A když nám puštěná data na mobilu, rychlostí blesku se mi vybíjí mobil. Zlatý Lenovo .

Jennyfor taky jsem pracovala jako doručovatelka, první měsíc jsem si dost poplakala, než jsem se do toho dostala. Nastoupila jsem v listopadu, pak přišly Vánoce a to byl teda Mordor. Ze začátku jsem měla parťáka, jezdili jsme autem, objížděli místní vesnice a každý den dojeli až na Soláň, to byla spica. Pak mi dali jiný rajón, jezdila jsem na kole každý den 15km, fyzičku jsem měla jak nikdy, ale též jsem si poplakala, když napadl sníh a já to celé musela obejít pěšky. Na většinu věcí vzpomínám v dobrém, teda na lidi, já jsem byla taková poctivka, doručovála jsem každému všechno. Doteď si pamatuju pana Prašivku z domu číslo 317, to mě vždycky naštvalo, když jsem pro něj něco měla, to byl kopec jak sviňa.

Co mě na té práce sralo, bylo to, že jsem zadarmo musela s poštou roznášet letáky. Do každého baráku v rajónu. Takže přijdeš vyflusla zpět na poštu a tam na tvém místě několik hromad papíru. A taky povinnost nabízet produkty pošty, pojištění, účty atd. Vyhrožování co čtvrt roku, že pokud se nesplní plán, nebude odmena, bude se propouštět. Já jsem na to kašlala, počet uzavřených smluv 0. Pak jsem se na to vykašlala úplně, šla jsem raději na vysokou.

Abych teda přispěla do debaty ohledně doručování, nemůžu si stěžovat. Vždy mi vše doručí, balikar posle SMS, když je pět minut od domu, tak volá. Ale my jsme malé město.

Vlm byla to tvoje reakce na prispevek viktorky, ze zasilky netahaj, ze nesou jen ty vyzvy, zásilky zustanou rovnou na poste. Tak na to jsi napsala, ze to je blbost, protoze musej zadat zasilku do pc a vytisknout vyzvu. Tak jestli to delaj rovnou preventivne u vsech, nez vyrazej z posty a ne az kdyz donesou zpet nedoruceny, tak pak fakt tvymu postu nerozumim

Před časem mi vysvětlovala naše úžasná pošťačka, co už tu bohužel nechodí. Tehdy změnili předpisy, běžným pošťákům patří i malé balíky. Ne podle rozměrů, ale podle váhy. Do kila? Tak si představte třeba krabici s kozačkama. Kilo neváží, ale jak je velká. Kolik takových pobere?

Ona rozvážela po pracovní cobě svým autem...

Plus na víkend pošta nabere brigádníky do třídítny v Malešicích, takže v pondělí se toho na cílové pošty naveze hromada, zbytek týdne už nic.

Ale teď to zas už může být jinak.

​rozvazeni svym autem,provozuje i postacka u rodicu.

Tady v Nemecku maji postaci elektrokola s karkou.

Jinak je to tu srovnatelne s ceskem.......

Ja bych to nechtela delat ani za zlate prase.

Jennyfor to zni strasidelne. Jak se na VŠ muselo na ty brigady -letni aktivity, tak me od roznaseni telegramu zachranilo, ze jsem predtim  mela mononukleozu a nemela jsem delat nic pohybove narocnyho. Spadla do toho kamaradka a zazivala hrozny veci, pavlacovy domy na Zizkove plny divnych najemniku, cinzaky bez oznacenych zvonku, navigace neexistovala, takze kolikrat zabloudila. Taky prinesla nejak hodne pozde telegram, ze prijede nejaka teticka, ta teticka uz tam davno byla a sprdla ji a jeste na ni zalovala... ta holka byla po tydnu na prasky a hodila se marod. Ja jsem skoncila na mezimestsky telefonni ustredne, tam to bylo fajn. Jen jsem obcas musela na nocni a na ukazovaku jsem za ty tri tydny mela mozol, tenkrat se spojovaly hovory rucne a vytacela se cisla na tom koleckovym ciselniku, zadny tlacitka.

Zarinya Já bych to taky nedělala. Moje švagrová chodila s poštou asi deset let a každý narozeniny jsem dostala stírací losy a podobný poštovní sračky. Ona to nechtěla nabízet po lidech, protože měla dědiny a tam senioři, tak jsme to odnášeli my. Teď dělá v bance a myslíš, že něco donese? Ani blbou propisku!

Kan

andulka01 Sulov jsem teď koupila dceři, rostoucí s přezkami. V pohodě. Akorát jsem musela na led s ní, nikdo jiný tam nebyl, a jak jsem na nich asi 30 let nestála tak mě chytla normálně panická ataka a musela to rozdychat

Kokoska Tak já chodila na brigády dobrovolně, nás bylo doma hodně a od patnácti, co jsem si na sebe neušila, nebo nekoupila za svý z peněz za brigádu, tak jsem neměla. Od těch patnácti se mohlo na 6 hodin, tak to jsem dělala lehčí věci, nosila úředníkům věci na poštu, dělala svačinářku, obsluhovala výtah, trhala jablka, zametala ulice, balila časopisy pro PNS, skládala obálky, doučovala děti.... ilustrovala jsem taky nějakou příručku Besip, to byl děs, musela jsem podle vzoru od nějakého straně milého výtvarníka, jako že to maluje on, peníze dostal taky on, ale dal mi za to docela dost na tehdejší dobu...

A pak od osmnácti každé prázdniny měsíc něco, někde jsem si to i užila, třeba v pivovaru  jinde utrpeni - úklid na interně na Vinohradech, noční děsy snad ještě teď. Různý úřednický zašívárny, třídění faktur, vypisování nějakých lístků, nuda, nuda. Za to třeba ty sklárny, tam dokonce škola měla nějakou družbu, tak jsme jezdili třeba už 14 dní před koncem roku a pak kus prázdnin. A na podzim zas takhle chmel místo školy. A Michelská pekárna, tam se večer přišlo z ulice, zůstala jsem na noční a ráno odchod se stovkou v ruce. Spát jsem asi tehdy nepotřebovala. A o sobotách takhle fungoval ten úklid ulic, nástup sice ráno v pět, ale v poledne padla a 80 Kčs na dlaň.
Jinak jsem dělala vrátnou, v družině, tu poštu , v pilníkárně - no to bylo taky hrozný, tam byly nějaký chemikálie, pak jsem léčila půl roku exém, jo taky pokojskou v hotelu, no spíš ubytovně pro dělníky z metra, taky zážitky na román.

A jednou teda i rozvoz stavebního materiálu na tom metru, ale to bylo z leknutí, řidičák jsem měla, nevadilo, že neřídím, vyfasovala jsem helmu, montérky a kličkovala s dodávkou mezi nalitým betonem a trčícími dráty. To jsem teda po třech dnech vzdala.

Modřanská Orionka, u pásu na bomboniéry - chvíli jsem se na čokoládu nemohla podívat. Jo a strašný to bylo v masokombinátu Libuš, tam jsem usekávala hlavy slepicím, co přijížděly pověšený za nohy a omráčený proudem, no to se nedalo, některý se před tím probraly. Tak mne pak přeřadili na linku, kde jsem z těch mrtvých slepic vybírala nedodělaný vejce, co měly v břiše. No draze vydělaných pár šupů

Na vejšce jsem měla praxi v metru, přimo na dispečinku, v těch dobách tam měli ultramoderní vybavení, tam jsem to milovala, na světelný tabuli všechny ty vláčky, kde právě jsou, na obrazovkách záběry ze vśech stanic. A všechny ty vozy už tenkrát řídil počítač, řidič tam byl jen na případný brždění a otvírání dveři. Úplně mne to fascinovalo, když moje ruka zmáčkla tlačítko a vlaky metra v celý Praze vyjely na trať.

No já si to teď všechno nevybavím, ale obešla jsem toho hodně, jak o prázdninách, tak během školního roku, mě to i bavilo, poznávat různý lidi, různý práce, neměla jsem problém komunikovat s kýmkoliv, ty peníze taky nebyly špatný a hlavně teda to byla jedna z největších motivací, abych se i s tím dítětem snažila dodělat školu, protože jako brigáda sranda, ale jako nafurt zlý sen.

Kan teď už naštěstí doruc.nic nabizet nemusí.Na poště se docela dobře prodávají a není treba je nějak zvlášť nabízet

moora nějaký šum... musí mít výzvu aby oznámila zásilku, když není adresát doma.ta se pak podepsaná archivuje.co by do schránky hodila kdyby ji neměla. tahání sem tam bylo k dopisům,ze raději doručí než by je nosila celý den

Jennyfor uctyhodnej seznam! Balit casopisy pro rozvoz jsme chodily s holkama taky, bylo to vedle hlavni posty. Dostaly jsme seznam ceho kolik pro ktery mesto, taky jsme do casopisů vkladaly nejaky prilohy. Nebylo to zly, jen jsme musely vstavat nejak pred patou, abysme tam ze Zizkova z koleji na 6 dorazily. Ja jsem teda spat potrebovala a dost mi to vadilo. Na gymplu jsem chodila do vyrobny do cukrarny, taky jsem dlouho ty dorty nemohla ani videt. Bohuzel mi to nezustalo. 

tv Jennyfor je dobré si jako brigádník zkusit různá zaměstnání, člověk to pak vidí trochu jinak, já uklízela na LDN,myla nádobí a pomáhala v kuchyni na pionyraku,.

Doručovat bych nechtěla,sice se to prezentuje jako práce s lidmi na čerstvém vzduchu..ale když pres 30stupnu,nebo mínus 10.. leje..no nevím

Jennyfor uz po nekolikate si rikam, ze by si mela napsat memoary. Ja bych si tu knihu koupila

Jinak ja proti poste nic nemam. Pobocka tu funguje skvele, vyzvednuti baliku neni problem, akorat pred vanoci jsem tam ztvrdla s miminem hodinu a pul, a radeji si balik vyzvedavam tam, nez cekat na postaka. 

Moje babicka na poste cely zivot pracovala, vazila nas se sestrenici na vaze na baliky a prolezaly jsme k ni na prepazku pres dvirka na baliky, tata a ted bracha brigadnicili pri studiu jako postovni ridici. A babicka se dokonce ucila tady na te nasi dejvicke poste na spojovatelku, pry v te budove i bydlela, meli tam nekde v hornim patre internat. 

Zuzuli  Už by tam nebylo nic zajímavýho, skoro všechno jsem tu na sebe už vykecala

Jennyfor Ale my hrozně zapomínáme...

Jennyfor píšeš hezky, taky to ráda čtu. 

Ta pošta v Praze a ve velkých městech je podle mého stejně jako různé úřady bitá na tabulkových platech.  To co někde v regionu můžou být celkem slušně peníze, tak v Praze za to nikdo schopný pracovat nebude. A podle toho to pak tady v těch institucích vypadá. 

Kokoska jo jo, vedle hlavní pošty z boku. Jak mám tu paměť jak film, tak dodnes vidím, jak stojíme u stolů, balíme ty hromady časopisů do takových hadrových "zavinovaček" v modrý barvě, a když je drátěná klec za mnou prázdná, tak musím zavolat "Přísun !!!" a některý ze stálých zaměstnanců, většinou takový podivný existence, mi přiveze další hromadu. A jak jsem se styděla v těch patnácti to Přísun volat, a jak jsem nezvládala ty jejich přisprostlý narážky, první dny jsem skoro brečela, ale pak jsme se víc seznámili a ti divní chlapíci mi pak třeba odlomili kus chleba s paštikou ze svýho, jako nejvyšší poctu jsem to brala.

Ta paměť mne na jednu stranu zachraňuje při mým chaotismu, protože ty papírky s poznámkami nemůžu nikdy najít a tak si musím prostě všechno pamatovat, ale někdy je to prokletí. Některý věci by člověk rád zapomenul a ono to jako naschvál tam je vypálený navěky.