Pinot Noir Děkuji. Gatita Jojojo
Nejhorší je, že takhle to bylo vždycky, opravdu vždycky. Teď uz jsem velká (nechci psát stará), spostu věcí už umím odfiltrovat, poznám, kdy rozjíždí konfrontační téma, protože se chce dohadovat, ale pak vždycky něco vymyslí co mě dostane nebo tu věc tak dlouho opakuje a přitvrzuje, až už to odfiltrovat nejde.
tzaziki toje teda blba povaha, kdyz ho to nuti porad vyvolavat konflikty. A pak je spokojenej, jak te zas dostal? A na maminku je taky takovy? To bych asi byla uz davno za horama.
tzaziki No u chlapa to vůbec neznám, je mi z toho ouzko, jen jak to popisuješ.
Catherinne Jj, takhle tu splachovací povahu chápu já. To co popisuješ ty, je takové sebedestruktivní, si vem, kdyby si někoho takového měla každý den doma nebo v práci, to by bylo fakt neštěstí.
tzaziki vubec nevim, co bych na tvem miste delala! A je zasedly na tebe nebo se tak chova i k ostatnim?
Ja se musim naucit byt tvrdsi, hlavne kvuli detem, ale nejde mi to, protoze u nas jde o opravdu dobre minene rady, oni jakoby chteji to nejlepsi, zaridi, zaplati, jen to proste nemusi byt nutne to nejlepsi zrovna pro nas, a blbe se to odmita. Ten priklad s duplicitnim zubarem je uplne ukazkovy. No mela jsem rict, ze chodime k dobremu zubari, a hotovo.
Kokoska Spokojen? Ani nevím. Prostě vyvolá lonflikt a když se chytím, tak občas jede v úplně pitomých argumentech. Býval ve vedoucí funkci a musel rozhodovat, mnohdy nepopulárně a byla na něm tam funkce sdělovače negativních rozhodnutí. Myslím, že mu to teď v důchodu prostě chybí. Ta moc. To rozhodování. Bohužel na mami je taky takový a ta se to už naučila snášet, ale myslím, že u ní to zhoršilo zažívací potíže (nebyla totiž nalezena fyzická příčina).
GatitaJá byla vždycky "rebel", kterého je potřeba stále usměrovat a taky jsem nejvíc po ruce. Brácha jezdí jen občas, tak tam si to tak nedovolí.
PS:Nejvíc bráním děti (junior si přivezl z dovči náramek = je jak holka, mladá ma na fotce v plavkách "bříško" = je tlustá a měla by s tím něco dělat........)
letfenixa Kokoska brrr Mě tohle dělá táta. Když se ozvu, je hned oheň na střeše a reakce je vesměs: Mlč, mlč. Neříkej mi ty svý rádoby chytrý kecy.
Hele teď mi jeden chocholoušek říkal, že prý ten sarkasmus a ironie není nejlepší styl jednání s někým, kdo je rychle startovací a snaží se tě srazit. Ale já na nic lepšího neznám! Já jsem dost splachovací, ale to je povahou si myslím, naučit se to nedá, takový ty kecy, že jakmile tě někdo sráží, má nad tebou moc atd.. si myslím k ničemu nejsou, když si citlivější typ. Jedině se vyhýbat kontaktu, ale s členem rodiny to moc nejde. Já se teda úspěšně vyhýbám matčině sestře, ale to je už vzdálená famílie.
GatitaJá byla vždycky "rebel", kterého je potřeba stále usměrovat a taky jsem nejvíc po ruce. Brácha jezdí jen občas, tak tam si to tak nedovolí.
PS:Nejvíc bráním děti (junior si přivezl z dovči náramek = je jak holka, mladá ma na fotce v plavkách "bříško" = je tlustá a měla by s tím něco dělat........)
A tyto věci řekně přímo i dětem? Před nimi? Pokud ano, tak to bych je bránila jak lev, to mě vytočí stoprocentně. Zvlášt ta poznámka o bříšku 
Můj 12letý syn nosí culík (palmičku), já to respektuji, sluší mu to, ale také už z několika stran slyšel, že je jak holka a bla bla. Takže jej utvrzuji v tom, že je to jeho vzhled a kecům se spolu smějeme.
dupali Ano, bohužel řekne to přímo jim a ano, ohrazuji se hned a intenzivně.
tzaziki ach jooo, tak to přeji pevné nervy, nemáš to jednoduché 
tzaziki To je strašný 
, je mi to moc líto!! Přitom ty působíš tak mile a sympaticky, měl by vědět, co v tobě má!
Gatita Já měla něco podobnýho se švagrovou, má starší děti a když byli malí byla to taková ta "matka roku", strašně se do toho obula a hrozně mě potom poučovala. Mívala jsem úplně stres z toho, že se s ní potkám (naštěstí jsme se vídaly spíš příležitostně). Pořád jsem poslouchala, co bych měla/neměla, a co si dávat pozor, přednášky z dětské psychologie, no masakr to byl. Já teda proti tomu měla něco ve smyslu "ty jsi tak šikovná, já bych se tomu takhle věnovat nedokázala." 
Naštěstí jsem měla oporu ve tchýni, která sice nikdy nic neřekla nahlas, ale ve slabé chvilce se mi svěřila, jsk jí leze to její poučování na nervy a jak jsem skvělá matka, která nepředává dítě babičce s desetistránkovým manuálem k použití...
brrr Ja to mám stejně, u většiny lidi je mi opravdu upřímně egal, co si o mne mysli. Jestli něco, tak spis mám takovou škodolibou radost (?) když někoho přinutim vylézt ze své bubliny. Třeba syn teď vyžaduje nalakovane nehty (lakuju teda jen malicek) a na reakci tchyně se vysloveně těším
A ono moc lidi mi dobre rady nesděluje, když je to nějaký citlivější tema, tak já se moc neumím ovládat a většinou jsem v reakci dost ostrá, někdy až zbytecne. @tzaziki To je odpověď i na tvůj "problem". Pokud se (opakovaně a důrazně) nevymezis, bude to dělat s jistotou dál. Pokud vymezení nejsi schopna (chápu), tak ti nezbývá než to přijmout a nechat přes sebe prevalit.
Podle mě je to druh tejrání, jako ne fyzický, ale psychický, stejně zásadní a fakt bych se tomu snsžila vystavovat sebe a děti co nejmíň..
MP Meri já jsem taky podobně splachovací, ale od vlastního otce (takže od dětství) a v takové míře nevím, jak bych to dala.
Podle mě je to druh tejrání, jako ne fyzický, ale psychický, stejně zásadní a fakt bych se tomu snsžila vystavovat sebe a děti co nejmíň..
tzaziki Je mi moc líto tebe i maminky. A dětí samozřejmě taky, že tohle musí poslouchat od vlastního dědy!
Ty už jsi tady kdysi o tátovi psala, že se naváží a kritizuje i tebe, že?
Stará existence Jo, když jsem řešila overal na ples, tak to nepěkně komentoval.
