CORNALINE Anatole Lebreton
Vše v barvě antracitové se sépiovými stíny odlesku pouličních lamp, prašně sivé kosatce, plné pylu a s odhalenými kořeny, které syrově voní po marcipánové karotce, muškáty a afrikánky, sladké a kořenité, aromatické do posledního mikrogramu chlorofylu, broskvoně se stovkami plodů pro Jakuba, jezírka střežená šiky fialových hyacintů, stonky nasycenější než artéské studny, ticho a klid a nad vodou světýlka, co vábí a hřejí jako černý med.
Kdyby moje duše byla tajemnou zahradou, za noci nejtemnější, té s úplňkem v zenitu, voněla by právě takto.





