nucene usmirovani nastesti teda ne, to jsem zazila parkrat v jinych rodinach treba na navsteve, jdi podej ruku a omluv se a rekni ze te to mrzi. no

Ty jo, tak to nevim, kde žijete, ale já jsem ročník 90 a vím jen o dvou rodinách, kde děti bity NEbyly. Jako fakt. Ještě náš učitel měl na základní škole rákosku a nevím, jestli do té školy chodil kluk, kterej by jí aspon jednou nedostal. Loukásček v sedmé třídě na matematice od jiného kantora byl běžnej, to byl teda už rok 2000+ dokonce:D. Sambo prej klečíval v koutě za špatné známky, což je maximálně směšné, protože on chodil na gympl a má vysokou školu, to nenastalo kvuli tomu, že by propadal v šestce protože chodil za školu...

Nevim, teda jak jsme se k tomu dostaly, jakým oslím můstkem...no asi tím, že děti dřív třeba nevyváděly, protože si zvykly, že máma odchazí, ale tím, že bud jim to tedy skutečně nevadilo a nebo jim to vadilo, ale věděly, že musej nějak v tichosti přečkat, kdežto ted, když jsou ty rodiče mírnější asi obecně, tak to spíš pustěj ven. 

Co je dobře, co je špatně nikdo neví, za 20 let to bude zase jinak, ale vždycky říkám, že to, že o tom někdo přemejšlí u sebe, má nějakou sebereflexi, jestli se chová správně a ví že někdy ne, že i to je víc než dost;).

Karja jsem ráda, že to píšeš, ten první odstavec, už jsem si začala připadat divná

Karja rakoska v škole u tvojho ročníka

No ty vo...

Evaeva Nejste divny, jsem dite osmdesatek a telesny tresty vcetne vyprasku vareckyou, facky, i ten ucitel, co nesel pro pohlavek daleko, bylo to bezny.

viktorka_od splavu u nás se hodně vysvětlovalo, ale pak i křičelo, citově vydíralo nebo pohlavkovalo. V některých směrech byli naši celkem pokrokový, ale někdy pohár přetekl. Ale když si vezmu, jak se k tátovi nejspíš choval děda, tak to byl mega pokrok.

Allysa učitel si nepamatuju, že by někdy vztáhl ruku. Já už jsem teda devadesátkový dítě, to už se přece jen vztah učitel x rodič trochu změnil. To už lítaly jen poznámky a někdy klíče

Karja no asi ziju v jine realite. Rocnik 88, ve skole maximalne v afektu hozena houba, doma jsem dostala stylem "par na zadek", coz bylo spis gesto nez cokoli. Vyprask jako takovy si nepamatuju. Deda mel takovou rakosku na me a na psa, ale to bylo taky jako pirko a spis aby jako udelal bububu. Co vim, tak nebyl bit ani tata.

No a muz sice ano, ale ten chodil po prusvihu cilene za tatou. Maminka mu promlouvala do duse, a trvalo to strasnw dlouho, tak sel radsi za tatou rovnou at to ma rychlejsi. Ale asi to bylo taky jen tak pro formu. Tchan je taky takovy dobrak. Jinak u nas se trestalo slovne, a to taky umi tit do ziveho. Ale to je zas jina debata. 

Ale ve skole mi to v pulce devadesatek pripada jako scifi. Ta rakoska. 

Jos pro mě je pár na zadek pořád fyzický trest, že jakoby existuje chování, které dává někomu právo na tebe sáhnout. (Jasně, není to týrání, pro pořádek.) Malé plácnutí batolete přes ručičku nebo lehce přes plínu je taky fyzický trest. Když píšu, že to bylo v okolí běžné, tak tím nemyslím, že spolužáci chodili do školy s modřinami nebo tak něco.

Evaeva Jj, jako taky to tak beru, prostě když někdo něco vyváděl a jednu, dvě za to dostal, tak to beru, že ty fyzické tresty v rodině byly...že to bylo nějak méně často, tak to asi protože ten dotyčnej asi nezlobil zas tak moc, ale kdyby přidal, asi by se přidaly i ty tresty. 

Děda, ročník 1920, na mamku nevztáhl ruku. Ani babička. Naopak tátu a jeho sestru druhá babička docela dost mlátila, zlomená vařečka included. Děda nikdy. Na nás se sestrou otec ruku nevztáhl. Máma vyhrožovala vařečkou a sestra i párkrát schytala ( byl to vážně spratek). Já v pubertě od mámy jednu facku. Ale máma při našich cestách hádkách se sestrou ( moc jsme se rády neměly) často brečela a mela proslovy o sourozencích - to jsem fakt nesnášela. 

Jednou jsme si se sestrou stěžovaly, že ani nevíme, jaké je to klečet v koutě. Po nejbližší hádce nás tedy rodiče poslaly klečet, že si to můžeme vyzkoušet. Přišlo nám to strašné směšné a neskutečně jsme se smály, klečely jsme zalomené smíchy asi 5 minut. 

Ve škole v devadesátých letech jsem tělesný trest nezažila, ani od nikoho z kamarádů jsem nikdy nic takového neslyšela. 

Evaeva prosimte ja jsem rocnik 83 a dostavala jsem planovane vareckou, byla to vylozene vychovna metoda, pojd do koupelny a uz to jelo. kolikrat za veci, co se staly nedopatrenim (napr. neco jsem rozbila). jako nasi to mysleli dobre ale tohle fakt no comment.

nebo kdyz jsem nemohla spat, davali mi "prasek na spani". myslim, ze to bylo placebo, ale dneska by si rodice asi taky spis s deckem promluvili, jestli ho treba neco netizi :D

diky bohu se ta doba fakt posnula.

Karja já jsem ročník 81 a myslím, že jsem byla jedna z mála, koho doma fyzicky netrestali. Na ZŠ ne že by učitelé uplatňovali nějaké promyšlené fyzické tresty, ale tahání za vlasy, uši nebo přetáhnout přes záda ukazovátkem byla od některých běžná praxe. 

Nás taky rodiče fyzicky trestali, na zadek, vařečka, pohlavek. Ne často, ne tvrdě, ale ano. Jednou mamka honila s vařečkou po bytě i tatu, skončilo to záchvatem smíchu jich obou i nás dětí, to byla vyloženě komediální scénka. Ale hodně na nás křičeli, a k tomu mám sklony i já a musím se dost hlídat, abych k tomu nesklouzávala. 

Ale ve škole jsem se s tím už nesetkala, až na jednu výjimku - nějak ve čtvrté páté třídě jsem se něčemu zasmála, když učitel zrovna řekl, ať jsme zticha, a schytala jsem úplně nepochopitelně facku. Na to si tedy rodiče byli stěžovat.

Lilly_Ku Víš co je jakoby prdel, ale fakt jakoby, protože je to spíš smutný. Ne to, že to někdo používal, prostě jiná doba a věřím, že spousta lidí by to dělala ted jinak..ale to, že je někdo schopnej ti to ještě dnes poradit...... Máme to v rodině. A my se sambem jsme neměli asi nějak vrozenou rodičovskou intuici, nebo takhle, měli, ale prostě nějak jsme hodně  nad ní pochybovali, nevěřili si, zda to děláme dobře, zda si nemáme nechat poradit, a každej jeden z nás, nad těmito ruznými radami typy rad přemýšlel. Ted se tomu fakt divíme, kam jsme dali v těch počátcích hlavu, že jsme ty radily neposlali do háje rovnou;)

Lilly_Ku jo, ségra dostávala, když jako batole opakovaně lezla na stůl a opakovaně padala. Jako, to řvoucí dítě je fakt frustrující, proč se nepoučí, že joale tak nějak tušíme, že je to blbost za něco takového dítě bít.

Jos ja teda za fyzicky trest beru i to placnuti pres zadek, nemyslela jsem tim velke biti s podlitinami. Ale porad to je nejaka demonstrace sily a nadrazenosti. A z meho pohledu nezvladnuti situace tim dospelym (a to rikam i jako matka). Misto toho, abych ja jako dospela udrzela chladnou hlavu a situaci resila, tak mi ujedou nervy a ja nekoho slabsiho prastim?

Hlavne ja byla fakt hodne dite, dobre znamky, dobri kamaradi, nepila jsem, nekourila, za skolu nechodila, misto diskoteky jsem si radeji doma cetla... ale dostavala jsem treba za neuklizeny pokoj, nevyndanou mycku, odmlouvani. Obvykle jeste s kecy, ze oni to nedelaji radi, ale ja je k tomu nutim. A to bylo v mem okoli uplne bezne, normalne jsme si s kamarady vypraveli, za co to kdo zase schytal. To jsem rocnik 91. Kdyz mel pred par lety tata kecy, ze si vnucku k sobe berou radi a ze kdyz bude potreba, tak si ji srovna jako me, dost se divil, ze jsem na nej misto usmevu zacala jecet, ze jednou na ni vztahne ruku a uz k nim nikdy neprijede. To bylo poprve co se nad tim nejak zamyslel. 

Karja já si paradoxně myslím, že za velký průšvih bychom víc nedostaly, naopak. Jako větší už jsme ostatně dostávaly výjimečně za drzost, za čtyřku z aj někdy v sedmičce na vysvědčení jsem obdržela přednášku a celé léto se se mnou táta učil, nic víc.

Ale bouchnout syna, když se začal sápat po věcech, mi radila švagrová. To musím říct, že mi docela otevřelo oči, je to rodina stejného životní stylu, vzdělání, ekonomické úrovně, moje bublina prostě. Rodiče moji nebo mužovy nikdy.

​No přesně, pokud i byly běžné tělesné tresty, tak se v mých kruzích spíš bavíme o nějakém příležitostním pohlavku. (Čímž pohlavky nemlouvam, aby bylo jasno).

Já chápu, že je špatně všechno fyzické trestání, ale za výchovný prostředek fyzické tresty považuje cca 22% populace, další čtvrtině občas ujede ruka v tenzi, ale nepovažuji to za správné a mají z toho výčitky svědomí. Rozhodně situace není taková, že mlácení děti je tady nějaká společenská norma. 

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2691525

​našla jsem data k tomu výzkumu, který v tvém odkazu citují. Je to teda zatím jen nerecenzovaný preprint, tady: https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=6481519

Spousta těch věcí ze článku z novin se mi tam teda nepovedlo vyčíst, třeba jaké procento z těch 59 %, co fyzické tresty ve výchově používá, se omluví nebo tak... Ale každopádně tam je zajímavá tabulka k tomu, jak byly běžné fyzické tresty v minulosti. Respondenti jsou lidé s dětmi 0-18 let, jejich průměrný věk je  42.5 let ( Sd=7.9 roku) a fyzicky trestáno vlastní matkou jich bylo skoro 93 % . (Otcem o něco míň.)