie na tom je, ze to budem ja, kto ju opustil a dopustil, aby ju vsetci opustili; ze som sa proti nej dohovorila s otcom a chceme z nej spravit blazna a pod. - to si viem zivo predstavit. ako pise slniecko, ja aj sestra sme pripravene na to, ze ked sa veci daju do pohybu, nastane najvacsie peklo a najvacsie sceny, ake kedy boli - ale hovorime si, ze to sice bude extremna zataz, ale uz iba narazova (snad).

Torrah velmi ma mrzi, ze mate rovnaku skusenost. potvrdzujem vsetko, co pisete a (predpokladam) som rada, ze ste z toho vonku! cim pokojnejsie clovek reaguje, tym viac ide hysterik do vyvrtky, neexistuju spravne reakcie. pravidelne su to z jej strany samovrazedne vyhrazky - a u mna su to hlavne obrovske vycitky, ze si mama realne naozaj nieco spravi - a to aj napriek tomu, ze mi vsetci lekari hovoria, ze si nikdy nic nespravi, pretoze na to sa ma prilis rada. ale co keby nahodou... nemohla by som s tym zit. alebo puta pozornost najroznejsimi diagnozami, ktore si urci sama - bolia ju klby, tak ma urcite rakovinu kosti. ked ju boli hlava, ma urcite nador na mozgu - zo mna a z toho, ako sa k nej ja, jej dieta, spravam. ale k lekarovi nepojde. a tak dookola. 

Měla jsem původně u svého příspěvku ještě napsanou otázku, jak se maminka chová k Vašim psům, ale že nemusíte odpovídat, pokud nechcete - no a už to trochu vím...

Zvládnete to, i když to nebude jednoduché.

dakujem. mala som pocit, ze som slaba osobnost, ze nevladzem a ze by som mala vydrzat viac, ale terapeutka povedala presne to, co Vy - keby bol clovek v rovnakej situacii slaba osobnost, uz davno visi niekde v lese alebo berie drogy alebo ma  minimalne probelm s alkoholom. velakrat si ludia svoju silu vobec neuvedomuju. 

paradoxne, trenerka na cvicisku ako prva z mojho okolia prisla na to, ze nieco (so mnou) nie je v poriadku prave cez spravanie mojho psa. je rada, ze nemam tibetsku dogu, ktora respektuje a chrani iba jedneho pana - to uz by vraj mama nebola. ale odisla som (nastastie), inak by som mala zo psa "neurotickeho zabijaka".

edit: a este jedna perlicka. este pocas byvania s mamou psina z nicoho nic zacala kazdy vecer robit mlacku v maminej spalni - vyvencena bola, zdravotny problem sa vylucil, inde to nerobila, iba u mamy v spalni napriek tomu, ze som to miesto vydrhla octom, aby som eliminovala pachy. psina podla trenerky mocila u mamy, lebo sa snazila prestat zlu energiu, nieco sa jej tam nepacilo - o par dni som nahodou nasla v izbe poschovavane flase od alkoholu (mamu som podozrievala uz dlhsie, ze tajne pije). takze pes jej tam mocil preto, lebo sa snazil prekryt pach alkoholu - pekne to do seba zapadlo. 

Já nepochybuji o tom, že jste silná osobnost, ale dovolím si přidat zkušenost - není to totožný problém, ale v podstatě už od dětství jsem byla vystavována stresu a tlaku z mé bohužel totálně nefunkční rodiny. Taky jako silná osobnost jsem držela, držela a držela, brala si vše pozitivní, co se naučit dalo. Odstěhovala se. A když se zdálo, že mám svůj život a jsem z těch zlých vazeb venku, stačila jedna zcela nesouvisející traumatická zkušenost (zdravotní problém přítele) a spustil se kolotoč panických atak a úzkostí. Takže chci říct, že vše je propojené se vším, a přestože jste statečná, tohle jsou záseky do vaší duše a na tu byste měla myslet především! Držím Vám palce, abyste našla sílu si svůj klid v duši uhájit. (A pokud ještě do toho finišujete disertaci, tak přeji mnoho sil. Finišuji ji též a jsou to nervy!)

Pochopila som z toho, že ste si našli aj Vy terapeutku. To je dobre, to by mali spraviť všetci príbuzní podobných pacientov. Držte sa toho aj keď sa odsťahujete, môže to byť veľká pomoc počas nátlaku.

Čo sa samvraždy týka, podľa mňa jediné, čo hrozí sú demonštratívne pokusy (dobre zabezpečené, aby nevyšli). V každom prípade - aj keby k nejakému pokusu došlo, myslite na to, že nebol vyvolaný maminým yúfalstvom, ale že to bol jenoducho dobre mierený útok na Vás. V prípade akéhokoľvek takéhoto pokusu nemilosrdne volať záchranku a trvať na tom, že išlo o pokus o samovraždu. Bez ohľadu na scény, že to jej nemožno spraviť a že to už nespraví.

Ale to predbieham.

V každom prípade prajem veľa síl .

U mne to bylo jednodušší, byla to "jen" kamarádka, navíc ne dlouholetá. Přesto mě to docela drtilo. Dovedu - i když vlastně nedovedu - si představit, v jakém presu jste vy. Jste silná osobnost, ale pozor, jak už tu bylo psáno, každý stres vás jednou doběhne. Tady opravdu není jiné řešení než odstřihnout. Držím palce. Moc.

Já se od matky odstřihla ve svých třiceti a to jen díky tomu, že jsem se odstěhovala na druhý konec republiky. Do té doby jsem se jí bála a zároveň se jí snažila zavděčit, ačkoli, nebo právě proto, že pro mě v životě nic dobrýho neudělala. Byla jsem věčně hladové, málo oblečené, bité a nemilované dítě. Spíš otrok, než člen rodiny.

Trvalo mi dalších devět let, než jsem "rozkvetla" a objevila v sobě schopnosti a nadání, které předtím ve mně byly udupány.

A výčitky mě rozhodně netrápí. Ta osoba mě poškodila na celý život a následky toho si celý život ponesu. 

Sílu mi ale dává ta vzdálenost, zvažovali jsme s mužem přestěhování do mého rodného města, je to ideální místo k životu pro nás oba, ale nedokážu to. Pořád bych se bála, že otevřu dveře a bude za nimi stát.

Co tím chci říct? Že jsem na vaší straně a to, jak vaše matka říká, že její (domnělé nebo skutečné) zdravotní problémy jsou vaše vina, to mi teda zvedlo adrenalin, ač žádnou z vás neznám.

Jo a jako dítě jsem nenáviděla pomyšlení na matku,  společensky zářící vtipnou sympaťačku, o níž okolí neví že se doma mění v bestii. Jako dospělá si myslím, že něco tušit museli.

Teda to je taky síla. Uf. Jste dobrá, že jste toto zvládla. Nechápu jak toto můžou matky svým dětem dělat, opravdu ne.

ono tech hysteriku nebude uplne malo. 

k tomu okoli - ani moji rodice netusili nic, dokud se byvaly sam v opilosti neprojevil i pred nimi. po tom "odmaskovani" uz utoci i na ne.

sproste telefonaty mamince atd. jedina volba je vypnout telefon, nereagovat, neodpovidat na sms... byt mile a vstricne. jinak se rozjede znovu. a nikdy to neskonci. byt to rodic vubec netusim jestli bych to dokazala prezit...

Napsala jsem příspěvek a pak jsem ho raděj smázla. Jeden nikdy neví, kdo to tu čte. Ale je fakt, že pokud se s tím člověk nesetká na vlastní kůži, tak neuvěří, co to všechno obnáší.

palahniukowa  Četla jsem, že hysterici pro své scény potřebují publikum. Pokud není, kdo by je rval od okna, z mostu nebo od kolejí, aby neskočili, prý se poměrně rychle začnou chovat celkem normálně. Možná by vaší matce dokonce prospělo, kdybyste se chovala tak, jak tu popisovala Amun.

Úplně mi jde mráz  po zádech, když tady všechny ty příběhy čtu. Všem vám moc přeju, ať najdete svůj klid a lidi, kteří vás opravdu budou mít rádi a budou vám oporou.

Špatný. Manžel se během dne několikrát vynořil z nory, podle dětí dopoledne i pobyl  v kuchyni  a vypnul papiňák s obědem (jela jsem ulovit mamuta do města), ale zázrak uzdravení po 48 hodinách zřejmě zažívají jen ženy. Dělám si z toho legraci, co už. Je to jen chřipka, bude líp.

Nějak mě nenapadá, co na to napsat, ale něco musím.

Smekám! A obdivuji vás, že jste v sobě tu sílu našla. Zachránila jste sebe i svou rodinu :-) 

Moje matinka je taky pěkné kvítko, žiju s ní celý život a není to jednoduché. Dostala jste spoustu dobrých rad, myslete hlavně na sebe, a to i proto, že to bude běh na dlouhou trať a nepřijde zřejmě žádné jednoduché a rychlé řešení. S matkami to bývá kompromis mezi tím, k čemu nás "donutí" a co unese naše svědomí.

absolutne chapem, zdielam a obdivujem Vas. ste uzasna, ze ste to dokazali. verim, ze Vasa rodina sa vo Vasej spolocnosti musi citit velmi prijemne a spokojne, pretoze po tom, co ste si prezili, si nedovolite spravat sa k nim rovnako - prave naopak. potesilo ma, ze ste z toho vyhrabali. hned mam krajsi vecer :-) drzte sa!!!

Hmm, asi by to bylo fakt moc brzké uzdravení, no. Tak ať je to aspoň snesitelné, a třeba "bude líp" už zítra?

Tak to je opravdu hodně, hodně zvláštní, s Vaší - fenkou? Psina je dobré slovo! :-) Moc Vám fandím, jste statečná, přeju hodně sil, nenechte se už víc semílat.