SunEclipse aha díky, já do těch obchodu s nábytkem chodím opravdu málo.
Co Vám dnes udělalo radost.?.
11. srpna 2014 09:59
To akvárium tam rozhodně stojí za to, dobrá volba! Výlet bez dětí závidím. Jako na jednu stranu bych chtěla, abychom toho zvládli hodně procestovat s nima, na druhou stranu bez nich to bylo úplně jiný cestování.
Konečně jsem dokončila, potíc u toho krev, rodinný album pro zřítelnici. Já jsem tak šikovná! 
(že se ještě pro jistotu objednám na osobní konzultaci pro finální doladění, je jasný, ale o tom teď hrdě pomlčím)
barbucha at ma album uspech 
barbucha No super!!! Úplně jí závidím :-)
Ze jsem dneska v praci ulovila holuba, a tim padem tam nemusel umrit hlady. Ale ta chvíle, kdy jsem v rukach (nastesti v rukavici) drzela to vyplasene zvire, stala tam na miste kde to bylo nad slusnou hloubkou na takove vydrolene zidce, no nic moc. Ale dopadlo to vsechno dobre
Dík holky. Hrozný bylo vymyslet ty popisky a naprat tam všechno co potřebuju... se mi z hlavy kouřilo.
Ale na tyhle příbuzenský záležitosti je švédština k nezaplacení! Ne že bych to celý a hlavně historky dala ve švédštině, ale vypomohla jsem si značně u babiček a dědečků - člověku by se z toho motala hlava, ale jak má švédština extra výrazy pro matku matky a extra pro matku otce... tak není třeba dlouhýho vysvětlování a laskavý čtenář má jasno hned! 
Super jazyk, pro blbý
barbucha Krásný dárek.
Chtěla bych se k něčemu tskovému taky dokopat, ale to asi dřív vylezu na Matterhorn.
Jo, jen donutit se k tomu sednout byl nadlidskej výkon. Vyžehleno jsem měla, manikuru udělanou, myčku zapnutou... už nezbejvalo na co se vymluvit Vono by to nebylo jako nějaká strašná, votravná práce (navíc pro někoho koho miluješ 
), ale jak to člověk neumí a sází to pokus-omyl, tak se bojí vůbec začít!
barbucha To je ono, bojím se začít. Navíc fotky jsou uloženy na x různých místech.
No jestli je máš uložený ve vzduchu někde, tak neni problém si je tam naloudovat odkudkoliv... já musela všechny nejdřív nechat naskenovat.
Jako namakáš se na tom dost, já měla padesát fotek a sázela jsem je snad pět hodin než to jakžtakž vyšlo, a ještě dýl mi trvaly ty popisky potom. Nad těma jsem seděla celou neděli...
(Tak, a už mam objednanou finální konzultaci na středu. Ta lektorka je moc milá - nemyslí si o mně že jsem debil )
Já vám závidím, že ty fotky vůbec máte. Můj táta má jedinou fotku svoji mámy, která umřela, když mu bylo 16.
continuity A co širší rodina? Někdy se tam ukrývají poklady, ani nevíš. Já už tu říkala, jak jsme objevili fotky maminčiny zemřelé sestry u babičky v pozůstalosti, ukryté, málem jsme je vyhodili. Nebo jak moje sestřenice vyrůstala s nevlastním otcem, protože byla důsledek letního flirtu a když teta zemřela, povzdechla si, že už se nikdy nedozví, jak její vlastní táta vypadal....a moje máti vytáhla krabici a v ní asi deset fotek jejího pokrevního otce, protože byli ve stejné partě.
Sweet Potato Moje teta vytvořila takové rodinné "paměti", bez fotek, nebo teda pár fotek tam je, ale není to album, spíš kronika. Vyšla od své babičky (tedy mé prababičky), jen letmo tam zmiňuje její rodiče, ale dál už vzpomíná, co všechno ví o jejím životě, zmiňuje všechny potomky její a jejich dětí a na konci má rodokmen až po naše děti. Věnovala to každé rodině v roce, kdy by se moje babička dožila 100 let....je tam tedy zachyceno víc než století, protože prababička se vdávala v roce 1912, kdy byla narozená nevím.
Kronika je taky super. To bych mohla zkusit časem, třeba pro mladýho pána...
A to mám ještě delší období, moje prababička se musela vdávat ještě před koncem 19. století (vzhledem k tomu že měla 7 dětí z nichž poslední, moje babička, se narodila 1908, snad měla mezitím nějaký pauzičky aspoň ).
continuity Ono je to někdy lepší. U nás se fotilo vždycky hodně a né všechny fotky jsou příjemný, třeba moje prabába v rakvi. Z 80% nevím o koho jde, protože je to samej levoboček a kukačka, vyhodit se to nesmí, moje máma si to občas prohlíží.
barbucha Víš co, udělej to! Mně třeba z tátovy strany nikdo nezbyl. Babičku jsem nezažila, děda zemřel když mi byly tři, táta byl takovej benjamínek pro radost na stará kolena. Takže spoustu věcí nevěděl a navíc ho to jako chlapa ani moc nezajímalo. Jeho sestra byla o víc než dvacet let starší, zemřela skoro v devadesáti, ale žila daleko, viděly jsme se málo...po posledním velkém rodinném setkání jsme se i se ségrou shodly, že za ní musíme někdy zajet, samy, v klidu a pořádně si popovídat, ale už jsme to nestihly. :-( Doteď mě to mrzí.
Když jsme u těch rodinnejch fotek, tak mě třeba štve, že mám dvě velký alba po prababičce, ale bez popisků a vůbec nevim, kdo na těch fotkách je!! Takže jako dělejte ty alba zásadně s popiskama prosímvás, to je tak frustrující, kór když už nemám koho se zeptat...
