barbucha ja na matersky cetla, sila, pletla, s kocarem obchazela širy okoli, ty moje deti byly mali medvedi, spali i pres den dobre a hodne. S vnoucatama jsem rada, kdyz se stihnu najist a dojit si na zachod, i kdyz si hrajou, vyzadujou soucinnost. Takze bych podle sve materske fakt nikoho nehodnotila, co stihne a co ne.
Co Vám dnes udělalo radost.?.
11. srpna 2014 09:59
Janulik03 ta je nadherna!
dzizisketa 
. Ja jsem letos na 39. barbucha Na taky, ale postupne se to snizuje, prvni rok jsem mela hodne prectenych knih. Ale mam jen jedno dite a ctu hlavne kdyz spi, tj od 22-24h vetsinou. A kdybych vecne necumela do telefonu (jako ted), mam petkrat vic.
Vnoučata ovšem nemáš imrvére na krku, tudíž se jim věnuješ intenzivněji 
To jest takovej ten každodenní život na mateřský je jinej, řekla bych. A po večerech se musíš nějak zabavit... no ale jak jsem řekla, já měla poslední mateřskou v pravěku, kdy jiná zábava ještě moc nebyla - přesně od revoluce další čtyři roky... prostě v začátcích civilizace 
To je to, máme ty mobily a tak, no.
barbucha já netvrdím, že na to nemám čas, ponožky po večerech nelátám
Spíš jsem přišla o ty situace, kdy jsem byla zvyklá si číst. Ale na hřišti se čte dobře.
barbucha Tak to víš, internet;-). Taky každý dítě je jinak spavé a každému zbyde času jinak, já třeba večer ještě něco uklízím, a hlavne mam klid treba neco udelat na počítači, naplánovat.... A vůbec z těch pěti let, ty tři byly dost náročné, v tehotenstvi jsem po večerech spala, pak rok večer chovala, pak rok vařila a uklizela, protože jsem chovala přes den.
Kokoska já mám taky medvědy, ale já v rámci relaxu pracuju, knihu holt tolik nevytahuju, a pak tu jsou ještě telefony a televize no
Na hřišti! 
To jsem zas já nikdy nedala, anžto jsem neustále aspoň jedním okem švidrala na pískoviště, jestli bebánkovi někdo neubližuje!
To mně začalo náročný období až tehdy, jakmile se harant začal plazit. A žrát brouky a padat ze schodů Ale zas po večerech byl klid... a když to začlo brát rozum, vytáhla jsem bratry Grimmy, dali jsme si literární půlhodinku společně - to byla jistota, že hrůzou nevytáhne nos zpod peřiny! Zlatý časy bez internetu ti řeknu!
barbucha na hřišti je to nejlepší, děti někam zmizí, já akorát občas zkontroluju, kde jsou Začalo to jít tak okolo dvou let, když se zadařilo, od tří úplně v pohodě, prakticky mně nepotřebují, hodinu dvě mám klid.
Ježiši že jsem něco psala, kádrovat mou rodičovskou podle počtu přečtených knih mi fakt chybělo.
dzizisketa tak ale ty z toho vycházíš dobře 
Mně udělala první samostatná jízda bez dospělého spolujezdce v autě po třech letech (ono i celkově to bylo tak po páté
). Nevznikly žádné škody na zdraví ani majetku 
Já se snad s třetím dítětem a hlavně automatem a parkovací kamerou ještě rozjezdím. Ale asi vždycky se budu radši kochat než řídit.
Tak ne, pro mě je návštěva hřiště strašnej stres. Haranti si kradou hračky mezi sebou (a řvou), bouraj si bábovičky (a řvou)... předbíhaj se ve frontě na klouzačku (a řvou)...
barbucha u nás zas tolik dětí není a celkově se s tímhle nepotýkám, frontu na klouzačku jsem viděla tak jednou. Tohle, co popisuješ, dělají ta batolata, já už mám velké klacky. Kluci navíc děti tolik nevyhledávají, nejradši si hrají spolu nebo sami. A obvykle zmizí někde v křoví.
Evaeva To jo, to je u těch batolat horší, ty se buď někde samy rakví, nebo je někdo rakví, nebo někomu škodí.
A já teda pořád čtu, ale o dost míň, respektive pomalejc, protože nejvíc jsem toho vždycky načetla v posteli a tam si teď k tomu nemůžu rozsvítit lampičku.
Ja si rikala, jak jsem vlastne snad nic neprecetla, i kdyz jsem driv cetla tolik... A pak mi doslo, ze jsem letos knih precetla nekolik, ale jak to ctu ve ctecce, tak nemam pred sebou fyzicky ten kominek knih a tak to nejak vypoustim.
Ale celkove jsem za ty tri roky doma moc neprecetla. Ja mam dost nespave dite, prvni rok davala akorat dvacetiminutovky behem dne, zasadne na me. Snad od narozeni usina az tak kolem jedenacte vecer, driv jsem chovala cely vecer rvouci miminko, ted tu mam trileteho demona, co ted zrovna skace z gauce a spat rozhodne nechce. Casto usinam vecer jeste pred ni. No a co zrusila denni spanek a ja nemam ani tu hodinku klidu a ona na me cely den nonstop mluvi a porad neco chce, tak netrpelive vyhlizim skolku, ze si v praci trochu odpocinu a treba si cestou tak i neco prectu
Tak dvojčatům je pět... sice si teda hrajou taky nejvíc sami spolu, ale občas jsem s nima zašla na hřiště co je na tý planině s takovým tím umělým kopcem (za ním je ten potůček v betonu nebo co to je), jako za tou hospodou Kastrol, a tam to bylo děsný. V okolí zjevně bydlí dost ruskejch rodin a ty jejich děti jsou drzý jak štěnice, braly jim všechno... přestala jsem tam s nima chodit. No a když zmizej ve křoví, jsem na nervy taky
Zina no jasně a taky víc potřebují tvoji interakci, mladší navíc pořád něco ochutnával.
Reakce na dzizisketa:
Ježiši že jsem něco psala, kádrovat mou rodičovskou podle počtu přečtených knih mi fakt chybělo.
Přesně, já mám ted nějaký sebereflektující období (ale do minulosti... jak se tomu říká...to mi vypadlo, jistě kvůli tomu, že nečtu). Furt se nějak hodnotim, mám pocit, že něco dělám špatně, měla bych jinak a teď mi do toho ještě přibudou knihy!
barbucha na tyhle hřiště my nechodíme, patří těm novým domům tam. Jako občas se vyskytne nějaké otravné dítě, ale moc se s tím nepotýkám. Ale křoví je nejlepší, kolikrát dojdu na hřiště už bez nich Mimochodem v tomhle parku mladší sbíral svoje první zkušenosti s tím křovím. Sotva chodil, ale prostě musel za bráchou. Kolikrát ho nějaká větev sejmula
