Vosina tlapkám moc. Může být křivá karoserie. Což je průser, ale může to být důvod, proč zlobí sklo.
To jak začne auto takto zlobit, je to vždy špatný.
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Karja ono to je někdy snaha omluvit samu sebe. Vždyť ona hledala argument, jak vysvětlit, proč vám nevaří. Možná se cítila blbě, že si sousedka myslela, že by vám vařit měla.
Mě tohle pomlouvání před sousedy dělala tchýně, máma to dělat jistě neměla
Jinak s tím droždím. Já bych se vykvajzla na to, co si o vaší rodině myslí sousedi.
continuity Díky za účast. Uvidím, až aplikujeme konev. Z rešerše škodováckých fór, co všechno dalšího to ještě může dělat, se mi udělalo mdlo. Holt černá krasavice už má něco najeto. 
continuity No to víš že jo! To bylo řečeno v nadsázce, nakonec každej vidi sám, co vidět chce;-). No jako je mi líp, když jsem to sem napsala, už je to že mě pryč. Asi jsem potřebovala takovej souhlas, že mám nárok se cítit hořce, přece jen samba tohle skutečně moc nezajímá:-D.
Karja jo,na to máš nárok určite. Ja Jsem dnes nasrana na ségru.
A včera tady muž předvedl krásný záchvat vzteku, aby měl dnes proslov k mladší, že má zvládat své emoce. No tak teď asi bude chvíli mlčet, protože to, co jsem mu řekla, se mu nelíbí.
Karja tlapkám a velmi soucítím, protože tohle tlachání zbůhdarma je fakt děsný. U našich byla od konce listopadu moje slovenská babička, takže moje máma byla "babička roku", která tam měla holky prakticky každý víkend kromě 3 týdnů s covidem a týden před vánocemi. Byla jsem za to opravdu vděčná, bylo to určitě hodně kvůli staré babičce, aby si užila pravnučky a ty aby měly hezké vzpomínky. Minulý týden odjela, následný víkend mi pro jistoru už v pátek napsala, že jim nejde proud a tudíž ani otevřít vrata do garáže. V podstatě pokaždé, když si je bere, je na ní vidět, jak se namáhá, jak jí to nejspíš vůbec nebaví, jak jí zatěžuje, že je malá taková divoška, jak nemá trpělivost a dost na ni asi řve (malá je zatím splachovací a asi si z toho nic moc nedělá). Myslela jsem si, že jsem předpojatá, ale všímá si toho opakovaně i můj muž, že je často z dětí otrávená a oběma je nám jasné, že by to nikdy nepřiznala, protože si myslí, že se to od ní čeká. Navíc na holkách začínají s otcem opakovat moje dětství. Dělají mezi nimi rozdíly, protože starší je flexibilní, klidnější, dovede ustupovat atd... předjímají vše "špatné" u té mladší. Při tom to je vlastně tak spokojený a šťastný dítě a je s ní nesmírná sranda. Takže holky tak trochu pozoruju a čekám, kdy si toho samy začnou všímat a nebude se jim to líbit, abych to včas utnula. Vaření je naštěsti uzavřená kapitola. Doby, kdy jsme u nich trávili víkendy se starší a já těhotná vařila pro všechny včetně bratra a jeho přítelkyně, už jsou naštěstí pryč.
A když jsem u bratra, mám čerstvou stížnost: chystá se svatba. Bratrova. Je velmi očekávaná, velmi chtěná (protože už dvě děti a kdo to kdy viděl), chystá se prakticky zájezd příbuzných ze Slovenska, čekám, že to naši minimálně z části zacálujou, budou věcné dary, protože už proběhly i šperky za děti (protože chlapečci, za holčičky se nic nedává), bude se o tom mluvit až do stanoveného data a ještě dlouho poté. Moje svatba... škoda mluvit. Pro rodiče mesaliance, na svatbě nebyli, protože byla nežádoucí a způsobili mi kvůli ní v podstatě trauma, slovenští příbuzní měli s rodičema intervenci v tom smyslu, že se "to" nemá vůbec povolit. A že nemám chodit domů brečet, až dopadnu špatně. Jsme s mužem celkem 20let, 14 let manželé a zatím se to vyvíjí teda bez toho brečení. Snažím se polknout tu hořkost, která vyplývá hlavně z toho, že to můj otec nikdy nepřiznal a nepřizná, že se mýlil (dokonce to jednou v minulosti označil za MOJÍ chybu, že tam nebyli) a že mi moje máma nikdy ani mezi čtyřma očima nedokázala říct, že jí to mrzí. Nikdy neviděli ani fotky ze svatby, akceptovali ji asi až po 2 nebo 3 letech.
marieu Čert vem nějaký vaření, tohle je fakt hrozný. To teda by mě strašně mrzelo, to by mě úplně vnitřně žralok
No a k těm dětem, možná ji to tak ve skutečnosti ani nenamaha, možná jen chce, aby tys to jako viděla....
marieu jestli o tom nechceš psát, tak se omlouvám a ignoruj mě. Ale už víckrát jsi tu zmínila, jak měli rodiče problém s tvým manželstvím. Pochopila jsem správně, že jde k to, že ty máš vyšší vzdělání než muž?
marieu ach jo, to je mi fakt líto, čeho se rodiče někdy dopustí na dětech. Musí to být hrozně těžké, když vidíš, jak se starají o bratra, to se ani nedá říct, že by na rodičovství neměli buňky nebo tak něco.
Lav právě, že ani nemám. Vystudoval VŠ humanitního směru, ale pracuje jako střední zdravotnický pracovník. Byl bezargumentačně označen za "ne dost dobrýho". Zbytek kázaní mám v mlhe, byla jsem z toho tehdy doopravdy a upřímně v šoku, byli jsme spolu tehdy už 6 let.
Karja já vůbec nevím. Ve svým věku jsem zjistila, že svojí matku absolutně neznám a nechápu, což bude nejspíš reciproční.
Evaeva bylo to těžký, když jsem byla dítě. Teď se snažím, aby to pro mě bylo jen úsměvný, což se většinou daří. Jen teď se otec strašně ohání tou svatbou a bráchou s jeho rodinou a na mně je poslední roky nějak vysazenej a prudí. S tím jsem se taky docela dobře naučila pracovat a spoustu toho odignorovat. De facto jsem tím vším asi dost "vyrostla", nebo já nevím. A o tohle všechno víc jsem šťastná za svoje manželství a děti.
marieuMoc mě to mrzí za tebe, tohle by nemělo prožívat žádné dítě. Musím napsat, ser na to (nikdy nejsem sprostá) a nenos to v sobě. 
marieu je mi to lito.
Podobne to meli nasi s mamincinymi rodici, ale nasi maji 70 , mamincinym rodicum by dnes bylo pres sto let !
Sestra ma zazitky podobne jako ty, ze u nich byl bracha nej, ja si z toho moc nepamatuju.
Je mi to lito za tebe.
marieu To je teda děs. Ach jo, tak přeju, ať se tě to už vůbec nedotýká.
marieu Tohle je tak smutné i jen číst.
marieu To je hodně bolestné. 
marieu Je to hrozné, ale můžeš si říkat, že ti do svatby nikdo nekafral. To bráchovi určitě budou. Aspoň jsi měla klid.
marieu to měla naše máma to samé. Já přivedla kluka, který nebyl.dost hezkej - objektivně nebyl. Ségra krasavce, který kouřil a už v 17 si občas přihnul. No a který byl ten lepší?
Já jsem se naučila nečekat od našich schválení hned po pubertě. Když jsem přivedla domu stávajícího může, máma začla přípitek slovy: no představovali jsme si pro conny někoho lepšího, ale čo už...
Netráp se tím, nestojí to za to a nějakého přijetí se člověk stejně nedočká, pokud je takto hozené.
continuity :-D No tak v tomhle byla máma dobrá. Jí se líbil úplně každej kluk nás všech a častá byla hlaska ,,to je tak slusnej hezkej kluk, víš nemá žádný tetování ani ty peersingy..... Vždycky slusnej=nemá tetování a nevypadá od pohledu jak fetka nebo tak.
Jo tak ohledně nápadníků nejpamátnější výrok mojí matky zněl "to radši cérku utopit než ju dat takovému"
