dzizisketa no ale dítě u zápisu do školky nikdo neuvidí. Tady bohužel nejvíc rozhodujou známosti a kamarádšofty.

dzizisketa ale veď sa len prihláška podáva, dieťa nikto nevidel

Tak jsem se dnes pohádala v práci přes email s obchodním ředitelem a šéf ( náš společný) si myslel, že nadávám i jemu, takze se ještě večer pomalu omlouval. Zato obchodník řekl, že se musí vydýchat a napíše zítra.

Dala jsem si po 17 dnech panáka... 

continuity Jsou takové "prima" dny. Ten panák pomohl?

whiskasani nevím, spíš se mi chce spát.

Vlastně jsem ani nebyla zkraje rozčilená, prostě mi lezl do kompetencí, tak jsem se ohradila. Už řešíme jednu věc dva dny a nějak bezvýsledně. On se nějak zakousl a chce po mně něco, co nedává valný smysl. Ale když s tím zítra nepřestane, tak pochopí, že umím být i sprostá. 

continuity Jednu věc řešíte dva dny? Pchááá, mrkni do sněmovny .

marieu já dneska půl odpoledne přemejšlim nad těma soutěživejma matkama. Naše paní učitelka nám přes školkovou aplikaci posílá jednou týdně fotky dětí, co jí kdo poslal, jak dělají některé ty úkoly a náměty na výtvarku, z bojovek,různé týdenní výzvy. A mě to vždycky hrozně potěší a i jsem jí už taky začala posílat pár synových fotek, aby je tam mohla zařadit. Tak třeba chtěj děti taky jen vidět ostatní, syn si ty týdenní fotky moc rád prohlíží :)

Ale samozřejmě neznám atmosféru ve vaší školce, třeba se fakt vytahujou, kdo má doma lepší program :-)) Já musím vždycky fotit jen malou výseč, aby nebyl vidět ten binec v celém obýváku, haha.

Luna Zajímala by mě ta tvoje škola... Jestli to nechceš psát sem, tak třeba přes SZ. Řeším přestup dcery na druhý stupeň. 

žluťásek no možná to v konečném důsledku není soutěživost, ale vychloubačnost, což je ještě pitomější, pochopitelně (my už umíme počítat, my už umíme psát...). To vystavování fotek, pózujících dětí nad úkoly ????‍♀️... já si to pro sebe zjednodušila natolik, abych to zvládla s oběma dětmi, mužem v práci a domácností... sama chodím de facto 2,5 dne do práce a mám toho plný brejle. 

dzizisketa Boj o misto ve skole, kdyz nechces do spadove, je mnohem horsi. V Praze je to dost caste, na P6 hruza, uz roky tu bojuji se spadovou turistikou a jak pise continuity nekdy hrozi, ze se nedostanou ani ti spadovi (prave kvuli prehlasovani z okolnich obci). Dokonce jsem videla inzeraty na moznost prehlaseni trv.bydl.na P6.

mirajo To je strašný, ale mimochodem, dcera měla taky podobnou slohovku! 6. třída. Ne tak dramatický podtitul, ale něco jako Můj život v covidu to bylo. 

Jinak teda ségra (matikářka na SOU) mi teď říkala, že normálně zrušila jednu vyučovací hodinu a s klukama (má tam převážně kluky) si jenom povídali. Že jim zadávala nějakou práci navíc a přišly jí asi tři odpovědi ve stylu "mně je to fuk, stejně celý dny jen čumím do zdi", tak ji to úplně vyděsilo. Tak si v matice vzájemně ukazovali psy a kočky a tak...pak je prý nechala online a ještě za hodinu tam měla asi polovinu třídy...Hrozně smutný. :-(

​tak tohle já už dělám taky. shodly jsme se s kolegyněmi, že ta výuka už prostě postrádá smysl. haranti jsou naprosto demotivovaní, nebaví je to, mám pocit, že už ani nevnímají, co se jim říká. Spoustu učiva mám v prezentacích, normálně při výuce diskutujeme, pořád se ptám. To ted nejde. Pomalé připojení, zeptám se a minutu čekám na odpověď. Ničí to mě psychicky a vůbec se nedivím, že žáci nevnímají a pouší to druhým uchem ven.

Strašně chybí ten přímý osobní kontakt.

Tak na začátku každé hodiny kus prokecáme a já mám pocit, že tím pro ně dělám mnohem víc, než když do nich hned začnu hustit nějaké učivo.
A to jsme na SŠ. na těch základkách to musí být ještě horší.

Opravdu dnes vidím úlohu učitele mnohem víc v tom snažit se ty děti rozptýlit, povzbudit, zasmát se s nima, prostě trochu závan normálnosti, než prudit a zavalovat je úkoly. 

Jasně, nějaká disciplína být musí, aby neztratili pracovní návyky, ale rozhodně nic nehrotit. Máme toho dost všichni.

marieu to je presne, ja mam pocit, ze uz na dalsi veci ani nemam kapacitu. Dcera si skolu uz resi sama, ale mit treba prvnaka, tak vubec netusim jak bychom to s praci davali (budeme muset pristi rok). Syn ma ted cviceni na logopedii, ukoly do skolky, ted se ucastnil nejakych soutezi ze sportovniho krouzku a bylo toho az az. Deti, prace, domacnost, do toho ja si chci obcas sednout k AJ a obcas si zacvicit. Najednou je devet vecer... a posledni co chci, je posilat ukoly do whatsapp nebo fb skupiny a cist prispevky ostatnich. 

marieu Lamicka já na to koukám jen z toho našeho pohledu, chodí nám soubor fotek za celý týden jen o víkendu, paní učitelka každému dítěti zvlášť píše i zprávu, kde reaguje na předchozí zprávu, fotky, není to ctrl c ctrl v. Prostě fakt jen pozdrav, od školky, od dětí pro kamarády. Jestli vám pípaj celý dny whatsappy s cizíma dětma nad písankou, tak sbohem, to bych taky vypnula upozornění

žluťásek jo, na tapetování dětmi jsou soukromé Facebooky a Instagramy. Ta naše skupina měla informační charakter, když to cinklo, o něco šlo. Teď mi to cinká dvakrát do hodiny, pokaždé Tomík nebo Domča s výtvorem, navíc je to jen několik dětí pořád dokola, u těch to fakt vypadá, že matky jedou nějakou soutěž. Je to celkem otravné.

U nás se do školy spádové děti snad dostanou, i když o některé školy je větší zájem a tam taky nějaké přehlašování probíhá. Oni se nakonec všichni dostanou i do školky, ale u školek je rozdíl, že spádová je celá městská část. Takže dítě může skončit v nějaké školce, která nejen, že není blízko, ale je třeba fakt blbě dostupná. Školy mají spádové konkrétní ulice.

Pinot Noir Mně by z toho taky asi štrajchlo, naštěstí, já už jsem toho ušetřena, protože si všechno děti řeší samy. Ale upřímně, třeba úplně otrávená je i dcera, mají několik různých whatsapp skupin v rámci třídy, někdo napíše pitominu, každý dítě přidá smajlíka a za hodnu tam má třba 350 zpráv. 

Asi lidi potřebují komunikovat, i to možná hraje roli, ale je to utrpení! A pokud v té skupině potřebuješ být, protože tam občas jdou i nějaké informace, tak je to na prd. 

Tuhle jsem četla vyjádření jedné učitelky prvňáčků a to by se mělo tesat "mně stačí, kdyz trefí na záchod, umyjou si ruce, umí smrkat do kapesníku a umí držet tužku. Zbytek je naučím". To je mi nesmírně sympatický.

​No jéje!!!

Dadoo to je výborný pristup. U nás školy jedou, jak kdyby se nechumelilo a uzto přestáváme zvládat všichni. 

Dnes mělo dite bez varování dělat Matematického klokana, co je soutěž, která ještě před 3 lety byla dobrovolná. Moc jí to nejde a  navíc to ma udělat 2x, aby bylo vidět jestli se mezi oběma pokusy zlepšila.

Dnes mám od rana: dva vyresene technické problémy s on line výukou, 2 schůzky s klientem, asi 10 vyřešených emailu, uvařený oběd a do toho psychickou podporu zhrouceného dítěte. A před sebou další ctyri schůzky, jeden telefonát, tři úkoly na seznamu, které musí být dnes. A teď mi muž píše, že si musel zaplatit v práci školení ze svého. 

Skvrny na slunci nebo co. 

Obě dcery byly čerstvě šestileté, když šly do školy. Myslím, že univerzální návod není. Záleží na věkovém a sociálním složení třídy, na učitelce, na povaze dítěte. Starší dcera měla opravdu špatnou učitelku, děti ve třídě i o dva roky starší a byla šikanovaná. V deseti vypadla na gympl a od té doby jsem nevěděla, že má školu. Po těchto zkušenostech jsem pro mladší chtěla odklad, ale ona se u zápisu předvedla jako hvězda a měli málo početný ročník, takže mě ředitel hodinu přesvědčoval a já podlehla. Učitelku v první třídě měla skvělou, vyučovala podle waldorfských principů a to bylo velké štěstí. Pak odešla. Další čtyři roky byla dcera šikanovaná, ve třídě se sešlo pár dětí, se kterými si třídní už ve druhé (!) třídě nevěděla rady. V deseti vypadla na gympl a od té doby jsem nevěděla, že má školu. Obě holky byly pomalejší, vyrostla z toho jen jedna a právě přijímačky na gympl byly velký problém, protože jsme hodně stály o odchod ze základky a zájem o gympl byl velký. Dostala se s odřeným uchem, ale nevím, co bych dělala, kdyby ne, asi by šla na jinou základku, tohle bylo opravdu neudržitelné. V té době jsem si tedy hodně nadávala, že jsem jí nevybojovala ten odklad. Dneska jsem ráda, že do školy šly, myslím, že ten rok využijí lépe, než sedět ve školce.  

A zapomněla jsem napsat, že u nás by distanční výuka byla naopak přínosná. Měly by čas trochu sociálně dozrát, aniž by si na nich zkoušeli kuráž spolužáci. S učením nebyl problém nikdy.