brrr

Rozhodně ano

brrr continuity Naše děti na takové tábory taky jezdily, musím říct, že to je věc, které je mi nejvíc líto, že o to kvůli Japonsku přišly. Oddíl, tábor a celá ta kultura okolo, to je bohužel nenahraditelné. :-( A myslím, že jim to bude chybět celý život, dceři teda určitě. 

Taky jsem do takovýho skautskyho oddílu chodila, noční výsadek byl vrchol tábora, na kterej se všichni těšili...příhoda, jak některý děti přivezla do tábora pohraniční stráž, se tradovala roky (to jsem teda uz nezažila )

Na táboře jsem byla jednou a stačilo mi to na celý život. Ale nemám trauma z nočních hlídek nebo stezek odvahy apod. Ale z kolektivu. Jak to byl tábor, kam jezdili děti opakovaně, já se tam ocitla v oddíle nová ten rok sama. A bylo to peklo.

Obdivuju ty vedoucí, kteří ještě mají v dnešní době odvahu dělat dobrodružné výpravy apod. Já bych si to na triko nevzala, ale dítě ráda svěřím. U nás nejstrašidelnější zážitek měla dcera pod dozorem svého táty :-) Stejně tak jako zbytek dětí, protože to byl tábor, který si dělají otcové pro své děti, maximálně jsou tam děti kamarádů. Odvedli je v noci do opuštěné chaty, pustili jim horor a pak si měli najít cestu zpět do tábora. Malý se toho teda neúčastnili a ti starší nevěděli, že jsou celou dobu pod dozorem.

Tábor uprostřed lesa, suché záchody a potok. A mnoho let jsme, my matky, žily v domnění, že tam není vůbec žádný signál. Ty nejstarší matky teda vzpomínaly, že v prvním roce ten signál na louce byl. Po letech se muži přiznali, že ten signál tam byl pořád. jen po zkušenosti z prvního roku, ten signál "zrušili" Protože  kdo jako stojí o sms "Proč má Pepíček už třetí den stejné tričko?" "A proč se Maruška koupe v potoce, když má rýmu!" apod.

MP Marge tiez som si dala na stare kolena strojcek a stalo ma to znacnu cast uspor . Aj som chvilu rozmyslala ci za to radsej nepojdem na cestu okolo sveta .

A miesto tej jednotky ti nedaju aspon daco docasne? Ja mam horne jednotky strasne lopaty a zuby su mi hodne vidiet, tu dieru by som pri rozpravani nezakryla, tak si to neviem predstavit byt bez. Ale vy ostatni asi nemate hryzaky jak hlodavec (ja)

notna zrušili signál ale myslím, že udělali velice dobře. Tyhle tábory jsou nejvíc nejlepší.
Škoda, že děti od nás z rodiny na to vůbec nejsou. Přítelova mladší má panický záchvaty, když se jen nadhodí téma tábor - a to bylo jen týdenní atletické soustředění s plným zázemím. Nikdy nikde nebyla, špatný zkušenosti mít nemůže, škoda se ochuzovat o takové vzpomínky, ale neudělám nic.

My si s partou (45 - 60 let) ty výsadky děláme doteď, jezdíme na víkendy s bojovkou a je to pořád super

andulka01 atletické soustředění taky krásné vzpomínky 

notna rozumím jim, že je to lepší bez signálu

andulka01 Tak třeba by si krásné vzpomínky ani nepřivezla. Já na nějakých táborech byla, celkem jsem se těšila a tak nějak mlhavě očekávala ty krásné vzpomínky, ale nakonec to bylo spíš rozpačité. Ne že bych tam někde vyloženě trpěla (snad kromě cyklistického tábora, kde jsem byla ve skupině nejmladší a nejméně zdatná), ale prostě si to nesedlo.

andulka01 Evaeva Taky tomu zrušenému signálu rozumím Jsem rada, ze jsem se ty věci dozvidala, až jsem měla zdravé a živé dítě doma. A některé historky třeba až se zpožděním par let

A jsem moc rada, ze to chlapi takto vymysleli, protože si myslím, ze některé akce bychom jim my mámy rozmlouvaly, oni by určitě nedělali nic proti naši vůli a ve finále by tátové i děti přišli o některé zážitky. 

Ti skautíci mají u nás co 14 dní víkendovou, sejdou se všichni na vlakovém nádraží kolem páté, každý dítě má karimatku, spacák a krosnu větší jak je samo. Zrovna minulý pátek jsem je pozorovala a vedoucí jim dělala jedna mladá paní s asi tak půlročním miminem v nosítku. To obdivuji moc, tu odvahu a nadšení. Mužský vedoucí tam byl teda taky.

notna ten mužský přístup je prostě jiný chtělo by to víc učitelů 

DruI ale ani to nezkusit? A když třeba ne krásné vzpomínky, tak ty zkušenosti být mimo svou komfortní zónu, teda si myslím, by se mohly hodně hodit. Takhle se celý prázdniny placatí u babičky, kolem má možná dva kamarády a highlightem je týden válení na pláži v Chorvatsku. No nic, já jí to nenutím, ventiluju to jen tady.

MP Marge tiez som si dala na stare kolena strojcek a stalo ma to znacnu cast uspor . Aj som chvilu rozmyslala ci za to radsej nepojdem na cestu okolo sveta .

A miesto tej jednotky ti nedaju aspon daco docasne? Ja mam horne jednotky strasne lopaty a zuby su mi hodne vidiet, tu dieru by som pri rozpravani nezakryla, tak si to neviem predstavit byt bez. Ale vy ostatni asi nemate hryzaky jak hlodavec (ja)

​Ja jsem taky hlodavec a dira videt  rozhodne je! Az se mi zahoji dasen, dostanu docasny vyndavaci zub, ktery se pak nejak pripevni k tem rovnatkum, rikali, tak jsem zvedava.

MP Marge jezis mas pravdu, ja uz som to niekde na ig videla jednej dievcine s neviditelnym strojcekom. Keby o tom nevravela, nepoznala by som, ze to ma len docasnu nahradu. 

Mrakoplas Ano, v neco takoveho prave doufam

Tak dík teda, za ty zuby! Já si říkám, proč mě bolí zub, a ono se to tady probírá! Včera jsem byla na dentální hygieně a dneska mě rozbolela sedmička vpravo dole. Mám tam prasklou plombu a objednaná jsem s tím až na půlku března... Jestli to nepovolí, budu muset volat SOS.

andulka01 A já se jí nedivím, třeba slyšela něco od kamarádek a kvůli tomu nechce. Já mám za sebou ne tábory, ale školy v přírodě od 1. třídy do 8. třídy a některé  vzpomínky bych radši vymazala z historie svého mozku, což samozřejmě nejde, ale ani 30 let nestačilo na zapomenutí. Už jakou malou mě to formovalo k tomu, po červnové škole v přírodě odmítat byť jen nezávaznou přihlášku na nějaký tábor na příští rok

Mermaid tak s tím vymazáváním vzpomínek ze škol v přírodě a táborů jsme na tom stejně. A vůbec nešlo o komfort ubytování (andulka01 ), já jsem nakonec akceptovala na dva tři roky jediný tábor, vodácký, absolutně bez zázemí, asi protože to byla malá skupina relativně velkých dětí a jela se hlavně ta voda. A ještě lyžáky, protože tam se lyžovalo. Na všechny ostatní tábory, dohromady byly teda asi 2, a školy v přírodě, mám vpodstatě jen špatné vzpomínky. Na tom druhém táboře, kam mě donutili rodiče jet, jsem v půlce raději onemocněla a tak se odtamtud dostala. 

Naopak na "placatění u babičky" mám ty nejlepší vzpomínky

Mermaid já jsem školy v přírodě a lyžáky vždycky protrpěla. od malička nenávidím organizovanou "zábavu", ještě v (pro mě) nepříznivých podmínkách. myslím, že člověk nemusí zažít a vydržet všechno, a vystoupit z komfortní zóny se dá jindy a jinak.