Vlm Já jednou na vejšce vzala jako brigádu doručovatelku. Na tý samý poště, na kterou nadávám, ale jiný rajón, pro mne neznámá oblast. Dávno, dávno tomu, o počítačích se ještě ani nesnilo.
Ale poučilo mne to v mnohém. Je to strašně nevděčná práce. Tak praxí se to určitě zlepšuje, ale to ranní vstávání, třídění podle ulic, k tomu se tenkrát ještě nosili důchody a dobírkový balíčky, hromada klíčů, papíry na podpis, no pro mne chaotika hrůza.
Hned první den jsem měla manko 20 tisíc, protože jsem zapomněla dávat podepisovat ořevzetí důchodu (naštěstí mi to druhý den dopodepisovali zpětně), věčně jsem hledala, který klíč kam, tahala jsem jadnak kabelu s dopisy přes rameno a k tomu tu na kolečkách s balíky, rajón jsem měla půlku na sídlišti, kde zvonky nezvonily, v bytech bydleli už tenkrát různý partičky jak v ubytovně, výtahy nejezdily, když jsem se vydala pěšky nahoru a nechala dole tašku s balíky, ukradli mi to jednou takový divný živly z přízemí, naštěstí mi s nimi pomohl zas jiný soused z toho domu. A druhou část jsem měla ve staré zástavbě, samé malé domky, dělnická kolonie, staří lidé v posteli, schválně neměli třeba schránku, abych musela aspoň až do zádveří, kde babky čekávali třeba na stoličce, s bábovkou a chtěly si povídat.
No a navíc já v těch dvaceti vypadala na patnáct, tak kolem mne pořád kroužily různý partičky výrostků, co chtěli na cigára, já v kabele 50 tisíc, nejvíc peněz pohromadě, co jsem do tý doby viděla a furt jsem čekala, kdy mi to šlohnou.
Takže po měsíci jsem sice už zvládala místopis, rozeznávala jednoho Nováka od druhého, nechodila domů v šest a peníze měla v cajku, ale byla jsem úplně vyflusaná. Byla to jedna z fyzicky i psychicky nejnáročnějších brigád a že jsem toho prošla.