Já to chápu, jak se znám, vzteky bych do něčeho kopla 

Já nemám pocit, že bych byla ve stresu, pracuju normálně 5 dní v týdnu, o vikendu odpočívám. V práci toho teď sice bylo trochu hodně, ale zvládám to a baví mě to. Jsem klidná, organizovaná, pracuju a rozhoduju se chladnokrevně a pečlivě. Naopak je práce jediné místo, kde mám teď pocit, že jsem spokojená.

Je možné, že je člověk ve stresu, aniž by to poznal? Z práce, která ho baví? Přestože dva dny v týdnu odpočívá? A nemá děti, takže se přísně vzato stará jenom sám o sebe?

Jinak jak čtu ty vaše tipy, tak si srovnávám v hlavě, že bych vlastně asi nejraději ze všeho zašla na metalový koncert  A co se týče toho ostatního, tak asi by mi vlastně pomohlo cokoli, jen kdybych u toho byla sama ... Mám pocit, že "sama" jsem maximálně tak v tramvaji cestou domů. 

já teda k životu zcela nutně potřebuju strávit nějaký čas jen sama se sebou. a organizovaná jóga měla na mě podobný účinek:P metalový koncert super a pro teď hned bych začla ostrou procházkou nejlépe do kopce, to mi pomáhá hodně. v létě brusle, ale to se tak sama nedostanu, to běhání/chůze jde kdykoliv a kamkoliv.

Taky doporučuju ostrou chůzi 

A omlouvám se teda, ale pobavilo mě: "nemám co na sebe-než se svlíknu z těch vrstev" (co je nemáte). 

Jasně, že vím, jak to bylo myšleno!

Kefíří tempo dost dobrý!

Určitě to bylo nějak prospěšný...tý lince! Nemá teď pěknější pleť?

To fakt někdo doopravdy dělá? Musí to bolet, ne? 

Hele, nedělám to běžně, ale už sem párkrát do něčeho praštila, to už ale opravdu musí bejt..a jo, bolí to, no..

Bohužel večer o samotě dnes nehrozí, jdeme k přátelům hrát deskovky. Ačkoli já bych si nejraději doma otevřela pivo, udělala popcorn a koukala na Ironmana 

CHůze nebo sport jsou dobré nápady, ale nic pro mě, ven chodim pouze pokud se nutně potřebuji přesunout z bodu A do bodu B. Ve volném čase většinou navštěvuji restaurační zařízení, nebo se jinak společensky realizuju.

Ale můj největší relax je být doma s knihou, filmem a skleničkou vína (aktuálně spíš horkou medovinou). Už jsem partnerovi naznačovala, že by mohl jít občas někam i beze mě, ale zatím se to nesetkalo s úspěchem. On má naopak pocit, že spolu trávíme málo času a uplně vyhánět z domu ho zase nechci. 

No, na tej procházce ostrou chůzí je člověk sám se svejma myšlenkama, který si může přebrat a utřídit (nevim jak jinak to napsat). Já to praktikuju často, když to jde chodím i z práce pěšourem..je to moc fajn. Kdybych nemohla být aspoň chvíli sama, rozhodně bych z toho stres měla..

SAMA?

Urobiť si vodičský preukaz na veľkú motorku. 

Začať sa učiť jazdiť na koni. 

Uvažovať o pilotnom preukaze... bezmotorové lietanie alebo PPL.

Té potřebě být sama doma strašně rozumím. Zvlášť, když byly děti malé, netoužila jsem po ničem jiném. Ale i předtím jsem partnerovy služební cesty dost vítala - a vůbec ne, že bych bez něj chtěla vyvádět nějaké vylomeniny, jen být prostě dama doma. Asi mám tuhle potřebu neukojenou ještě z dětství a dospívání. A to máme dostatek prostoru, je aspoň kam si zalézt. Obdivuju, že se v malých bytech všichni už dávno nepovraždili.

fází uvolňování překypujícího vzteku kopancem do ledničky/stolu/skříně/pračky jsem už prošla, takže vím, že tudy nee  skončilo by to tak, že bych s naraženým palce kulhala mezi loužičkami a cákanci kefíru a modlila se, ať ještě k tomu všemu do třetice "dobrého" na tom kefíru neuklouznu 

Jehelníček no jo, ale po tom kefírovém face-liftu si tajkto intenzivní péči vybrala na hodně dopředu...

Nojo, člověku se moc neuleví s nakopnutou nohou..

jo, ten pocit, když člověk dorazí domů, tam nikdo, rychle nakrmí zvířata, natěšeně si sedne k nějaký svý činnosti... a vzápětí klapnou domovní dveře...

čokoláda  moc, moc čokolády. a šlehačka. teď právě v zoufalství žvýkám...čokoládové boby 

jak říkám, tahle letošní zima mě zabije.

si z toho nic nedělejte, mně jednou uteklo mlíko na plotně a kromě smradu mi ještě zateklo mezi skla v troubě, kde to vůbec nejde umejt...

k tomu smradu....matka dělala škvarky. no a odešla si někam kdovíkam. po hodině se vrátila  smrad se dal krájet, dým též. ten puch je cítit dodnes, je to tak deset dnů, už jsme vyzkoušeli kdeco. asi to vyvane až na jaře, až se začne víc větrat.

jo, tak to je zas o něco vyšší level! já s tím měla jen hromadu úklidu v ne zrovna nejvhodnější dobu... i když kdy je ten správný čas na rozmatlání kefíru po kuchyni, že?!

srandovní bylo, jak si pes, který kefír miluje, chvíli myslel, že mu ho panička servíruje ve velkém

Jdu si taky jednou postěžovat - povedlo se mi dneska venku tak super spadnout, že mám pohmožděnou celou pravou ruku - loket, zápěstí i rameno krásně zatuhávají, bolí a 90% běžných činností nejsem schopna provádět (protože do toho pohybu buď ruku endostanu, nebo bolí). A to jsem potřebovala uklidit (v úterý nám přijdou odečítat vodu a topení), sundat prádlo z půdy, umýt si hlavu a zítra upéct manželovi dort k narozeninám. Jsem se radovala, že jsme zvládlis ehnat vše, co ptořebuju, a dopadla jsem takhle Alespoň že na pc fungovat ještě zvládám....

Teprve teď dočítám a ve srovnání s vámi je teda moje pohmožděná ruka banalita. Držím palce, ať jste brzy ok. Jinak s tou jednou rukou je to fakt, já se bez manžela nebyla schopná zout ani sundat si kabát (ta pohmožděná ruka je teda navíc má dominantní). U doktora sjem nebyla, zvednout jsem se dokázala a na zlomeninu to snad nevypadá, ale loket zatuhnul fest, už tu ruku nenatáhnu....