Už skoro hodinu koukám na koš s vypraným prádlem a asi doufám, že se pověsí samo nebo co.
Jsou tři a teprve jdu obědvat.
Furt se nás někdo ptá, jestli už jsme konečně vybrali dítěti jméno. Ne, nevybrali. Máme na to ještě dva měsíce a i kdybysme ho vybrali dneska večer, tak už ho asi ani nikomu neřekneme. Protože když se vytasím s nějakou z možností, která se nám líbí, okamžitě se spustí lavina: Notonemyslítevážně, chudákdítětomunemůžeteudělat, tojestrašnýjménotone, případně taksejmenujetenatenajeúplněblbej.
Jo, to měla být reakce na Sweet Potato , ale nějak jsem ji zapomněla zmínit asi.

