Garfie tak děti nevolají denně ani mne, když jsou někde na prázdninách. Ale já jsem taková netelefonovaci, a moje rodina taky. Voláme si tak jednou týdně, kolikrát ten hovor ukončí máma, zatímco já bych si ještě povídala. 

Tchanovci jsou takoví telefonovací, sedíme tam hodinu a za tu dobu tam někdo 2x zavolá. Včera se mi palila večeře a tchán si pořád nenechal vysvetlit, že už musím končit.

continuity Tak mě ze začátku úplně dojímalo, když ten patnáctiletý fracek, který zahájil den tím, že si půl hodiny geloval vlasy, celý den den visel na wifi a námi všemi naprosto ostentativně pohrdal se večer zvedl se slovy "jdu zavolat babičce".  Ale čím dál víc mi to přišlo spíš zvláštní....:-) Jinak my taky nejsme moc telefonovací, třeba tchány si asi budu muset poznačit do kalendáře, mluvím s nimi ráda, ale prostě si vůbec nevzpomenu, že bych jim měla zavolat!!!

Garfie Zajímalo by mě, jak se takový vztah utvoří. Každodenní kontakt asi má vliv, ale moje matka bydlí s námi, o dcery se starala od malinka a že by jí denně volaly, to ani náhodou. Ona je tedy babi trochu dusivka, zejména starší dcera se z její péče s úlevou vymanila, jen co to šlo.

Taky nejsme telefonovací rodina. Dcery nezavolají třeba 14 dní.

continuity Když děti volají z prázdnin, znamená to na 99%, že je nějaký problém.

Ale zase rády píšou pohledy a dopisy - hlavně ta starší.

Díky všem za rady! Nakonec jsem si uvědomila, že tcháni vůbec nejsou tak osamělí, že nezodpovídám za jejich "rozptýlení" a myslím, že ani za jejich vztah s dětmi. Telefonáty k svátku a narozeninám se samozřejmě konají, na oslavy je zvu, ale obvykle to víckrát, než 3x do roka nevyjde a ani tchýně nevyužívá tyhle příležitosti k tomu, aby nás pozvala, myslím, že už se jí nechce nic připravovat. Nabízela jsem, že všechno připravím a přivezu, ale taky nechtěla.

Já jsem starším dětem zakázala volat, když jeli někam na delší dobu. Museli zavolat, že dojeli a pak mít telefon vypnutý, aby se jim někde v divočině nevybil a mohli si zavolat  pomoc.

Takže pro mě telefon z dovolené je Něco se pokazilo, havárie, úraz! 

No takže jak jim s tímhle přístupem mám předat, aby volali babičce?

Sweet Potato Dopisy ... u dcery na táboře shazovali dětem dopisy od rodičů z letadla. Byla jediná, která žádný nedostala, vedoucí volala manželovi, zda u nás nejsou nějaké problémy, ehm, soudružku zubatou na nás. Další rok jsem požádala druhou dceru, aby jí napsala dopis, byl ve stylu hororové scifi a když dcera přijela z tábora, tak první, co viděla, byla matka na vozíčku (zlomila jsem si nohu). V tom okamžiku začala pochybovat o tom, co v dopisu bylo pravda. Poslední rok jsme všichni měli obavu, aby nezůstala bez dopisu, takže dostala tři a klepala si na čelo.

Mirka To tedy opravdu zubatou na vás. Za předpokladu, že dceři nebylo tou dobou dávno 15+, přijde mi nenapsat dítěti na tábor fakt divný.

Mirka Tak ty sis sama odpověděla, babi dusivce asi nikdy volat nebude  Ale vážně-já právě taky netuším, jak se takový vztah vytvoří, ale přišlo mi to spíš nepřirozené. 

Jinak o tom, jak dcera přijela z dvoutýdenního tábora a předala mi dopis se slovy "začala jsem ho psát hned první den a dopsala teď v autobuse...." už jsem tady myslím psala. :-) Mimochodem, kromě pozdravu v něm stálo prakticky jen "mohli bychom, až se vrátím z tábora, jet k babičce na oběd?"

Sweet Potato, bylo jí asi 12, denně jsem si s ní telefonovala. Myslím, že jediný dopis, který jsem kdy někam dětem psala, byl na školku v přírodě. A ten nedošel.

Já teda jako babička bohužel funguju většinou jen o prázdninách, to tu mívám na dva týdny děti od syna. Přes rok občas tak jednou za dva měsíce víkend - to bylo tedy před koronou - jezdila jsem buď já k nim nebo oni k nám. Prázdniny si užíváme moc, ale já zatím nemám tolik dovolené, abych je tu mohla mít déle. Ale slíbili jsme si, že až půjdu do důchodu, budou tady, jak dlouho budou chtít. Je to s nima prima, děláme výlety, jezdíme po hradech, chodíme do jeskyň, večer dlouho koukáme na hvězdy a hledáme souhvězdí... Oni jsou teda už starší, šest a osm, tak to už jde. Ale bývali tu tak cca od dvou let, aspoň na pár dní, sami. Od dcery jsou holky ještě malý, rok a tři roky, a starší bez mladší tu být sama nechce a mladší ještě nemůže :) to bychom nedali. Ale až budou starší budou tu bývat taky, určitě, možná všichni čtyři, na to se těším. A s nimi zas jedu třeba na týden na dovolenou do Alp, aby si rodiče zalyžovali, anebo došli na večeři, a i u nich jsem bývala tak jednou za dva měsíce na víkend, dokud to šlo. V podstatě z pěti týdnů mé dovolené jsou tři až čtyři věnovány vnoučatům a týden jezdíme na dovolenou s mužem :).Teď se vídáme míň, nahrazuje to Skype. Jak syn, tak dcera jsou od nás přes 150 km, takže bohužel na častější vídání to není (a přiznám se, já mám tolik aktivit svých, že když děcka potřebují hlídat, volají mi hodně dopředu, aby si zabukovali termíny :). Já si je ráda zabukuju a hlídám, ale je fajn to vědět dopředu, protože když mám své plány, tak je samozřejmě taky zruším, pokud je to opravdu potřeba, ale radost mi to nečiní. Prostě potřebuju mít i své víkendy s kamarádkami nebo s mužem. Ale děcka sem jezdí ráda (všechna) a když včera ty mladší holčičky odjížděly, tak to Adélčino: "Babi, mám tě moc láda" mě hladí po duši ještě teď.

Sweet Potato naše deti deti jezdi buď do uplne divočiny bez poštovní adresy a pak na putovní tábor po kempech. Ani na jednom se z důvodu nedorucitelnosti žádné dopisy nepisou a nečtou, vždy jim balím korespondenční lístek, kdyby chtěli napsat. no naposled se to povedlo z nejake skoly v prirode. A psát dopisy předem, to jsem dělala naposled v druhé třídě. 

Garfie Několik kolegyň z práce je v každodenním telefonickém kontaktu s dospělými dětmi (30 letá dcera např.). Někdy si volají i několikrát denně. Pokud není třeba něco organizovat, s něčím pomáhat, tak to nechápu. Připadalo by mi, že jsem je špatně vychovala, když se mě pořád drží za sukni.

Dusivka je moje matka, ale to je jedno.

Mirka Ano, ale babička dcery, ne? Ty jsi ji sama uvedla jako babi dusivku. 

Torrah Takhle to mají moji tcháni, děti si berou jen o prázdninách, ale zase nejraději všechny vnoučata najedou, což je super, takový malý tábor :-) Mně to vyhovuje, na takové to odpolední pohlídání mám vlastní maminku nedaleko, ta si je zase nikdy nevzala třeba na týden. Tak se to tak hezky prostřídá a každou babičku mají spojenou s něčím jiným. Jen jak čtu o těch aktivitách, co s nimi podnikáš, tak je mi líto, že jsem neměla děti dřív. Tcháni se synovci (dnes už dospělými) taky takhle vyjížděli, stejně tak moje máma s neteří, ale na moje děti už nemají sílu (zcela objektivně, mámě bude 80 a tcháni kolem 70), užijí si to i tak, ale ne už moc aktivně. 

continuity Psát (a kreslit těm mrňatům) předem bylo vždycky náročné, to jsem fakt ráda, že už je za námi, ale divočinu, kde by se někde nedala vyzvednout pošta v české kotlině neznám. Pro mne prostě dopis k táborům neoddělitelně patří, na rozdíl od mobilů.

Mha S telefonem v divočině jsi mi připomněla dávné vodácké putování po deltě Dunaje. Dvě trasy, dvě skupinky, dvě vysílačky. Domluva, že vždy večer v sedm zapneme a spojíme se. Spojení se nám nepodařilo navázat první den, druhý, třetí...Když jsme se pak sešli, velké divení: proč bychom ji zapínali, když jsme neměli problém?

Sweet Potato Ano!

To volání závisí taky na povaze. Moje máma volá svojí minimálně jednou denně, to mě by nenapadlo, ale určitě to není tím, že bychom měly horší vztah. Já volám, když něco potřebuju, co mám děti, tak je to častěji. Samozřejmě se pak i zeptám, jak se má,... Mluvíme spolu dlouho, ale volat jen tak neumím. Moje ségra zavolá maximálně tak zpátky:) Z tábora od ní moc dopisů nechodilo, když jí bylo tak dvanáct, nepřišel žádný. U ní 100% platí, že když volá, něco se děje.

Torrah podle mě si super babička. Těžko pojedeš na otočku hlídat 150km, přes prázdniny si to užijete a ještě prázdniny mají i rodiče.

Garfie taky mě mrzí, že budu babička až ve vyšším věku, pokud tedy vůbec budu.