Držte se , je mi to líto .

Takže ty máš sice dobrý pocit, ale maminka zřejmě nikoli (z toho, co píšeš). Udržovat vztah na oko, kvůli okolí, včetně dětí, mi přijde jako očistec, nikomu to neprospěje. Život je příliš krátký na tento typ hrdinství, řekla bych. Děti to stejně prokouknou, časem odejdou a rodiče jsou v pěkné bryndě. Nic moc vyhlídka. Hele, i ty děti to přežijí - myslím ten případný rozchod. Nakonec, psala jsi, žes takovou situaci zažila, tak jsi to asi také řešila spíše z pozice sebe samé, ne?

no jiste. je to vazne tak, ze dobre reseni to nema, vzdycky bude nekdo nestastny. jen me trosku rozciluji takove ty naivni vykriky typu "jsi si za svym stestim a dite bude stastne ze jsi stastna" to proste neni pravda. jo jednou to jiste pochopi, to verim. ale prijit o domov pro ne musi byt velmi tezke. zalezi samozrejme na konkretni situaci, veku atp. ale kolikrat i deti dospele jsou z rozchodu rodicu vykolejene.

Tak o domov nepřijde, maximálně bude mít dva. Já bych to tak nedramatizovala. A to "obětování" např. 40 let života sdíleného s někým, s kým být nechci mi přijde poněkud příliš. Ale každému, co jeho jest a chápu, že ty to třeba vidíš jinak a jinak by ses i zachovala.

ja uz minimalne deset let tvrdim, ze nasi by udelali zdaleka nejlip, kdyby se rozvedli (je teda fakt, ze ted se to zas trochu uklidnilo). ale vypada to, ze jsou nakonec oba rozhodnuti to uz spolu doklepat. dobre jim tak.

není to stížnost, ale nevím, kam s tím  vlastně asi trochu i je.

děsím lidi tím, jak spím!

protože prý vypadám jako mrtvá. údajně nedýchám  a hlavně se prostě vůbec nehýbu. dnes jsem usnula s notebookem položeným na břiše...a spala jsem tak až do rána. při sebemenším pohybu by mi přitom spadnul. dokonce jsem pořád měla ruku na myši  je to normální?

mně se teda občas stane že spím tak tvrdě že se ani nehnu - ale pak jsem úplně ztuhlá a přeleželá a nemůžu se rozhýbat

já tak asi spím každý den. dnes jsem navíc spala extra dlouho, vzbudila jsem se tak v sedm, sundala ten notebook, otočila se na druhý bok a spala dál  když jsem byla malá, tak na mě chodila matka sahat a poslouchala, jestli dýchám. možná proto se ráno nikdy nebudím vyspalá, ten pocit vůbec neznám. ale nemám ten syndrom, kdy nedýcháte a pak se nadechnete, nechrápu, nic. jen prostě zřejmě dýchám opravdu extra mělce a extra potichu. taky jsem prý v noci často studená  je to trochu děsivý.

A kdo te pozoruje, kdyz spis?  Ja jsem od prirody vrtiva, takze mne osobne to samorejme prijde nenormalni a naprosto nemyslitelny, ale asi to zase neni takovej fenomen, moje kamoska tak taky spi - pravda, prvne nas tim taky trochu sokovala, od doby usnuti az do probuzeni zustala presne v ty stejny poloze a to dalsi kamoska spala vedle ni na dvouluzku, taky jsme mely trochu obavu, jestli zije. 

docela jsem se najezdila na tábory apod.  všichni se převalovali, chrápali a nechápali. taky na mě šahali, jestli nejsem mrtvá, a některé jsem vyděsila, pokud jsem zrovna byla ve fázi "odcestovala jsem nějak jinam a má tělesná schrána je studená".

když jsem dnes celou noc opatrovala na břiše ten notebook, tak jsem si na to zas vzpomněla.

A nepsalas nekde, ze mas hodne nizkej tlak? To by s tim mohlo i souviset, studena kuze. 

lol  kolík do srdce!

v pubertě jsem to vylepšila na to, že jsem děsila sama sebe, protože jsem se často v noci vzbudila s tím, že třeba necítím ani jednu nohu  fakt jako mrtvé a studené, prostě v nich přestala proudit krev. musela jsem ji rozmasírovat, aby se obnovil cit. když se mi to stalo poprvé, tak jsem se vyděsila fakt hodně. časem to naštěstí přešlo.

jo, mám, hlavně teď v zimě se mi lidem blbě podává ruka, vždycky ucukávají a ptají se mě, jestli mi není zima, protože ji mám jak kus ledu.

"5x se vzbudím a xkrát se musím projít po bytě, abych zase usnula."

to bych tě zabila zas já, mám lehký spaní:-(

Bezva večer. Syn si asi 3 dny zpět odřel nohu. Oděrka asi 1x1cm na nártu. Dnes si začal stěžovat, že ho to bolí. Do večera noha oteklá po koleno, nemůže na to vůbec stoupnout a  teplota 38. Na pohotovosti mu to zavázali...no to bych asi zvládla i doma a ještě se tvářili, že jsme se asi museli zbláznit. Jen doufám, že tam nepojedeme třeba za dvě hodiny znovu.  

 To bych se bala, ze ma rozjetou bakterialni infekci a hlidala bych to teda fest. Pokud se to brzy nezlepsi, sla bych znovu. 

Ty sa v noci prechádzaš po byte? By som z teba mala infarktové stavy