Myrtila to mi připomnělo kolegu, který tím vytrestal dám sebe, protoze v noci běhali s osmiletym synkem na záchod. Jako došlo mu to, že to strašení byla blbost, ne že ne. Občas je karma fakt rychlá.
Jak jsme vždy v dětech pěstovali spíš tu odvahu, tak teď bych celkem ocenila kdyby se starší bála alespoň něčeho. Jak jsou v ty pubertě díky vývoji mozku opět trochu bezmozci a zároveň jsou si jistí, že jsou nesmrtelní. Hrozny tohle.
Telesné tresty, citový chlad a strašenie fakt nebolo bežné všade. Ako decko sme vedeli len o jednej rodine kde boli deti bité a viem že to okolie odsudzovali, ako dospelá som tiež asi mala okolo seba normálne rodiny. Prísny rodič automaticky neznamená despota
ja jsem mladsi trochu nez barbucha a musela jsem klecet a dostavala vyprask vareckou. jako verim ze to rodice delali s nejlepsim umyslem, ale v tech chvilich jsem je uprimne nenavidela. na druhou stranu maminka byla dost moderni a treba to straseni uplne nesnasela a babicce to zakazovala.
Moje máma považovala tělesné tresty za blbost už před 50 lety a delala v tom v rámci možností i osvětu. Pamatuji na její lapidární větu: na bitku si děcko zvykne a co pak?
Naši teda vysvětlovali do apeluje. Občas jsem záviděla kamarádům, kde prohřešek proti pravidlům vyřešil nějaký ten zákaz a bylo.
Telesné tresty, citový chlad a strašenie fakt nebolo bežné všade. Ako decko sme vedeli len o jednej rodine kde boli deti bité a viem že to okolie odsudzovali, ako dospelá som tiež asi mala okolo seba normálne rodiny. Prísny rodič automaticky neznamená despota
No přesně, pokud i byly běžné tělesné tresty, tak se v mých kruzích spíš bavíme o nějakém příležitostním pohlavku. (Čímž pohlavky nemlouvam, aby bylo jasno).
Já chápu, že je špatně všechno fyzické trestání, ale za výchovný prostředek fyzické tresty považuje cca 22% populace, další čtvrtině občas ujede ruka v tenzi, ale nepovažuji to za správné a mají z toho výčitky svědomí. Rozhodně situace není taková, že mlácení děti je tady nějaká společenská norma.
My se sestrou , když jsme něco provedly , tak nám mamka donekonečna vysvětlovala a domlouvala. Taky jsme si říkaly kdyby nám dala pár pohlavků .
My se sestrou , když jsme něco provedly , tak nám mamka donekonečna vysvětlovala a domlouvala. Taky jsme si říkaly kdyby nám dala pár pohlavků .
Bože! Presne
viktorka_od splavu my sme kľačali, varecha bežne a ešte si otec dal na nás vyrobiť taký remenny korbáč, samozrejme facky.
letfenixaJežíši, to je hrozné. Měla jsem takové spolužáky asi dva. Ale v mým okolí se to chválabohu odsuzovalo už tehdy.
Mně vadilo nucené usmiřování s tátou, když jsem ještě byla ve svých emocích. Pojď, dej mi pusu, už se na sebe nezlobíme. Jako by nesnesl tu chvíli rozklížení hladkého povrchu.
My se sestrou , když jsme něco provedly , tak nám mamka donekonečna vysvětlovala a domlouvala. Taky jsme si říkaly kdyby nám dala pár pohlavků .
Nevím, pohlavek, facku možná, jsem od máti dostala jednou a bylo to tak ponizujici, že si to pamatuju doteď. To raději to vysvětlování.
letfenixa to je hrozné čo píšeš 
, je mi to ľúto
Ale je to fakt extrém
Dávky som chytila raz, myslím že vo väčšom šoku bola z nej mama, ako ja. Ale tu som si zaslúžila a doteraz sa za to hanbím, čo som urobila.
Mně vadilo nucené usmiřování s tátou, když jsem ještě byla ve svých emocích. Pojď, dej mi pusu, už se na sebe nezlobíme. Jako by nesnesl tu chvíli rozklížení hladkého povrchu.
to bylo presne u nas. Rev, par facek, on si ulevil a jeste ve chvili, kdy jsem v pokoji brecela a nenavidela ho, prisel s tim stejnym. Je mi to dodnes odporny a mam nulovou toleranci k jakemukoliv nasili v rodine.
U nás to bylo jen nějaká ta facka nebo přes zadek, žádný extrém, spíš jako poslední možnost. Ale v okolí to teda bylo normální. Pamatuju si, jak rodiče některým spolužákům rodiče říkali před švp, že paní učitelce dovolili pár facek (předpokládám, že by to nikdy neudělala, ale už to, že se o tom takhle mluví) nebo jak jeden kamarád - tatínek vyběhl na dovolené z pokoje a kamarádovi, co ani nebyl jeho dítě, dal pár na zadek, když mluvil sprostě. A mohla bych pokračovat. Švagrová dětem na zadek normálně dávala bez uzardění. Tam teda bylo všechno, vyhrožování policajty, trestání... Strašení čerty a podobně slýchám ve školce od rodičů úplně běžně, nedá se říct, že by se za to ti rodiče styděli. Je to asi menšina, ale zase to není žádná výjimka.
Zuzuli Hlavně tam chybělo jakékoli vysvětlení, porozumění... U nás byl spíš jen řev než facky, ale vlastně jsem se nikdy nedozvěděla, co bylo špatně, a netušila jsem, kdy z čistého nebe přiletí hromy. Mohlo se stát kdykoli cokoli. Takže jsem se naučila číst nálady všech v místnosti a předvídat za deset rohů. Kontakt s vlastním prožíváním byl jaksi na druhé koleji. Tohle člověka doběhne až za delší dobu, hodně let to vypadá jako empatie, ochota, vstřícnost. Pamatuju si, že v jedné diskusi (asi před dvaceti lety a úplně jinde) jedné kočce vytekly nervy a vyjela na mě: To musíš dopr... pořád všechny chápat?
