Já si sny pamatuju jen tehdy, když se vzbudím nad ránem, znovu usnu, a v tomhle mezidobí se mi něco zdá. Samozřejmě, že v tuhle dobu se mi zdají ty největší hrůzy, které bych si radši nepamatovala. V posledních týdnech jsme se s dětmi schovávali na záchodě, když kolem nás někdo střílel do lidí ( evidentně to souviselo s těmi teroristickými útoky ), ve druhém snu se s námi na moři obrátil trajekt vzhůru nohama ( to zase souviselo s naší cestou trajektem do Normandie - naštěstí se mi to zdálo, až když jsme byli zpátky ).

Kažopádně můj nejhorší sen se mi zdál asi před osmi lety. Stojím s dcerou v metru na nástupišti, má na sobě šatičky, které jsem jí nedávno koupila, dcera se prochází po žluté čáře, přijíždí metro, a já vidím, jak dcera ztrácí balanc a to metro ji sráží. Probudila jsem se s křikem a pláčem, celý den jsem v práci fungovala jako ve snu, protože jsem ten sen měla pořád před očima. Bylo mi z toho úplně špatně. Je teda fakt, že s dětmi metrem necestuju moc ráda, furt je nutím, ať chodí u zdi, takže tam je evidentně nějaký zasunutý strach.

Tak to já bych se asi probudila s úlevou, že královnou nejsem.

jdu si postěžovat na jednu nablblou kolegyni, která nepochopila, že jsem pro ni něco udělala nad rámec svých povinností a teď se toho dožaduje. Je opravdu nablblá, není v tom vypočítavost, jinak je fajn, ale tímhle mě dost dráždí (a tahám za kratší konec provazu)

Je to fakt podej prst a uchramstnou ti ruku, člověk aby si furt dával pozor...

Sny o tom, že je koniec školského roka a ja nemám ani jednu známku, alebo že sa balím na dovolenku a furt sa neviem dobaliť a lietadlo letí za hodinu mávam v stresovom období. Keď mám toho v práci moc, tak ma to takto prenasleduje ešte aj v spánku...

Raz sa mi v noci snívalo, že som vystúpila zo svojho tela a vznášala sa po izbe. Pamätám si, ako som zo stropu pozerala na svoje telo ležiace na posteli a uvažovala, že čo ďalej. Vtom som spadla späť do tela a zobudila sa

Spolucítim. Ja som sa tu bola sťažovala na môjho kolegu, ktorý si spravil zo mňa svoju sekretárku. To sa mi podarilo našťastie eliminovať, ale aj tak je veľmi ťažké vybalancovať ochotu pomôcť a zároveň vedieť povedať nie a nevyzerať, že nie som team player. Jeden musí byť fakt opatrný, ľudia si na dobré veľmi rýchlo zvykajú. Stačí aby človek pomohol raz a už sa v tom vezie.

Mne se jako maly zdavalo o ohni, mela jsem za dverma do pokoje neustale pripravene dve igelitky veci, co jsem povazovala za nejdulezitejsi k zachrane. No, mama me nekolikrat donutila to uklidit, ale ja vzdycky videla, jak zachranujem zvirata, jak zustal nejmladsi zapomenutej v baraku, jak pro nej bezim a sama tam pak zustanu, jeho nasim hazim z okna. Nas barak stoji na spalenisti a nekdo tam uhorel.  Vysvetlete osmiletymu decku, ze je vsechno ok. Vracelo se mi to minimalne do puberty. Fuj, zas je mi z toho do breku.

jsme jí tu před chvílí drbaly s kolegyní a ta říkala, že jednou po nějakým pracovním mejdanu umyla po někom nádobí a příště se jí to už začalo kupit, jakože ona je ta, kdo meje nádobí

Ja som tak vzala utierky z kuchynky raz, ked sa nakopili domov. A minule som ich našla pripravené v taške na mojom stole. Ha-ha. Nevzala som ich. 

a co jim na to řekl? 

Šiš, jak je tohle možný? (Vím jak je to možný, sou to prostě sebestředný líný asociálové, mám takovýho kolegu - říká mi, že nádobí je moje záležitost, protože sem žena, ale stejně mě vždycky překvapí ta drzost..)

No, von to říká v takový tý rádoby srandě, jakože hahaha, tak sem mu řekla jakože hahaha, ty seš debil, no. Co jinýho na to..

my v práci pěstujem docela drsnej humor, ale tohle bylo nevhodný a navzdory tomu hahaha moc dobře vím, že si to vážně myslí. 

ja treba z vlastni iniciativy tu mycku zapinam, to taky musi nekdo udelat:-) a jednou mi prisla jedna kolegyne zcela vazne oznamit, ze mycka je spinava! no hledela jsem jako blazen co tim jako mysli... byla spinava jeste hooodne dlouho:-)

 Jako kde se to v těch lidech bere, fakt..

to je teda fakt hrozné... ale ani teda nechápu, proč v tom ten kolega potom pokračoval, jasně - hora nádobí - ale však snad neseděl v kuchyňce... jinak u nás uklizečky myjou v myčce i naše soukromé hrnečky (taky jeden mám, je mi to tak nějak milejší, než používat erár...)