Sweet Potato neblázni, bych tam umřela (od porodu jsem byla běhat jednou). Ale docela mně ten pohled namotivoval, tak třeba za rok. Uvažovala jsem teda o tom rodinném běhu, ale pro nás byl v naprosto nevhodný čas.

Já se přiznám, že jsme tam zavítali celkem náhodou. Starší syn rád závodí (nebo možná závodil, počkej si) a tenhle závod na mně někde vyskočil. Bylo to blízko, startovné na dětské běhy nebylo za žádnou nesmyslnou částku jako na komerčních bězích. To, že to jde na dobrou věc, byl příjemný bonus. Ale líbilo se mi tam moc, skvělá atmosféra. Starší syn nakonec vůbec běžet nechtěl, prý by nemusel vyhrát ale mladší jít chtěl (oproti očekávání). A užil si to moc, i když to pro něj nebylo snadné, musel zvládnout přesuny na startu a jiné nejistoty sám. To se vlastně velmi hodí to tohoto vlákna, děti mně nikdy nepřestanou překvapovat.

Evaeva To je hezké.

Syn se dostal na osmileté gymnázium.

tv Gratuluju!

tv

Gratuluji

brrr continuity dekuju.

Byl sedmý. Ale u nás určitě nebyl takový přetlak jako ve velkých městech.

tv wow, gratuluju!

711990

tv paráda! Krabice už máte vybalený? Skleničky na přípitek připravený?

tv ať se mu tam daří 

tv paráda! Krabice už máte vybalený? Skleničky na přípitek připravený?

​Toz vůbec ...komplikace s kobercem, ale už jsem rezignovala. Koupila jsem dětské šampaňské v místní hrušce a zapili jsme to.

Makara diky!

tv Borec!

tvgratuluju, to uz ma v podstate prazdniny ted:)

tv dcera taky a ted se lekla a boji se nastoupit. Nechala bych ji na ZS, ale vzdy chtela. Navic byla prvni a byl i pomerne pretlak. Tak nevim, jak s tim nalozit.

Candance My jsme se dohodli se synem, že to zkusí. První měsíce byl docela boj (tehdy opravovali školu a měli celé září online vyuku, takže to byl takový ne úplně optimalní start v novém prostředí). Dokonce jsem syna vezla do školy, aby třídnímu řekl, že končí, ale na parkovišti si to rozmyslel. Pak to ještě v průběhu prváku párkrát zkusil, že přece tam bude jen do prázdnin, ale ve druháku se mu trochu změnili vyučující a teď je se školou spokojený jako každý puberťák.

Popravdě já jsem ráda, že jsme se vyhnuli tomu přijímačkovému stresu po devítce, jak jsme na tom osmiletém gymplu netrvali, tak to bylo takové klidnější.

brrr takto to tlacim i ja. Ze dame 3 mesice a ze to dohodneme uz na zapisu. Operuju, ze byla jasne nejlepsi, takze ji budou chtit na gymplu i ZS. Nikdo, v koho jsme doufali, se nedostal.

Candance a někoho ve vyšších ročnících neznáte? Ideálně teda někoho, kdo je tam spokojený a zároveň se doma nedrtí tři hodiny denně

Candance zkus dohodnout s dcerou pololeti. Pamatuju, jak moje jeste v prosinci brecela, ze uz nikdy nebude mit zadny detstvi. Pak se to zlomilo.

Candance ja jsem taky panikarila, az o prazdninach teda. A mama mi rekla, ze vsichni tam zaciname od nuly, ze nejdu do zajetyho kolektivu a jsme na tom vsichni stejne. A docela mi to pomohlo. Uvedomit si, ze vsichni se toho nejspis bojej stejne:)