Kokoska to sice ano, ale i kdyz jsou pobliz 2 velke mesta, tak tech moznosti co s nim moc tedy neni. Jeden syn je v Jeseniku, jeden v Praze. My jsme sice blizko, ale imrvere v tahu. No je to naprd:(

rasaNori Kokoska je to hrozna situace. A v podstate zadny reseni neni idealni. Me taky obcas napadne, co bude. Mama bude mit 83 a je zatim fit. Ono ale nekdy staci malo a behem par dnu je vsechno jinak. Ma jen me a je 200km daleko. Tady zase se mnou, jako jedinou hlidackou pocita snacha. 

Renusatko To je šílené tohleto , to sebeobětování. Já snad už dneska dětem řeknu, že nechci, aby se o mě jednou v případě mé nemohoucnosti starali. Fakt to nechci. 

Je mi upřímně té paní líto (a všech ostatních). Co má ona za život nikoho evidentně netrápí .

Renusatko to je strasne. Ja si pamatuju jednu prispivatelku jeste z MP, ktera se starala o maminku a psala, ze ji samozrejme rada vyhovela, ale pote, co si to zazila, to po svych detech v zadnem pripade chtit nebude. 

Dadoo no jeste je tady segra, ta teda musim rict je tady vic nez ja, protoze muze pracovat na HO. Zatim. Nevim, co by se stalo, kdyby uz nemohla. Zatim kdyz potrebuje do Prahy pracovne nebo si zaridit neco svyho, nebo na tu dovolenou, jsem tu ja. Ona je tak ochocena, ze mamu posloucha uplne slepe. A nechce tady nic menit. Je tady vlastne od jara, kdy se tata trochu zhorsil, a svoje veci ma v tasce a na zidli. Pritom jsou tu 4 skrine narvany oblecenim, ktere uz nasi nikdy nosit nebudou. To jen pro priklad. Po takovy osobe je tezky chtit, aby si dupla a chtela udelat nejakou radikalni zmenu. 

Obcas sem obcas zajel bratranec, ten ma ted taky nejaky svy trable, po nem uz taky nejde neco chtit.

rozarka no prave ze i segra trvale bydli v Praze  ja tam mam deti, tam by nebyl byval problem, aby k rodicum nekdo zasel. Ne, ne a ne.

Renusatko to je taky sileny. Pokud manzel te pani nechce nic udelat pro sebe, rekla bych mu, at si tam kytky jezdi zalevat sam nebo si na to nekoho najme v miste.

rasaNori to se mi taky dava najevo, ze furt nekde couram -rozumej 2x 3x rocne tyden, 10 dni. A ze sem nechci jezdit. Jedu kdyz muzu  ale kdyz se dcera pred porodem kvuli zadum 14 dni nemohla hnout a po porodu se motala v lehke depresi, holt jsem si aspon brala malyho, abych ji trochu ulevila. Jeji manzel si ted bohuzel nemohl brat dovolenou, tak jako je v tom mam nechat?

crazydaisy uz jsem obema detem rekla, ze jim dam pisemne, ze v pripade nemohoucnosti chci do ustavu

Kokoska Nasi uz taky instrukce maji, vcetne te finalni, co s popelem.

crazydaisy taky uz jsem rikala  ze nechci, aby mi chodili na hrob

Kokoska Teda tak to koukám. Já právě myslela, že ségra bydlí u nich ve městě. Tak to je síla no, tam obě dojizdet;-(. To je fakt hrozná situace. 

Kokoska Je mi tě tak líto, když to čtu. Moc dobře si pamatuji, jak těžké to bylo, když máma se starala o svoje rodiče. Máš ještě horší situaci, že ani se sestrou se nejde domluvit. To je velká škoda. Spolu byste určitě nějaké změny docílily. Moc ti držím palce, aby se to u vás vyvíjelo k lepšímu a měla jsi ještě spoustu sil. Budeš je potřebovat.

U nás byla velká výhoda, že prarodiče si tu pomoc uvědomovali a když máma potřebovala a já s mužem jsme nemohli, tak byli krátkodobě na nějaké té odlehčovací hospitalizace v nemocnici. A ani hospitalizace ze zdravotních důvodů se nebránili. Teda spíš děda. Babička měla alzheimera, ta už nebyla schopná to posoudit.

A taky úplně chápu tvou snahu pomáhat i dceři. Máma byla z toho dost smutná, že nemůže jezdnit k nám. Ale byli ve velkém domě, takže jsme dost často jezdili my k nim. Hlavně to tam hodně vždycky zvedlo náladu, když jsme tam byli s dcerou. To by u vás nešlo, že bys za rodiči jezdila i s vnukem? Dceři by to pomohlo a rodiče rozveselilo?

Karja nojo, ona asi nemela tuseni, kam to muze dojit, a ta masirka od mamy holt taky nic moc. Ona mamka je od mladi strasne zavisla tady na tom miste, dalo strasny prace, nez se vubec prestehovali o dve ulice do lepsiho bytu.

notna my jsme sem jezdily dost casto s dcerou a vnukem, jeste naposled nekdy koncem 8.mesice. To jeste slo, ze jsme vzdycky spaly u nas v byte, co tu mame, ja jsem u nasich dopoledne nakoupila, udelala ,co bylo potreba kolem obeda, a kdyz po obede odpocivali, sla jsem ven s malym bud jen ja nebo obe a pak jsme se za nima stavili, vzdycky byli radi.  Ale sama s nim ted sem nemuzu, to bych nezvladla. Ted jsem tu nonstop, i tu spim.

Ale potesily me dobre zpravy z nemocnice, problem se dari zvladat lekama a cistenim, neni nutny nejaky dalsi chirurgicky zakrok. Behem pristiho tydne pocitaji s prekladem na naslednou peci a rehabilitaci, uvidime, jak to tata bude zvladat. 

A uz koncim, prosim zase nejake stiznosti na pocasi a tak

KokoskaMáš to těžký :-( Dobré zprávy z nemocnice jsou fajn. Snad to pozvedne náladu i rodičům.

Kokoska tak aspoň nějaké dobré zprávy. Zkusila bych ještě promluvit s tatínkem, až mu bude lépe, jak si to dál představuje.

Já jsem měla strach, jak to bude s manželovými prarodiči. Bydlí daleko a s dědou to jde od desíti k pěti, jak fyzicky, tak bohužel i mentálně, začíná se u něj projevovat demence. V jejich městě žije jejich dcera, ale ta ani neřídí, ani se nijak extra neangažuje. No a tchán (jejich syn) je až v Praze. Když jsme tam naposled byli, babička sama říkala, že už se zapsali u nich do dd, který před pár lety postavili ve vedlejší ulici. Musím říct, že se mi dost ulevilo. 

Evaeva tatinek chce byt doma, to se ani nemusim ptat.

Z ty interny ho pustili podle me predcasne, protoze "pacient chce domu, dcera souhlasi"  jak psali ve zprave. PL se divila, jak ho v tom stavu mohli pustit. Takze tady bohuzel nejde aspon prozatim moc operovat s tim, co on by chtel, at se to komu zda drsny nebo ne.

Evaeva Já jsem kdysi nemohla pochopit, jak mi to babička mohla udělat, že šla do DD, sama dobrovolně. Na druhou stranu zpětně jsem vlastně ráda. Ona tam měla dost lidí z okolí, my jsme ji každý víkend vyzvedli, vzali jsme ji k ní na chalupu. Ona zase tam měla společnost, péči i činnost a různé akce. Tam za ní chodili různí místní příbuzní a když jsme jí pomáhali o víkendech, tak to pro nás nebyla žádná zátěž. 

Naopak vidím, že když tam někdo jde nedobrovolně, že to nakonec nepřinese štěstí a klid nikomu. Mám kamarádku, kde na tom maminka zase tak špatně nebyla, s pomocí doma by to ještě dlouho zvládala. Obě děti o ulici dál. Oni se jako sourozenci domluvili, že jí prostě do DD dají, přemluvili jí. Teď za ní nejezdí ani ona, ani bratr a jednou za půl roku se na návštěvě diví, že s nima nemluví.