Kokoska přesně...něco jako matka musí mít ráda svoje dítě, žena musí mít děti, atd

stes no lastně tak nějak odvždycky. Vzdycky jsem slyšela, že jsem celý otec..opovržlivě vyslovováno. Jeho povaha. Můj otec byl fakt krásný chlap, děvkař a taky hajzl. A matka obyčejná holka z vesnice, která si v sobě nosila taky své trauma. Rodiče se tak nějak víc soustředili na její mladší sestru. jednou, v návalu nějaké zlosti děda prásknul hrnkem na podlahu a jí vlétl střep do oka. Dlouho se s tím lécila a na to oko nevidí. A tak se ji rodiče víc věnovali.

A v matce vznikl nějaký pocit ublíženosti.

Já byla vždycky vzpurná. Svá, samostatná. Sama za sebe. Neuměla jsem se s ní třeba mazlit.
Asi proto, že vždycky říkala Jo, já mám hodný děti..sestřička i bratříček, ti jsou hodní, ty mám ráda. Ale Dadoo to je celý její otec. Nebo Já bych tě taky měla ráda, kdybys byla hodná.

A tohle mám v sobě zakodované, že si nezasloužím, aby mě měl někdo rád. Proto jsem ze vztahů utíkala při prvním náznaku, protože jsem nechtěla slyšet že si nezasloužím.. nemela jsem vlastně ani moc kamarádky, vždycky jsem měla v sobě postavenou zeď, přes kterou jsem nikoho blíž nepostila, protože.. 
vždycky jsem měla pocit, že mě chce nějak..srazit..abych si moc nemyslela.
Vypadáš v tom strašně, to víš, já ti to říkám upřímně, ti, kterým se to líbí, ti lžou..

A vlastně jsem to rozklíčovala až v dospělosti, skoro v padesáti, při studiu . Při psychologii jsem konečně porozuměla sama sobě.

A jsem s tím srovnaná. Hlavní je, že vím proč.

Dadoo děkuju...je to hrozný, ale znám něco podobnýho ve svým okolí, proto jsem se ptala. Dotyčné taky pomohla psychoterapeutka a nějaké psychokurzy. Aby přestala vinit sebe, ovšem pak to zase úplně obrátila proti okolí., že za vše mohli oni. Takže nevím, jestli to je úplně cajk. 

No, každopádně minimálně tady jseš hodně kamarádská, otevřená a oblíbená a vůbec si myslím, že jsi ok. ...tedy projevení sympatií tedy neumím zrovně sofistikovaně :-)

Dadoo

To je jak z románu. Úplně neuvěřitelný příběh. je hlavně hrozně dobře, že jsi v tom našla cestu. 

Dadoo to mě taky strašně mrzí číst a ačkoliv tě osobně neznám, působíš jako nesmírně srdečná a sympatická žena. Taky mi spousta aspektů vztahu k rodičům došlo až teď před čtyřicítkou. Nechci se tím trápit, mě to jen motivuje k tomu, abych neopakovala jejich chyby. Aby moje děti opravdu věděly, že jsou pro mě jedinečné a dokonalé tak, jak jsou. 

Dadoo To je tak smutný! Já jsem nikdy nevěřila tomu, že někteří rodiče mají jedno z dětí raději, než to druhé, až jsem někdy vloni narazila na průzkum a tam anonymně hodně rodičů přiznalo, že opravdu preferují pouze jedno dítě asi 70% to je strašně moc. Seš dobrá, že jsi to překonala a vyrovnala se s tím.

stes continuity marieu Kan dekuju. Já jsem úplně v pohodě. Vyrovnaná, aby taky ne, v tomhle věku.

Uvědomuji si chyby, které jsem dělala ve výchově, ve vztahu k vlastním dětem. Fakt se snažím vyhýbat se, napravovat apod.

Ale vztahy neumím, jedu jen tak na čtvrt plynu. A ty 3/4 mi hrozně chybí. 

Jo, internetové vztahy mi jdou, jsem tu s vámi moc ráda. Možná i proto, že to není až tak úplně osobní.

Jo, nepripoutavam se, to je ten správný výraz. Proto se i umím odstrihnout. 

Diky bohu za vás a tohle prostredi. 

Víte, že tohle jsem nikdy nikomu nevypravela? Jen tady.

Dadoo

Kan Myslím, že to vůbec není neobvyklé. Nemusí to být ani větší "láska", jen prostě jedno dítě ti může být bližší jako člověk-postoji, názory, povahou....ale normální rodič to pochopitelně umí zvládnout a nedat to najevo. Pokud to nezvládne, je to nenapravitelná chyba. 

Kan souhlasím s Garfie jako rodič "bys měla" všechny děti přijímat stejně, brát je takové jaké jsou, ale asi se nevyhneš tomu, že si s jedním dítětem budeš víc rozumět, mít k němu tak nějak blíž.

Mne je občas některé z mych děti taky milejší, hlavně vždycky to, které spí nebo není doma. Ale doufám, že to vždycky dokážu vybalancovat, aby nic nepoznali. 

Musim rict, ze rada mam deti obe stejne. Ale s holkou je to trochu jiny, je mi blizsi prave tim, ze je to holka, asi me i trochu vic potrebuje diky tem zenskym zalezitostem, zenskemu pohledu na veci. Ale s laskou k detem to nema nic spolecnyho, no reknete, ktere svoje ucho nebo kterou ledvinu mate radsi?

Kokoska To mi říkávala babička: "když se říznu do kteréhokoli prstu, bolí to vždycky stejně."

Garfie presne

Garfie EvaevaAle 70% je strašně moc.

Kan Já ti ani nevím, spíš mě překvapilo, že to tolik lidí přizná. Třeba i u některých svých kamarádek můžu odhadnout, ke kterému dítěti mají nejblíž. Jen to pochopitelně neříkám nahlas, jednou jsem to udělala a kamarádka se hrozně vyděsila. Přitom to z mé strany bylo spíš v legraci, byl to děsný průšvihář a já prohodila něco jako "ále, však ty mu to odpustíš, stejně máš pro něj slabost", nebo tak něco. 

Kokoska jo, takhle jsem to myslela

Kokoska

Kan  já měla doteď za to, že je to spíš vzácný

Kan záleží jak ta otázka přesně zněla. Já bych řekla, že skoro 100% rodičů si bude s jedním dítětem víc rozumět. Což samozřejmě neznamená, že ho nějak protežují nebo ho otevřeně vychvalují.

Lilly_Ku jak probíhá rekonvalescence? 

Makara dekuju za optani, operace probehla dobre, ted jsem doma a jeste mesic na nohu nebudu moct stoupnout, protoze mi sesili i meniskus.

ale uz jsem zacala s fyzioterapii, tak aspon mam nejaky ukol.

uplna rekonvalescence pry trva trictvrte roku, ale jak budu moct jezdit aspon na kole nebo plavat, bude vsechno lepsi.