při příjmu se to určitě vyplňuje, ale stejně si myslím, že by to mělo jit směrem nejdřív pacient a pak ti ostatní. Já to beru tak, že je to pro případ, když se nemůžu informovat sama, tak komu dalšímu to vůbec můžou říct.
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
continuity já to teda beru právě v těch těžkých případech, že ne každý to chce vědět.
Reakce na Jos:
S cim se ale naopak setkavam casto je to, kdy pacienti prichazeji k vykonu absolutne neinformovani. Na vykon, ze ktereho se nikdy nemusi dostat domu ale nikdo jim to vlastne nerekl a nezeptal se jich, jestli spis nechteji kratsi ale kvalitnejsi cas prozit doma.
I každý člověk je jiný, já si úplně neumím představit, že mi rodina fatální diagnózu zatají. To mi přijde úplně šílené. Úplná noční můra.
continuity ze ma nevylecitelnou rakovinu slinivky, tajil me babicce deda. Dokonce dosel tak daleko, ze chemoterapie, po kterych ji bylo zle a musela nosit paruku, ta preventivni lecbu. Babicka pak brecela u sousedky, ze ona prece vi, ze ma rakovinu, tak proc ji porad lze... ja byla tehdy dite, tak to vim jen z vypraveni roky po te, ale tez nechapu
999 ja mam takovy matny dojem, ze jsem na onkologii v informovanem souhlasu vyplnovala, jestli chci byt o svem stavu informovana a nebo ne. A komu to maji pripadne sdelovat
continuity mně nepřijde divné, že někdo zvolí tu střední možnost, nějaké to částečné informování. Představuju si teda spíš staršího člověka, který už život prožil. Ale nebýt informován vůbec, to si představit neumím.
Zuzuli mne tohle přijde nejstrašnější, že se o ten smrtelně nemocný nemá s kým pořádně probrat, protože všichni dělají, že nic, případně ho přesvědčují, že to ještě nemá vzdávat.
Minulý týden jsem úspěšně uzdravila zlomenou nohu, zanartni kůstka.
Dneska jsem zakopla na schodech o schod a tak příšernou bolest palce jsem jeste nezažila. Na nohu jsem se skoro nepostavila a strasne me bolela i kůže na tom palci.
Takže opět ortéza. Berle, a Nemocnice v Rakovníku. Skoro 3 hodiny čekání.
Zlomené to, naštěstí, není, ale silné zhmožděné. Jako bych si udělala vyron horního kloubů palce.
Tak mi to zatejpovali, tři prsty svazali k sobě a opět budu poskakovat s berlemi a ortezou..
Fakt už mě snad radši vemte lopatou po hlavě.. 
Reakce na Zuzuli:
999 ja mam takovy matny dojem, ze jsem na onkologii v informovanem souhlasu vyplnovala, jestli chci byt o svem stavu informovana a nebo ne. A komu to maji pripadne sdelovat
To mi připadá divný. Snad ten, koho se to týká, to jest pacient, by měl bejt informovanej samozřejmě jako první, automaticky... Ne že to řeknou jen příbuznýmu a ten se pak jako rozhodne, jestli to sdělí i dotyčnýmu? Nedokážu si představit, že jim podepíšu že nechci nic vědět (ani jsem to snad v žádným i. souhlasu neviděla, takovou možnost) 
Jako ten váš případ je děsnej, zvlášť když se ještě ke všemu sekli (určovat konec života prakticky na den je nesmysl, nikdy nevíš).
Na druhou stranu tajit ten stav je taky blbost, myslím si že mám právo o sobě vědět všechno, když už to musí bejt. Ale zcela určitě záleží na formě toho sdělení - a posílat chudáka pomalu rovnou do pohřebního ústavu je trestuhodný. Jako dá se to říct např. třeba že "stav je vážnej, zatím nemáme možnosti jak to vyřešit - ale třeba se časem něco naskytne, prostudujeme ještě světový případy... a mezitím vám můžeme aspoň ulevit..." a ne že máte tři měsíce a nazdar. To je peklo!
barbucha To jsem v tom předchozím příspěvku psala: "Přitom by stačilo říct, medicína pro vás nemůže nic udělat, ale žijte normální život a když to začne být blbý, pomůžeme vám." My ani nechtěli, aby byly plané naděje, stačilo by tohle.
Zuzuli Myslím, že taková možnost volby už není.
Dadoo tlapkám... zlomeninu zánártní kůstky jsem na noze měla před pár lety, s berlemi jsem uklouzla a zhmoždila si pravé podpaží, něco si tam natáhla, připadala jsem si jak největší debil. Držím palce ať to rychle odezní, tohle bolí moc moc.
Reakce na 999:
barbucha To jsem v tom předchozím příspěvku psala: "Přitom by stačilo říct, medicína pro vás nemůže nic udělat, ale žijte normální život a když to začne být blbý, pomůžeme vám." My ani nechtěli, aby byly plané naděje, stačilo by tohle.
Jo, takhle nějak. Jenom bych se nevzdávala ani tý naděje, ne snad na zázrak, nemusej slibovat že tady bude do stovky, ale tak už jen kdyby vynechali ten konečnej termín, tak se člověk může i trochu na něco ještě těšit, a ne počítat kolik dní ještě zbylo.
