Máte nějaké zprávy ohledně Axíka?

Axík je na tom pořád stejně. Každý den kapačky, které se nějak neprojevují. Dnes přiletěl jeho pán ze zahraničí, to se mu prý rozzářily oči a byl hrozně moc šťastný.

Zítra mají jít na kontrolu po té sérii kapaček, ale prý už nepůjdou. Rozhodli se, že ráno odjedou na chalupu, kde to měl Axík moc rád a zajedou tam k místnímu veterináři. A Axíka tam už na chalupě pochovají. 

ale měl se do konce jak v ráji. mě hrozně štve, že člověk není na umírání kohokoli nějak líp stavěnej.

Je mi to líto. Prožil krásný život, škoda, že ti naši miláčci nevydrží déle. Ty odchody jsou tak bolestivé. 

Děkuji za zprávu, jsem na vás dost myslela a trochu jsem se bála zeptat. A souhlasím s ostatními, že Axík si ty poslední týdny u vás fakt užil, lepší už to pro něj ani být nemohlo a vy jste skvělí, že jste mu to dopřáli. Tak se držte.

Je to strašně smutné, ale přesto myslím, že je to menší zlo, než když oni přežijí své pány.

KUK!!!!!!!!!!!!!

Zdraví vás Otíček č. 2!!!!!!!!!!!!!!!!! 

Fakt se jmenuje Otík, tak to jsem prostě musela... je to nalezenec a je hrozně milej a hodnej!! Dneska jsem podepsala adopční smlouvu a už je jenom můj!! 

Našli ho někde u dálnice, zjevně krycí pes z množírny... jestli utek sám nebo ho vyhodili, těžko říct. Už je kastrovanej, je mu něco kolem pěti... a fakt miláček. Mám hroznou radost! Už máme za sebou procházku a sice na chvíli padnul a hlasitě chrápal (to mi chybělo!), ale teď objevuje byt...

Tak snad bude u nás rád... 

Je mi líto Axíka, ale dopřáli jste mu krásnej čas  Já teď, když jsem získala náhradu za Otíčka, teda vlastně Otíčka novýho... si říkám, že i kdybych ho měla rozmazlovat jen krátkou dobu, tak mi to prostě bude stát za to! 

A Axík taky  mel se moc hezky

Stejne jsou dobry,jak se rychle zorientujou,to je jak Ruficek,taky z popelnice šup rovnou na gauč

barbucha  To strakatý bříško...

Jé ten krásně vošklivej!

ňuňuňuňuchrochro:-)))

Já tady ted normálně brečím. Mám hroznou radost z Otíčka a je mi líto Axíka a tak se to ve mně mele. Ale to brečení se hodí k oběma, ke smutku i k radosti, takže je to vlastně cajk. 

Dá se říci, že já to snáším ještě dobře, jsem dost racionální. Ale manžel to nese hůř a nejhůř, samozřejmě, Axíkova panička.

Já bych si strašně moc chtěla brát staré a opuštěné psy na dožití, ale když vidím manžela, jak to těžce nese, asi to neklapne.

Ale třeba k nám nějaký najde cestu sám a to si může být jistý, že jak nás potká, už neodejde.

Když jsme v sobotu odjížděli od manželovy dcery, dělali jsme, že jim tam Gigolka necháme.. Jenže to jste neviděli, co ten pes dělal!! Úplně šílel! Štěkal na nás, skákal až nad hlavu, drápal vrátka, jenom, proboha!, abychom ho tam nezapomněli. A když ho jeho panička vzala na ruku, svíjel se jak had a kvílel na celou ulici, aby se jí dostal z náruče. On prostě MUSEL odjet s námi! Naštěstí mu v tom ve skutečnosti nikdo nebránil, to bychom jemu ani Bertičce neudělali, ale bylo to fakt strašně legrační.

Díky za účast, je to život.. 

No dovol!  Krasavec to je!