Dneska jsme museli nechat uspat potkanku Eftynku. Získala jsem ji díky tomuhle vláknu, když jsem se předtím po letech chovu zařekla, že žádného potkana už si nepořídím, leda by ho ke mně přivál osud, a že tomu ani nijak nepůjdu naproti třeba tak, že bych sledovala potkaní skupiny na FB. I muž, který potkany kvůli jejich krátkému životu a většinou smutným koncům nechce, musel uznat, že když se o potkanovi dozvíte na fóru o parfémech, tak to nic jiného než osud být nemůže.
Efty byly v době, kdy se ke mně dostala, zhruba 3-4 měsíce, žila tedy neskutečné 3 roky, přitom u potkanů se dá mluvit o štěstí, když to dotáhnou na dva. Aby nebyla sama, pořídili jsme jí společnost, 2 potkanky z chovatelské stanice, obě přežila. Aby nebyla sama, pořídili jsme jí další dvě společnice, chvíli to vypadala, že "udolá" i jednu z těch nových. Dělali jsme si s mužem občas srandu, že ty mladší potkanice možná nějak po upírsku vysává a žije z nich :-)
No a dneska jsme se s ní museli rozloučit. Už jsme delší dobu bojovali na víc frontách, a i když by to ještě týden nebo možná dva nebo tři nějak šlo, hrozilo, že se dostaneme do situace, kdy jí uprostřed noci, kdy jsou potkani aktivní, praskne nádor na slezině a my to zjistíme moc pozdě na to, abychom jí s tím dokázali pomoct. Za ty léta chovu jsme se naučila potkaní odchody zvládat bez slz, ale dneska jsem to na veterině obrečela a teď to není o moc lepší.
Moc děkuji Viatori , že mi Eftynku před těmi skoro 3 roky svěřila
. Efty byla to jedna z nejskvělejších myšek, co se mi kdy dostaly do rukou.
