Já mám 12 tet a strýců, ti mají 11 dětí, takže 11 mých bratranců nebo sestřenic, 9 z nich má partnera. Bratranci a sestřenice mají dohromady 14 dětí, 5 z nich žije s partnerem a mají už 6 dětí.
Když se sejdu se svými sourozenci a jejich nejbližšími, je to 6 dospělých, 6 potomků a 1 těhotný partner potomka. Takže zatím 13 lidí.
Plus naši rodiče.
Takže rodina, kterou osobně znám, čítá 72 lidí.
Tak já dopočítala díky manuálu od maminky 87 žijících, které znám osobně, nepočítala jsem přivdané/přiženěné partnery v mojí a mladší generaci. Z toho minimálně s polovinou se vídáme vcelku běžně nebo jsme aspoň v kontaktu.
Úplně nejbližší rodina, tedy moje ségra a rodiče, je nás 11, ale hned vedle mámy bydlí teta a jedna sestřenice, takže všechny rodinné oslavy s nimi počítají a scházíme se v počtu 17-18 lidí.
Já mám rodinu taky mikro, z nejbližších příbuzných už jen mama a bratranec s rocnim miminem, který jsem ještě neviděla, protože jsou už několik let v USA
muž je taky (defacto) jedinacek, ale ty maj tu rodinu rozvetvenejsi, takže aspoň přes koleno maj naše děti pet sestrenic v celkem podobným veku, takže se snazime vídat co nejvíc
Garfie Nemám, naši už nežijí, táta sourozence neměl, od maminky je ten strýc, sice několikrát ženatý, ale děti neměl. Babička měla sestru, ta děti neměla, děda měl bratra, ten měl syna, který umřel v osmnácti letech. Od táty babi i děda bez sourozenců. Já jsem s tím v pohodě, smutné mi to nepřijde, prostě to tak je, nezměníš to...
Ze strany muže máme trochu rozvětvenější rodinu na Moravě, ale i tak je to tak max 15 lidí, když to tak počítám. A jako stačí. 
Kan to je paráda. Kdo to dával dohromady? Muselo to být náročný!
Hlavní organizátor je nějakej strejda, bratranec mojí babi. Těch lidí mělo být víc, ale prázdniny a někteří už nejsou v nejlepší kondici, bohužel. Ale byl to široký záběr rodiny, tam už ty příbuzenské vztahy snad ani nemají pojmenování, jako daleko jsme se dostali, rodokmen je zjištěný do 1800, kdy prapředek během války přicestoval na naše území a jmenoval se např. Movak a lety se to změnilo na Novak (příjmení je vymyšlené, kdyby něco) :P Nejhorší bylo najít restauraci, kam se vejdeme, příště už jedině sokolovnu. :D
Naši byli jedináčci, přežili všechny své bratrance a setřenice. Takže když už teď nejsou ani oni, mám jen jednu svobodnou bezdětnou sestru a "bratrance" a "sestřenici" (syn a dcera máminy sestřenice), se kterými se vídám tak akorát na pohřbech. Pak jednu přivdanou ženu mamčina bratrance, který ale už taky dávno umřel. Její děti a jejich partnery jsem viděla asi 2x v životě. Ještě existují nějací další vzdálení příbuzní od synovců a sestřenic mých rodičů, ale s těmi se vůbec nestýkáme, ani bych je nepoznala. Takže 130 členů jedné rodinné větve na společné oslavě si ani moc neumím představit :)
Kan tak to je úctyhodné!
Garfie my jsme 4. Plus 3 co už nevídáme, plus třeba 6 nevlastních o kterých vím ale neznám. Třeba vůbec nevím, jestli měli prarodiče sourozence.
Bráchou náš rod skončí. Teda pokud si na starý kolena nepořídí potomka.
Já mám tu nejbližší rodinu malou, taťka jedináček, mamka má jen jednoho sourozence, bratranec jen jeden, .... Ale moje prababička měla čtyři sourozence, kteří měli děti a tam o sobě docela víme. Moje babička to držela v merku a utužovala vztahy. Shodou okolností se potomci těch sourozenců nastěhovali do stejné vesnice (naši), takže tam máme kontakty (třeba syn babiččina bratrance odrodil moji mamku, vnuk babiččiny setřenice se mi stará o auto, atd.)
Kamarádky manžel je z 5 sourozenců, jeho máma z 10. A ted on po ní "chce" taky tu velkou rodinu. Jenže už žijou takovým tim moderním životem - tj. nukleární rodina, stovky až tisíce kilometrů od té široké, on celý den v práci. No tak to má radost z něj:-D. Ale zatím mají jedno, a při druhém to asi už pochopí.
Kokoska Jj presne tak. Po smrti prarodicu z tatovy strany (babicka jedinacek, deduv bratr davno zemrel) zustala jen teta babicky. V realu manzelka jejiho stryce, a ta se dozila taky skoro stovky, jejimu synovi je 70+ a vnoucata uz neznam. A dal tech cca 10 lidi z obou stran, u muze to neni o moc lepsi. Kdybych pocitala treba pribuzenstvo pradedy (byl z 11 deti), tak "nas" je asi hodne. Ale to je tak davna a daleka minulost. Vim jen o jeho bratranci, coz je naprosta legenda, viz film "The Founder". Ale krome jmena uz s mymi predky nema nic spolecneho...
Já tedy bratrance a sestřenice mých rodičů vůbec neznám, táta je asi ani nemá/neměl 
JankaM já taky ne. A ani nechci. Mně těch 70 blízkých příbuzných stačí!
Nas bylo taky kolem 60, pak se rodina rozhadala a zustala mi mikrorodina plus manzelova mikrorodina. Dlouho jsem tim trpela, pak jsem se s tim vyrovnala a ted zjistuju, ze je to fajn a duvernejsi. Co mi zustalo, je takova ta otevrena naruc a chut hostit vsechny, coz muj muz moc nedava obcas se musim krotit.
Moji rodiče mají každý jednoho sourozence, z jedné strany mám jen jednu sestřenici, z druhé tři, plus my tři holky. Já jsem nejstarší, ale pokud budou mít všechny dvě a více dětí, může to taky narůst do úctyhodných rozměrů. Pak se trochu stýkáme se sestřenicemi a bratranci mamky, ty mají dohromady šest dětí. Ale nemyslím si, že se někdy budeme stýkat víc a dělat nějaká setkání. Asi ani s těmi mými sestřenicemi.
Ale mužova teta je z pěti sester, všechny mají dvě a více dětí a stýkají se hodně. Ty děti teď začínají mít děti, jednou budou taky potřebovat sokolovnu.
Tak sambo má jenom rodiče, oba jedináčky. Přičemž s otcem se nějak nestýká. 1 ks příbuzenstva tedy (máma). Asi se to může stát.
Přičemž jeho babička byla z 8 dětí... 7 sester a nejmladší bratr
Kan tak to je úctyhodné!
V dohledání faktu ano, strýc si s tím dal hodně práce, všechna čest, ale jsou tam dost temná místa a tragické osudy. Levobočci, hádky o majetek, týrání, no ještěže mám v sobě pouze jednu čtvrtinu tohoto cirkusu. :D Moje babi byla taky jedináček a poslední nositelka tohoto příjmení, než se vdala, ale její otec byl ze sedmi sourozenců 5 kluků 2 děvčata a mezi posledním kouskem je velký věkový rozdíl, takže se to celé posunulo, babi by bylo příští rok sto.
JankaM z mamciny strany jsem je znala dost dobre, jedna ta sestrenice byla moje kmotra. Oni jeste s bratrancem a dalsi sestrenici vyrustali castecne u rodicu moji mamy, protoze chodili v tom meste na gympl, postupne podle veku, a babicka je vzala rada na byt, kdyz mama byla jedinacek, ze mela spolecnost. Od taty jsem znala jednu jeho tetu, jednu sestrenici a jeji dceru, ale moc casto jsme se nevidali.
Dneska jsem vezla reklamovat fontanovy cerpadlo pres celou Prahu, v pul treti pan vola, ze ho rozebral, vycistil a ze funguje. A ze mi ho priveze domu, ze jezdi kolem.
Znáte projekty Kateřiny Šedé? Znám ji z knihovnických konferencí, kde několik z nich představovala a jsou tak skvěle trhlý, že to potřebuju šířit dál.
Nejnovější je Národní sbírka zlozvyků, která má svou FB stránku a poloanonymně tam můžete nechat zveřejnit jakoukoliv vaši divnou libůstku, zvláštnost, zlozvyk, trhlost. Moc ráda si to čtu, je to fakt sranda.
Jiný projekt sledoval vesnici, o níž obyvatelé tvrdili, že se tam nic neděje. Nejdřív provedla průzkum, co tak tradičně lidi dělají v sobotu a pak všechny namotivovala, aby jednu sobotu dělali všichni totéž ve stejný čas. Všichni ve stejnou hodinu vstali, šli na nákup stejných věcí, uvařili všichni rajskou...
V dalším projektu zas podle zvonků na panelácích sesbírala jména a adresy a obyvatelům poslala košile s potiskem těch barevných paneláků, ve kterých žijou. A jako odesílatele uvedla nějakého náhodného člověka z jiného zvonku, aby ty lidi propojila. Součástí té akce byla výstava, na kterou všechny ty adresáty pozvala na vernisáž a sledovala jejich setkávání.
Po covidu na Slovensku připravila projekt na náhradu ztracených zážitků kvůli omezením v předchozím roce - kdy každý ze zážitků se zdvojnásobil, aby se vynahradily ty neuskutečné. Takže se třeba odehrál fotbalový zápas čtyř týmů se dvěma míči, lidi mohli jít na prohlídku hradu se dvěma průvodci, nechat se ostříhat dvěma kadeřníky současně atd.
Takových věcí má desítky, umí to skvěle představit. Moc mě baví ty neuvěřitelný nápady.
(Vzpomněla jsem si na ni díky těm barevným panelákům, co se probíraly vedle :-))
