No jak a proč, byla jsem v práci sama a myslela jsem, že tam prostě musím být od rána do večera, asi 5let a jednou jsem se zamyslela, proč vlastně žiju...A začaly jsme s dcerou chodit na H.E.A.T. To bylo super, pak cvičitelka odešla na mateřskou, jiný byly divný, tak jssm si začala chodit sama venku. No a to už mě pak nebavilo, tak jsem začala běhat. 3 km, 5, 7, první 10, první 15, u 18 jsem se rozhodla, že zaběhnu půlmaraton a rok na to maraton.
Mě prostě baví ty dálky. Po 7km se tělo promaže, dech se srovná a běží se úplně jinak ( jako astmatik vím, o čem píšu). A po 15 km to jde úplně samo a vím, že pokud se něco nestane, uběhnu fakt hodně. I ten cíl maratonu jsem proběhla naprosto ok a klidně bych mohla běžet dál. Mám v plánu nějaký ultra, ale letos toho spoustu zrušili, tak jsem to odložila. Na ty podzimní půlky se neskutečně těším.
A taky asi klasika, kilčo, dvě dolů.
ty tvoje dalky obdivuju.
. No tak za dvě hodiny se vrátil. Chvíli jsem ho obdivovala a potom mi to naprášila ta kamarádka
.
Ja jsem se chtela donutit aspon to zkusit, ale asi by me to nebavilo. A navic ja se nikdy k nicemu stejne nedonutim...
