viktorka_od splavu no s těmi třemi to o odpočinku moc není 
Ani muž už neříká, že ho budu muset střídat, že to takhle dál nejde. On by zase nemohl dělat toho stevarda
Taky hledám, kde se zastavit, kde jíst, kde přesně parkovat, na zpáteční cestě nakupuju... Ale ano souhlasím, on se musí soustředit celou dobu.
Já v autě vždycky ráda spala, poslední dobou se ale nějak víc bojím a neusnu.
Evaeva ja se nekdy taky bojim
je fakt, ze muj "stevard" nasel ty nejlepsi vylety. ale neji takze svacinare nedela (resp kdybych na nej spolihala umru a naviguje stylem-tamhle zaparkuj-ne tam to bude lepsi- otoc to a jed na druhou stranu! aha tam to bylo lepsi, tak jed zpatky.. a ja: ne, uz nikam nejedu!
viktorka_od splavu Tak u nás všichni ti, co jsou doma, vždycky se musím hlásit, což chápu u daleké cesty, ale u těch pracovních mi to vadí, snažím se je to odnaučit, ale nelze, a třeba zavolají. Muž i máma/táta. Tak říkám, že je to hrozně neprakticke, člověk nekam jede, je tak nějak nervózní z té cesty, i z toho cíle, jestli máš všechno s sebou, jestli máš všechno v hlavě taky, teď vetsinou už na tebe čekají, jakmile zahnes na parkoviště, odpovídáš na kafe, vynfavas, notebook, kabel, konverzujes s jedním o rodině, s druhým o práci už a do toho ti zazvoni telefon, jestli si dojela:D:D. Ja se jim snažím vždycky vysvětlit, že se tam těžko hleda prostor i pro tu sms, jakože ne časově ani ale mit to v té hlavě no!
viktorka_od splavu Ježíš, takhle parkuje muž, když řídí, nejdřív obhlídne situaci, vybere jedno z mnoha (podle mě úplně rovnocenných) míst, zaparkuje, pětkrát si znova najede, aby byl dokonale mezi čárami/keři/čímkoli, a pak si to rozmyslí, že za rohem to bude lepší a já mu už někdy říkám, ať už to proboha nechá, nebo mi jenom přizastaví, a než si to vyladí, tak třeba nakoupím
Ja letos měla většinu výletů takové autotripy, přišli jsme na to na Madeiře, kde byli jenom dva, že jde docela ten ostrov objet.
Letos kvůli prachu z Afriky nešlo pěší výlety dělat prakticky vůbec (v horách 40C a ještě zavřené ty zajímavé stezky kvůli nebezpečí požárů), tak jsme udelali tři v podstatě prochazky a zbytek objeli autem a má to něco do sebe. Akorát já mám po takovém dní 16000 kroku a kilometr uplaváno.
Ono i v těch státech jsme ujeli 2000 km za čtyři dny, ale tam je to zcela jiná disciplína.
Myrtila konkrétní místo už nechám na něm, já vybírám akorát parkoviště
viktorka_od splavu tak my dva taky moc nesvačíme, že jo. Ale ze zadu je to pořád mám hlad, došlo mi pití, chci čůrat, kdy už tam budem?, on po mně hází jabko, dotýká se mojí sedačky, je mi zima, je mi horko, co je tohle za řeku?, už bude oběd?, stavíme se v mekáči?, co zpívají v té písničce?, co je to pýcha?, cože?, já se nudím?, upadla mi hračka... No asi si to umíš představit.
Evaeva umim, ale nechci!!
viktorka_od splavu jasný!
Ale tentokrát to šlo docela dobře. Ale tak jsou to děti no.
viktorka_od splavu Tak on ji už ochutnal, ale to je prd platný, akorát to pak tihle lidi mají jako argument, že tys to taky někdy jednou udělala, že jo! A rodiče to už taky nenaučíš, ale je fakt, že mamka přešla na to večerní hlášení, což je lepší, že ji napíšu, v kolik tak přijedu domů a na to se lépe už myslí;-)
Myrtila no tak já vymýšlím výlet a k tomu patří i parkování. U nás to dost snižuje napětí, když mu přesně řeknu (nejlépe zadám do navigace), kde je parkoviště, než když řeknu no někde tady v tom městečku, to je jedno
Evaeva Jj, taky u vymýšlení výletu řeším i parkování, ale například včera - jedeme tady ob vesnici na rozhlednu, dám do navigace ulici, kde se dá zaparkovat, ale ta ulice má 200 m a mnoho parkovacích míst (volných), tak zajedeme ještě za roh k restauraci, co kdyby to tam bylo ještě lepší, pak za další roh ke garážím, tam to zkusíme na dvě místa, a pak se vracíme na tu ulici, protože to tam stejně bylo nejlepší ono to takhle asi nevyzní, no, ale když sedím v tom autě, bývám už někdy dost frustrovaná tím procesem, který nemá konce a je přitom úplně zbytečný
MP Meri ten úklid chalupy, to ti teda vůbec nezávidím! I jsem si říkala, jak jezdí někdo na home exchange, kolik času by mně to asi stálo, do takového stavu uvést byt. Že bysme asi vůbec neodjeli
Haha, to je ale přesný! Jenomže mně to svým způsobem vyhovovalo, aspoň jsem se donutila jednou za rok pořádně uklidit!
Myrtila chápu! Tohle dělal můj táta.
Garfie já si to vůbec neumím představit, já mám co dělat s balením a zůstává tu mírná spoušť, třeba vyndané boty, co si nakonec neberem, prádlo, co jsem nestihla poskládat, prázdná, ale neumytá lednice, celoroční stálý bordýlek... nakonec jsme rádi, když sedíme v autě v deset. Kdybych měla ještě chystat byt pro návštěvu, to by nedopadlo.
Karja UJá jsem se toho nutkání kontrolovat jestli muž v pořádku dojel trochu zbavila, když se mnou začal sdílet polohu na mapě. To se jenom v době plánovaného příjezdu podívám jestli je na správném místě a v klidu vyčkám na večerní hlášení ;)
DruI mě muž "vycvičil" hned na začátku. Po prvním rande odjel na služební cestu a SMS poslal asi třetí den. Teď nahlásí před odjedzdem stát, někdy i město, a první SMS je v lepším případě "Dobré ráno" 2. den. Občas si říkám, že je to divné, že nevím, kde přesně je, ale mám štěstí, že jedu na mantře "žádné zprávy, dobré zprávy".
Uchovala jsem si přístup z předmobilové (vlastně beztelefonové) doby. Já rodičům z cest nevolala a pohled obvykle přišel, až jsem byla doma
.
Když sama jedu na služebku nebo s holkama na babinec, tak taky nemám myšlenky/prostor se hlásit.
Makara Přesně, žádné zprávy dobré zprávy. Mě znervozňuje, jenom když jezdí k babičce, to tuším delku cesty. Na druhou stranu vím, že musím zavolat já, protože muž i děti se zapomínají ozvat, takže jim dam dvě hoďky navíc a pak zavolám.
Když jedu někam já, tak jediný, kdo se po mě občas shání, je moje mamka. 
