Ja bych k tomu pridala maly osobni postreh. Hodne lidi, i mem okoli nechape, co ti trans lidi maj za problem. Kdyz chtej, aby je okoli bralo jako zenu a mohli si chodit ulevit na damy, tak si maj ten penis nechat ufiknout, jinak jsou jen zpovykani... Ono je to podle me hodne i tim, ze vetsina tech lidi se se svym genderem ztotoznuje, a protoze splnuji zakladni spolecenske pozadavky na genderovy vizual (uces, prsa, vousy...), nikdy se nesetkali s tim, jak strasne na hovno je, kdyz ve vas kazdy vidi to, cim se fakt necitite.
Ja se vzdycky citila jako zena, mela jsem dlouhe vlasy, nosila saty, mela prsa, pas a boky... S klukem si me nikdo nespletl ani jako batole v ruzovem oblecku. Dokud jsem se ne vlastni volbou (jak jinak nazvat chemoterapie a konske davky kortikoidu) neocitla v tele, se kterym jsem se fakt neidentifikovala. Ani jsem se na sebe v zrcadle nechtela divat. Dvacet kilo navic, otekly oblicej, nafoukle bricho, hola hlava, zadne rasy a oboci, pak operacne obe prsa pryc... Zenskost uplne zmizela. Nalicena jsem vypadala jako vystupujici na travesti show, ktery si akorat jeste neobleknul kostym a paruku. Znama, co me zna patnact let, me nepoznala, ze jsem nejaky velky kluk. V obchode a mhd me bezne lidi oslovovali jako pana s ditetem. I kdyz to byla jen docasna vec a ja vedela, ze vlasy dorostou, prsa budou novy, kila zmizi, tak to bylo fakt dost psycho. Takze moc soucitim se vsemi lidmi, co ziji v jinem tele a bojuji s tim a musi se jeste obhajovat.
Na ilustraci oboji jsem ja. V srpnu 2020 a pak v kvetnu 2022. To jsem jeste mela aspon ty prsa. Jak zmizely, citila jsem se jako usmudlany tlusty chlapek, co s nejak nedopatrenim obleka do satu. Ted uz teda vypadam vyrazne lip 
